Uchazeči o dostavbu jaderné elektrárny Temelín stupňují vzájemné výpady. Howard Bruschi, ředitel pro technologie ve společnosti Westinghouse Electric Company, pro on-line deník TÝDEN.CZ reaguje na tvrzení jaderného experta ruské společnosti Rosatom Jukkyho Laaksonena, který zpochybňuje hodnověrnost výroků Westinghouse.
O zakázku na dostavbu jaderné elektrárny Temelín, která se odhaduje na více než 200 miliard korun, svádí boj společnost Westinghouse na jedné straně a konsorcium tvořené českou firmou Škoda JS a ruskými firmami Atomstrojexport a Gidropress na straně druhé. (viz také Rosatom: O reaktorech pro Temelín neuvádí Westinghouse pravdu - více ZDE).
Dokázaly by pasivní bezpečnostní systémy AP1000 (ty používá společnost Westinghouse, pozn. red.) opravdu zabránit havárii, k níž došlo v japonské elektrárně ve Fukušimě?
Ano. Chlazení jádra reaktoru v japonské elektrárně selhalo, protože došlo k výpadku všech zdrojů střídavého proudu. Aktivní systémy se bez něj neobejdou. Jak už bylo popsáno výše, AP1000 je projektována tak, aby pasivní systémy i bez elektřiny zajistily bezpečné vypnutí a udržely elektrárnu v tomto stavu minimálně po dobu sedmi dní. Naše analýzy jednoznačně ukázaly, že AP1000 by zvládla situaci, v níž se ocitla fukušimská elektrárna, aniž by došlo k poškození jádra a úniku radiace do okolí.
Je možné o jaderné elektrárně AP1000 tvrdit, že je z hlediska bezpečnosti lepší, bezpečnější než ostatní?
Ano. Existuje několik způsobů, jak poměřovat bezpečnost jaderných elektráren. Nejrozšířenějším je Probabilistic Risk Assessment (PRA - "hodnocení pravděpodobnosti rizika", pozn. red.), což je hodnocení pravděpodobnosti výskytu nehody vedoucí k poškození jádra reaktoru a úniku produktů vzniklých štěpením. PRA se velice běžně používá v celém jaderném průmyslu a pracují s ním i jaderné dozorové orgány. Výsledky tohoto hodnocení, které zkoumala a následně přijala americká jaderná regulační komise (NRC) v rámci úspěšného licenčního řízení, říkají, že AP1000 má zhruba stokrát lepší výsledky než PRA aktuálně provozovaných elektráren, jež už jsou tak velice bezpečné.
Představuje takzvaný "lapač aktivní zóny" obsažený v některých projektech typu VVER (používá je ruská společnost Rosatom, pozn. red.) lepší způsob, jak se vypořádat s tavením jádra?
Ne. V málo pravděpodobném případě havárie, která by vedla k roztavení jádra v reaktoru VVER, vyžaduje použití "lapače" v podstatě naprojektovat chybu do chladicího systému reaktoru, tedy do druhé ze tří bariér, které zabraňují úniku radioaktivity (první bariérou je obložení palivových článků, tou třetí je ochranná obálka reaktoru). V AP1000 používáme jiný přístup, takzvané zadržení v nádobě reaktoru, který druhou bariéru zachovává.
Dutina reaktoru je v našem případě zaplavena vodou, čímž se chladí nádoba reaktoru a je zabráněno protavení jádra nebo jeho částí do kontejnmentu. Jelikož k chlazení nádoby dochází bezprostředně po vzniku havárie, tvrzení pana Laaksonena nejsou pravdivá. Tento způsob vypořádání se s poškozením jádra spočívající v zadržení v nádobě reaktoru byl přezkoumáván několika dozorovými orgány a úspěšně instalován ve finské jaderné elektrárně Loviisa.
Absolvoval design AP1000 důkladné kontroly bezpečnostních systémů v několika zemích?
Ano. Ve Spojených státech, v Číně a v Evropě. V Evropě organizace European Utility Requirements (EUR) potvrdila, že AP1000 odpovídá jejím požadavkům a tedy může být postavena v Evropě. Jaderný dozor ve Velké Británii navíc udělil designu AP1000 předběžné schválení, zde Westinghouse bude usilovat o finální licenci v okamžiku, kdy se obnoví zájem zákazníků.
Ve Spojených státech přezkoumával pasivní systémy AP1000 Poradní výbor pro bezpečnost reaktorů (ACRS) a společně s NRC prohlásil, že splňuje kritéria NRC pro jednorázové poruchy i další bezpečnostní kritéria a obecně vyhovuje bezpečnostním požadavkům
