Před šedesáti lety byl zatčen generál Heliodor Píka
02.05.2008 10:51
Zinscenovaný soud s generálem Heliodorem Píkou patří spolu s případem političky Milady Horákové k zřejmě nejznámějším politickým procesům v komunistickém Československu. Před trestem smrti neuchránila respektovaného vojáka a diplomata ani řada vysokých vyznamenání, včetně sovětských. Od zatčení generála Píky uplyne v pondělí 5. května 60 let.
Příběh, na jehož konci stál rozsudek smrti, se začal odvíjet v roce 1941. Tehdy se Heliodor Píka stal z pověření prezidenta Edvarda Beneše šéfem vojenské mise v SSSR. Během svého pobytu v Moskvě se však Píka často dostával do sporu s představiteli komunistického exilu. Při náborech do československé samostatné jednotky také poznal zoufalé podmínky, které panovaly v zajateckých táborech. V neposlední řadě měl možnost nahlédnout pod pokličku fungování sovětských tajných služeb. To vše z Píky činilo člověka nepohodlného pro komunistický režim.
Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Krátce po únorovém převratu v roce 1948 byl Píka zatčen a obviněn ze špionáže a zrady. Neveřejný soudní proces začal 26. ledna 1949 a trval tři dny. Soud dospěl k předem připravenému závěru, že Píka je vinen, a odsoudil jej k trestu smrti. Prezident Klement Gottwald odmítl udělit Píkovi milost. Poprava proběhla 21. června 1949 v plzeňské věznici na Borech. "Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti... studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost," napsal Píka noc před smrtí.
Heliodor Píka se zůčastnil bitvy u Zborova
Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v obci Štítina. V nedaleké Opavě absolvoval gymnázium, ale další studijní plány mu překazila první světová válka. Jako velitel roty odjel Píka na frontu do Haliče a v létě 1916 přešel dobrovolně do ruského zajetí. Tam se přihlásil do vznikajících československých legií, s nimž se zúčastnil mimo jiné bitvy u Zborova. Jako legionář se Píka později dostal do Francie, z níž se po válce vrátil do vlasti v hodnosti poručíka. Hned po návratu byl opět nasazen do boje, tentokrát proti polské armádě ve sporu o Těšínsko a následně na Slovensku.
Nadaný voják neunikl pozornosti orgánů mladé Československé republiky, která potřebovala vytvořit důstojnický sbor pro svoji armádu. Do země galského kohouta se proto Píka vrátil, aby tam vystudoval vojenskou akademii v Saint Cyru a prestižní École Militaire v Paříži. V roce 1932 byl vyslán do Bukurešti jako vojenský atašé pro Rumunsko a Turecko. V této funkci strávil Píka pět let.
Krátce po ustavení protektorátu na jaře 1939 odešel Píka do Londýna. Odtud byl československým exilovými orgány opět vyslán do Rumunska, kde pomáhal Čechům, kterým se podařilo uprchnout do zahraničí. Poté, co v Rumunsku proběhl fašistický převrat, uprchl Píka za dramatických okolností do Istanbulu.
Píka byl velitelem československé vojenské mise v Rusku
V Turecku se setkal s Ludvíkem Svobodou, který Píku přesvědčil, aby u prezidenta Beneše přednesl návrh na založení vojenského vyslanectví v Moskvě a později i na vytvoření československých jednotek na území SSSR. Reakce byla kladná a Píka se stal velitelem československé vojenské mise v Rusku.
V květnu 1945 se Píka vrátil do osvobozené vlasti, kde jej čekalo povýšení do hodnosti divizního generála. Jako náměstek náčelníka generálního štábu se mimo jiné účastnil mírových jednání v Paříži.
Za své zásluhy se Píka po válce těšil v armádě značné autoritě. Právě to byl podle historiků Karla Kaplana a Pavla Palečka jeden z důvodů, proč přišel na řadu mezi prvními a jeho proces skončil rozsudkem smrti. Nastupující režim tak demonstroval svoji sílu.
V roce 1968 byl Píka soudně rehabilitován. Někdejší prokurátor Karel Vaš, který se na zmanipulovaném procesu významně podílel, byl v roce 2001 odsouzen k sedmi letům vězení. Vrchní soud ale následně rozsudek zrušil s tím, že věc byla již promlčena.
Foto: Wikipedie.cz, vojsko.net
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.