V noci na dnešek ve věku 82 let zemřel kameraman Vladimír Smutný. Spolupracoval například na oscarovém snímku Kolja nebo filmu Nabarvené ptáče. Točil například s režiséry Janem Svěrákem, Václavem Marhoulem či Karlem Kachyňou. Je držitelem osmi Českých lvů za nejlepší kameru, tutéž cenu má i za mimořádný přínos české kinematografii, získal i prestižní mezinárodní ocenění. Loni mu prezident Petr Pavel udělil 28. října Medaili Za zásluhy I. stupně.
Informaci o úmrtí ČTK sdělil z pověření rodiny režisér Jan Svěrák „Zemřel v klidu doma, v náručí svých blízkých, pohřeb bude jen v rodinném kruhu,“ uvedl Svěrák.
Smutného kamera byla vždy výrazným spolutvůrcem poetiky filmu, napsal dnes na síti X ministr kultury Martin Baxa (ODS). "Osobitá a nezaměnitelným způsobem vyprávějící vlastní linii příběhu," charakterizoval jeho kameramanskou práci. Dodal, že Smutný bude českému filmu chybět.
České lvy za nejlepší kameru dostal Smutný za filmy Lea, Tmavomodrý svět, Mazaný Filip, Král zlodějů, Tobruk, Poupata, Po strništi bos a Nabarvené ptáče. Jako kameraman pracoval do konce života, posledním jeho dokončeným filmem je podle serveru ČSFD.cz komedie Aristokratka ve varu režiséra Jiřího Vejdělka.
Nechal se i s kamerou vláčet za skútrem
Kameraman Vladimír Smutný patřil mezi největší osobnosti české kinematografie posledních dekád, výjimečně nadaný a pracovitý tvůrce dal obrazovou podobu snímkům režisérů Jana Svěráka, Václava Marhoula, Karla Kachyni nebo Jiřího Svobody. Za svou práci si filmař, který zemřel v noci na dnešek v 82 letech, mimo jiné odnesl osm Českých lvů, jím nasnímané snímky přivezly i mnoho cen ze zahraničí. Profesor pražské FAMU si vysloužil také ocenění za celoživotní tvorbu na karlovarském festivalu i od České filmové a televizní akademie.
Smutný sám s jistou nadsázkou nepovažoval kameru za důležitou, vnímal ji jen jako nástroj vyprávění a sám sebe jako prodlouženou ruku režiséra. Své práci byl přitom naprosto oddaný, jako jeden z mála kameramanů kameru sám ovládal a nenechával to na asistentovi. "Kukyho doslova proležel, ze země se mu točilo nejlíp... A když se realizovaly honičky aut na sněhu, nechal se vláčet na koberci za rozjetým sněžným skútrem ve speciálním zimním obleku, který se používal třeba při natáčení válečného dramatu Stalingrad," vyprávěl Jan Svěrák o natáčení svého loutkového filmu z roku 2010.
"Na práci kameramana mě nejvíc baví práce se světlem," svěřil se v jednom rozhovoru Vladimír Smutný, který měl nadání k práci s objektivem v genech. Narodil se v rodině fotografa, jeho strýc byl kameramanem krátkometrážních filmů, teta měla před rokem 1948 v Praze fotografický ateliér. "Pamatuji si, jak jsem v pekáči na buchty protahoval filmy podle jejího návodu. Kouzlo a tajemství fotografie si mě podmanilo. Teta se mnou měla trpělivost," vzpomínal loni Smutný v deníku Právo na začátky v domku nedalo pražského Anděla v jednom z mála interview, které poskytl. Většinou za sebe nechával mluvit práci.
Kamera mu byla souzena
Jeho cesta k fotografii a poté filmu vedla velkou oklikou přes brněnské učiliště, kde se z něj stal telefonní mechanik. Poté Smutný pět let pracoval v telefonní ústředně a zároveň si dodělával na večerní průmyslovce maturitu, než se v roce 1964 dostal na pražskou filmovou fakultu. Nejdřív na fotografii, které se celou dobu servisování ústředny věnoval. "Strávil jsem na ní rok, pak mě přeřadili na kameru. Končil jsem v roce 1969. V srpnu 1968 přišli Rusové a všechno bylo jinak," vyprávěl Smutný, jehož absolventský film Eduard a Bůh, natočený s režisérem Janem Davidem podle povídky Milana Kundery, se musel přestříhat.
Po absolvování FAMU pracoval nejprve jako reklamní fotograf v podniku Tesla Holešovice a zároveň byl zaměstnán u Krátkého filmu. Od poloviny 70. let pracoval Smutný na Barrandově, nejprve jako asistent, první film jako hlavní kameraman natočil v roce 1982 snímek Poslední vlak režiséra Julia Matuly. V 80. letech stál za kamerou například u filmů Zánik samoty Berhof, Skalpel, prosím nebo Smrt krásných srnců, obrazovou podobu dal i seriálu Vlak dětství a naděje. Natáčel také s Jaroslavem Soukupem jeho série Discopříběh a Kamarád do deště.
Po roce 1989 pracoval pro zahraniční produkce, třeba francouzského seriálového Maigreta, který se natáčel v Praze. Našli si ho také o generaci mladší tvůrci. S Janem Svěrákem spolupracoval na oscarovém Koljovi, Tmavomodrém světě nebo filmu Po strništi bos. Za kameru si jej vybral také Václav Marhoul pro Tobruk a Nabarvené ptáče. Kromě Kolji si za všechny tyto snímky odnesl kameramanského Českého lva, další tři mu vynesly filmy Lea, Mazaný Filip, Král zlodějů, Poupata a Nabarvené ptáče. Devátého lva pak dostal loni za mimořádný přínos české kinematografii.
Mimo to už v roce 2019 obdržel na filmovém festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus za celoživotní přínos světové kinematografii. Za snímek Nabarvené ptáče režiséra Marhoula byl oceněn na Mezinárodním festivalu v Chicagu či na Mezinárodní festivalu filmových kameramanů Camerimage. Smutný také vyučoval své nástupce na pražské filmové fakultě, v roce 2017 byl jmenován profesorem, byl také členem Evropské filmové akademie a Americké filmové akademie. Loni mu prezident Petr Pavel udělil medaili Za zásluhy.
