Zápisník Labužníka: hlemýžď na talíři
08.04.2009 16:46
Achille Gregor byl humorista, lidé si ho na ulici pletli s Milošem Kopeckým a kromě jiného byl i báječným kuchařem a labužníkem. Příští rok by oslavil sté narozeniny. Měl jsem to štěstí se s ním několikrát setkat a poslouchat jeho vyprávění, mimo jiné i o Sovětském svazu, který projel křížem krážem, hlavně coby cirkusák.
Ale pan Gregor rád hovořil především o jídle. V roce 1969 napsal knihu Muž v zástěře, která se stala bestselerem a dodnes patří mezi nejlepší kuchařky, vydané za minulého režimu. Já si v té knize čtu velmi často dodnes. A objevuji nové a nové detaily, kterých jsem si dříve nevšiml. Tak například: Gregor si často stýská, že nelze sehnat olivy. Ale na druhé straně uvádí recept s lanýži, jako kdyby to byla samozřejmost.
Proč jsem si na pana Gregora vzpomněl právě teď? Protože se blíží sezona šneků čili hlemýžďů. Zanedlouho je my, jejich milovníci, budeme sbírat v trávě a piplat se s nimi a připravovat je zdlouhavě do stavu, v němž pak budou v mrazáku čekat na kuchaře, který z nich připraví třeba hlemýždě po burgundsku. Jednu z mých nejoblíbenějších lahůdek. A světe div se, panu Gregorovi, tomu úžasnému labužníkovi, šneci nechutnali!
Nechápal jsem to. Později jsem však přišel na důvod. Znal jen české recepty. „Okusil jsem i hlemýždě sypané strouhankou a nemyslím, že by to bylo jídlo, bez kterého bych se v životě neobešel," říká v knize.
Inu, nedivím se. Ostatně i já, kdybych znal jen šneky z českých restaurací, obešel bych se bez nich. Pod názvem „burgundské" jsou nám předkládáni šneci v jakési zelené řídké polévce připomínající mraženou špenátovou kaši z bolševických časů. Žádná nazlátlá kůrčička z rozsekané šalotky, česneku a hladké petrželky, nýbrž rozmixovaná kudrnka. Šneci se pak (ať už v ulitách nebo keramických miskách) nezapékají, nýbrž pouze vaří. Fuj!
Foto: Profimedia
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.