Ve věku 86 let v pondělí zemřel britský spisovatel a mistr špionážního románu Frederick Forsyth. Psal špionážní a politické thrillery i brilantní povídky, ve kterých dovedně mísil fakta s fikcí. Svět poprvé výrazně zaujal románem Den pro Šakala, který byl také úspěšně zfilmován. Forsyth napsal přibližně 20 románů, jichž se po celém světě prodalo na 75 milionů výtisků.
Forsyth působil jako novinář BBC a zpravodaj agentury Reuters, ale také jako spolupracovník britské zahraniční špionážní agentury MI6, k čemuž se před lety přiznal. Byl rovněž pilotem královského letectva.
Britský spisovatel zemřel po krátké nemoci, oznámil jeho literární agent Jonathan Lloyd v prohlášení. "Truchlíme nad odchodem jednoho z největších světových spisovatelů thrillerů," napsal Lloyd.
Kniha Den pro Šakala, která vyšla v roce 1971 a proslavila Forsytha po celém světě, popisuje pokus o atentát na bývalého francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Forsyth v něm dovedně využil svých zkušeností a tehdejší obliby literatury faktu a vytvořil vlastní literární útvar. K jeho napsání mu prý stačilo pouhých 35 dní.
V dalším úspěšném titulu Spis Odessa (1972) se Forsyth zabýval poválečným vlivem nacistů a německým pocitem viny, v Žoldácích (1974) vylíčil (prý i z vlastní zkušenosti) přípravu převratu v jedné "banánové" republice. Čtvrtý protokol (1984) zase popisoval svět tajných služeb a děj knihy Vyjednavač (1989) se odehrával ve světě terorismu, únosů a vydírání. S válkou v Perském zálivu se Forsyth tvůrčím způsobem vypořádal románem Boží pěst (1994). Na slavného Fantoma opery navázal Fantomem Manhattanu (1999) a v románu Mstitel (2003) vytvořil koláž několika lidských osudů spojených s válkami 20. století.
K novějším titulům patří román Afghánec z roku 2006 o plukovníkovi SAS ve výslužbě, který se pokusí proniknout přímo mezi vůdce arabských teroristů. A také Kobra z roku 2010, příběh o drogách a velkých penězích, nebo Liška z prostředí tajných služeb.
Namísto toreadora novinářem, spisovatelem, pilotem a agentem
Studoval na univerzitě v Granadě s úmyslem stát se toreadorem a v devatenácti se stal nejmladším pilotem Britského královského letectva. Nakonec se ale ve svých dvaceti letech stal novinářem.
Jako reportér poznal Forsyth Paříž, Brusel, Madrid, a působil i v Československu. Pracoval jako korespondent pro agenturu Reuters, později byl reportérem BBC. Podíval se i do někdejšího východního Berlína. Dostal se tak do míst, která dokázal ve svých knihách přesně popsat, vykreslit i jejich typickou atmosféru a dělit se o své dojmy a pocity. Dvanáct let žurnalistiky, z toho osm v zahraničí, mu přineslo velké množství kontaktů a poznal nejrozmanitější lidi. A novinářská práce ho naučila hledat informace.
Rodák z Ashfordu (narozen 25. srpna 1938) se po novinařině pustil do psaní. Schopnosti skvělého vypravěče prokázal již v prvním románu Příběh z Biafry (1969). A hned z následující knihy byl bestseller. Den pro Šakala z roku 1971 popisuje pokus o atentát na francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Forsyth v něm dovedně využil svých zkušeností a tehdejší obliby literatury faktu. Tímto románem, k jehož napsání mu prý stačilo pouhých 35 dní, vytvořil vlastní literární útvar, který sám nazval "kniha-zimnice", vyznačující se mistrnou kombinací faktu a fikce. Před čtenářem nic neskrýval, nekladl otázku, kdo je pachatel. Naopak jej nechal sledovat, co přesně atentátník činí. Podle hlavní postavy této knihy dostal také přezdívku mezinárodní terorista Carlos, kterého Forsyth označoval za psychopata a zbabělce.
Kniha byla v roce 1973 úspěšně zfilmována Fredem Zinnemannem s Edwardem Foxem v hlavní roli. V devadesátých letech vznikl také akční film se stejným názvem, v němž si hlavní roli zahrál Bruce Willis. Ten však vycházel z Forsythovy předlohy jen volně.
Ve Spisu Odessa (1972), který byl rovněž úspěšně zfilmovaný, se Forsyth zabýval poválečným vlivem nacistů a německým pocitem viny. Při natáčení se setkal se slavným "lovcem nacistů" Simonem Wiesenthalem.
V Žoldácích (1974) vylíčil (prý i z vlastní zkušenosti) přípravu převratu v jedné "banánové" republice. Čtvrtý protokol (1984) zase popisoval svět tajných služeb a děj knihy Vyjednavač (1989) se odehrával ve světě terorismu, únosů a vydírání.
S válkou v Perském zálivu se Forsyth tvůrčím způsobem vypořádal románem Boží pěst (1994). Na slavného Fantoma opery navázal Fantomem Manhattanu (1999) a v románu Mstitel (2003) vytvořil koláž několika lidských osudů spojených s válkami 20. století.
K dalším titulům patří román Afghánec z roku 2006 o plukovníkovi SAS ve výslužbě, který se pokusí proniknout přímo mezi vůdce arabských teroristů, a také Kobra z roku 2010, příběh o drogách a velkých penězích. Po cestě do Somálska a napsání knihy The Kill List (Seznam smrti) v roce 2013 o zločinech muslimských radikálů mu jeho druhá manželka Sandy "zakázala" cestovat do nebezpečných oblastí. Dal na její radu a v roce 2016 řekl, že s psaním končí. "Už mě to nebaví a nemůžu jen tak sedět doma a psát pěkné románky ze své pracovny,“ řekl. V roce 2018 ale ještě vydal poslední knížku The Fox (Liška) z prostředí tajných služeb.
Později psal sloupky pro britský Daily Express a zabýval se například možným návratem konzervativního expremiéra Borise Johnsona a dalšími politickými tématy. Podporoval odchod Británie z EU. Konzervativně smýšlející Forsyth byl kritikem politické korektnosti, kterou označil za "nové náboženství" elit.
V srpnu 2015 Forsyth překvapil svět veřejným odhalením své činnosti v tajné službě v autobiografii Vypravěč: Vlastní životopis (The Outsider: My Life in Intrigue). Tajná služba jej prý poprvé kontaktovala na konci 60. let, když informoval z Nigérie o tamní občanské válce. Později se prý zúčastnil misí například do bývalé britské kolonie Rhodésie, do Jižní Afriky či do někdejší Německé demokratické republiky: "Tehdy bylo celkem běžné, že dobrovolníci pro svou vlast dělali některé věci, nevnímali jsme to jako něco divného," uvedl Forsyth s tím, že za svou práci nedostával peníze.
Dosud se ve světě prodalo víc jak 70 milionů výtisků jeho knih v 30 jazycích. Většina jeho knih byla přeložena i do češtiny. Forsyth byl dvakrát ženatý, měl dva syny.
