Vítězství nad Sasy
24.04.2006 00:00
Bitva o odpadky z rozpadlého kravína u severočeské vesnice Libčeves se koncem minulého týdne zdála být pro Čechy slavně vybojována. Sasové se sklonili před českou převahou a slíbili, že hnůj odvezou či na vlastní náklady zničí.
Černý dým stoupal nad smetištěm a pokojně se rozplýval v krajině. Sytil ji čímsi melancholickým, čímsi jako závanem ze starých časů. Jako by z dioxinového plynu vystupovaly stíny chrabrých reků, našich pradědů a prabáb, a ukazovaly nám naši slávu a velikost. Hlavu omamovaly myšlenky na dobu, kdy pyšný císař Lothar III. léta Páně 1126 vytáhl se saskou hotovostí k českým pohraničním hvozdům.
V domnění, že snadno zdolá pražského knížete Soběslava, jal se už dumat, co učiní s lénem Olomoucký zvaný Černý, jemuž trůn vyfoukl mladší bratranec, onen Soběslav. Ota císaře přemluvil, že vše půjde snadno, neboť - jak věděl ze své zkušenosti - Češi jsou taková holota, že za peníze udělají cokoli. Země je ostatně plná odpadků, všude samý bordel, však Lothar uvidí, jen co vojsko překročí hranice. Hned za Cínovcem nebo za Chlumcem počne jeden nevěstinec za druhým zvát vítězné saské vojáky k milostnému plenění. A zahradních trpaslíků a různých užitečných cetek i textilií známých značek si budou ukojení Sasíci moci pořídit, co jen unesou. A vůbec, říkal Ota císaři, který měl rád doma ordnung, nemusíš si činit starost vysypat třeba tucet, ba kopu popelnic do pangejtu či jen tak na pole. Češi to dělají běžně, jsou to žrouti, pijáci a nepořádníci: lahve z průhledné měchuřiny se u nich hromadí, kam jen oko pohlédne, na každém kroku svinstvo jakési úplně běžně ponechávají, celé hnojiště jsou s to zanechat uprostřed kvetoucí louky, s nějakým ladem si hlavu nelámou, ba dokonce jsou na svůj hnojník pyšní či ho snad nevidí nebo ho mají za své svrchované právo či suverenitu, sám jsem tomu úplně nerozuměl, říkal již trochu zmateně zrádce Ota. No prostě, sami si z knížectví udělali smetiště a hnojník, tak mi, císaři, věř, půjde to lehce.
Ale nešlo. Toho roku 1126 byla krutá a dlouhá zima. Sasové chtěli rychle přejít horský průsmyk u Chlumce, nepozorovaně vtrhnout do nitra Čech a pak již jen oblehnout Prahu, jež se rychle a ráda vzdá. Ale Soběslav bystře rozprostřel hlídky v horách hraničních, na stezkách učinil záseky a připravil vojsko v úkrytech. Ještě než Sasové vůbec stačili sejít z hor, Češi je obklíčili, s praporcem Vojtěchovým a Václavovým na ně skočili a pět set jich porubali. Otu mezi nimi.
Saský sajrajt k nám neprojde, svůj si hýčkáme, ten je nám milý, rozprostřeli jsme ho po celé naší hrdé zemi. Chraňme si jej.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.