Verdikt
Žena spadla do lapače splavenin, vdovce se zastal Ústavní soud

Nejvyšší soud musí znovu otevřít spor o odškodnění za smrt ženy po těžkém úrazu na obecním pozemku v Šumperku. Náhradu pro pozůstalé původně snížil o pětinu kvůli údajnému ženinu spoluzavinění. Podle Ústavního soudu ovšem porušil práva pozůstalých, když změnil závěry soudů prvního i druhého stupně bez veřejného jednání, a tedy bez toho, aby se mohly strany sporu vyjádřit k existenci a míře spoluzavinění.

Žena v Šumperku spadla do nezabezpečeného betonového lapače splavenin. Později na následky zranění zemřela.

"Rozhodnutím, které je založeno na procesních pravidlech, není definitivně nic vyřešeno. Současným nálezem se ta věc znovu vrací k Nejvyššímu soudu, který na základě již podaného dřívějšího dovolání bude znovu rozhodovat," uvedl soudce zpravodaj Jan Musil. Nejvyšší soud případně může věc znovu vrátit nižším instancím k doplnění dokazování.

Žena v říjnu 2005 z vlastního rozhodnutí sekala trávu na neopečovávaném pozemku patřícímu městu Šumperk. Ztratila rovnováhu a spadla do vybetonované jámy. Zemřela následující rok. Na hrozbu v podobě koryta hlubokého asi 1,5 metru přitom sama dlouho upozorňovala, bála se, že se tam někomu něco stane.

Podle rozsudku Okresního soudu v Šumperku měli vdovec a oba synové dostat každý 240 tisíc korun od města Šumperk, Šumperské provozní vodohospodářské společnosti a Vodohospodářských zařízení Šumperk. Krajský soud rozhodnutí potvrdil, ovšem NS snížil odškodnění o 48 000 korun pro každého. Dospěl totiž k závěru, že dvacetiprocentní zodpovědnost za vznik škody nesla zemřelá žena. Pozůstalí tedy museli část peněz vrátit.

Podle advokátky pozůstalých Marie Cilínkové nemůže být o spoluzavinění řeč. Žena podle ní jednala ve veřejném zájmu. Jakožto člověk, který se zajímá o své okolí, vzala vlastní sekačku a šla pozemek upravit. "Je to v zájmu veřejnosti. Ta ochota převyšuje i to, že ona riskovala, že by do té vpusti mohla spadnout," řekla Cilínková.

Pozůstalí také navrhovali, aby Ústavní soud zrušil část občanského soudního řádu, na jehož základě Nejvyšší soud verdikt bez veřejného jednání změnil. Musil připomněl, že ustanovení se do zákona dostalo kvůli neúnosnému zatížení Nejvyššího soudu. Samo o sobě protiústavní není. Je ale nutné, aby v odůvodněných případech dal Nejvyšší soud prostor k vyjádření obou stran sporu a nerozhodoval jen na základě spisu.