NOVÝ SERIÁL: Únor 1948 na stránkách novin - 2. února

Zápas o svobodný tisk se přiostřoval den po dni. Šéfredaktor Svobodných novin Ferdinand Peroutka byl stále skeptičtější. „Přítomný boj o Svobodné noviny znamená, že je zase obléhána jedna z bašt svobodného kritického projevu," napsal Peroutka. A co na to Rudé právo? „Odsuzujeme štvanice národně socialistického a lidoveckého tisku!"

2. ÚNOR 1948: Na hranicích hlídkují stále bdělejší esenbáci

Do převratu scházelo třiadvacet dnů, ale státní bezpečnost a policii už kontroloval mocenský aparát Komunistické strany Československa. Ilegální přechody západních hranic byly stále komplikovanější a „pohraniční orgány SNB" pořád bdělejší.

„Oblastní úřadovna státní bezpečnosti v Českých Budějovicích oznamuje: V posledním týdnu bylo zadrženo 6 mladistvých při pokusu o ilegální překročení státních hranic. Tři z nich hodlali vstoupit do cizinecké legie, ostatní chtěli cestovat do Ameriky nebo Austrálie," informovalo Rudé právo a ostražité esenbáky neopomnělo pochválit: „Bdělost pohraničních orgánů SNB zachránila nezralé hochy před nejistým osudem a pravděpodobnou mravní a fysickou zkázou."

PŘEDÚNOROVÉ DOZNÁNÍ
Rudé právo mělo jasno. Kdo se pokusil o nelegální překročení hranic, stal se nepřítelem nejmocnější strany v zemi a zároveň si vysloužil samostatný článek v komunistickém tisku. Národní socialista Václav Hořčic se přes „čáru" do svobodného světa pokusil na Silvestra 1947 v prostoru Tři Sekery v tehdejším okrese Mariánské Lázně. Útěk se nezdařil, Hořčic skončil na strážnici SNB a posléze byl označen za agenta-provokatéra, jenž byl údajně nasazen ve Stalinových závodech v Záluží a Dolním Jiřetíně. Novinový portrét ve stylu „Kdo je Václav Havel" vyšel v Rudém právu až na počátku února, Horčic byl vylíčen jako vlastizrádce. „Úkolem V. Hořčice bylo zjistit výzbroj závodní milice," zdůraznil ústřední deník komunistické strany. Údajnou výpověď zatčeného už Rudé právo prezentovalo v obdobném duchu jako o několik měsíců později doznání obviněných při politických monstrprocesech. Horčic se prý měl kát těmito slovy: „Měl jsem úkol vyvolat za každou cenu incident do konce ledna 1948. Zbraně jsem měl dostat v příhodnou dobu..."

KDE UŽ LIDÉ MLČELI
Demokratické strany nemohly adekvátně reagovat. Doba již neumožňovala svobodnou kritiku komunistické politiky, natož aby Gottwaldově straně někdo přisoudil totalitářské praktiky odkoukané od Stalina i od nacistů. Peroutka musel reagovat opatrně: „Myslíme však, že to, co říkají a dělají dnešní politikové, není to, co tato země chce říci."

Připomeňme, že předsedou vlády byl od květnových voleb v roce 1946 komunista Klement Gottwald. Národ si ho de facto vybral sám, KSČ získala ve volbách 114 mandátů, národní socialisté 55, lidovci 46 a sociální demokraté jen 39 poslanců. Ostatní předválečné strany odmítl prezident Edvard Beneš obnovit, na „politickém trhu" scházeli především agrárníci či národní demokraté.

Peroutka doufal: „A víme, že země tím spíše bude stát a že země tím spíše promluví své pravé slovo, čím pevněji lidé, kteří ji obývají, budou stát při svých ideálech a čím méně budou zamlčovat svou touhu po lepším. Kde lidé mlčí, ani země nemluví."

Trvalo to jednačtyřicet let, než lidé v Československu opět svobodně promluvili.

Repro: archiv, Rudé právo