V perníkové chaloupce pečou bílý perník

Pardubičtí výrobci tradičního perníku mají konkurenci, takzvaný bílý perník. Kombinuje starou techniku vytlačovaného perníku s novodobou bílou polevou. Podle Luďka Šorma, provozovatele muzea perníku v Rábech u Pardubic, kde novinka vznikla, to ještě nikoho nenapadlo.    

"Jedná se o naprostou mimořádnost, iniciátorem je naše paní Ježibaba," řekl Šorm. Vousatá ježibaba neboli Aleš Vostřes peče perníky z hladké pšeničné mouky, medu a skořice bez kypřicích přísad a poté je ručně vytlačuje do olejem vymazaných dřevených forem. Těsto pak nechá den okorat, aby lépe drželo tvar. Peče je půl hodiny na 150 stupňů Celsia.    

 "Jsou to spíš dekorativní perníky. Aby se daly jíst, pekly by se kratší dobu na méně stupňů a pak by se musely nechat ve vlhku odležet," vysvětloval.  Po upečení se perníčky ve tvaru husara, srdce, podkovy či znamení zvěrokruhu zdobí jemnými tahy cukrovou bílkovou polevou, opentlí bílou mašličkou a balí do průsvitného celofánu. Autorem forem je Oldřich Kvapil z Hořic, který vyrábí reliéfní formy asi 30 let, zčásti jsou inspirované historickými formami, zčásti mají novodobé vzory. "Poprvé je budeme prodávat na Bílou sobotu, proto bílý perník. Poleva bude vždycky bílá," řekl Vostřes.    

 Perníkáři v Pardubicích pečou zdobený perník ve velkém, ročně jich vyrobí tisíce kusů. V perníkové chaloupce se ale na sériovou výrobu nechystají, ani si nechtějí novinku patentovat.  "Budeme je dělat v malém kolektivu. Ani se nebráníme, když je bude chtít péct někdo jiný, pro nás to bude důkaz, že se to líbí," řekl Vostřes.     

Vytlačovaný perník se v českých zemích pekl od 17. století do poloviny 19. století. Poté co se na přelomu 19. a 20. století začal vyrábět průmyslově cukr, perníkáři se často dali na cukrářské výrobky nebo změnili výrobní postup. Tehdy se do těsta začalo dávat víc cukru a méně medu. V Pardubicích se perník stal symbolem až za první republiky, kdy zde perník vyrábělo několik podniků, které zaměstnávaly kolem 2000 lidí.

Foto: ČTK