Život velikána
Dalí: dandy uprostřed múz i diktátorů

"Každé ráno se probudím a zažiji ohromnou radost - radost být Salvadorem Dalím. A ptám se zcela unesen sám sebe, jaképak úžasné věci chce dnes dělat, ten Salvador Dalí," prohlašoval sebevědomě velikán s tím, že každodenní život, spánek, zažívání, extáze, nehty, rýma, krev, život a smrt génia jsou zásadně odlišné od zbytku lidstva. Narodil se před 110 lety a zemřel před čtvrtstoletím.

Já jsem surrealismus! Nic nevystihuje osobnost španělského velikána, umělce a génia lépe než tohle skromné prohlášení. Ani ty přívlastky nejsou přehnané. Salvador Dalí nepojmenoval své zápisky Deník génia náhodou. Miloval své kacířské myšlenky, své dokonalé malby i svou svědomitě budovanou slávu. Nesnášel neoriginalitu a říkal, že první muž, který přirovnal tvář ženy k růži, byl evidentně poeta, a první, který to po něm zopakoval, byl patrně idiot. Dalí měl zcela nespoutanou fantazii plnou bizarních představ a kombinací a zároveň ovládal dokonalou techniku realistické kresby i malby. Tvrdil, že v umění není nic pravdivějšího než kresba. "V ní nemáte šanci podvádět. Je buď dobrá, nebo špatná." Surrealismus byl proto umělecký směr, který snad vznikl přímo pro něho. Miloval umění renesančních velikánů a zároveň bezbřehost těch nejperverznějších snů.

V šesti letech se prý chtěl stát kuchařem, v sedmi Napoleonem. "Pak jsem se stal Dalím - jaká to gradace!" Salvador Dalí šokoval od narození do smrti. Dílem, způsobem života, názory. Detailně se rozepsal o druzích prdů, o fascinaci Hitlerem či vraždou. "Vraždu mám rád, protože představuje odvahu. Je protiburžoazní a přiblíží vás nebi. Protože poté, co začnete mít výčitky svědomí, se začnete modlit, až se otevře nebe a andělé řeknou: Dobré ráno!" řekl v jednom rozhovoru v roce 1974. V něm tvrdil i to, že nejhorší věcí je svoboda. "Svoboda jakéhokoliv druhu je pro kreativitu to nejhorší. Víte, Dalí strávil dva měsíce ve španělském vězení a tyhle dva měsíce byly nejradostnější v mém životě. Předtím jsem byl pořád nervózní a úzkostlivý. Nevěděl jsem, jestli mám malovat, psát, filmovat, věnovat se divadlu, ulovit dívku nebo se věnovat chlapcům. Zavřeli mě a můj život se stal dokonalým. Ohromně!"

Dalí skutečně strávil kvůli pobuřování čtyřicet dní v katalánských věznicích ve Figueras a Geroně. Ve Figueras se 11. května 1904 narodil. Třebaže už v mládí měl dlouhé vlasy, knír, plášť a pestrobarevný motýlek, protože chtěl být okamžitě rozpoznatelný, spíše než se svobodou měl celý život problém s demokracií. Sympatický mu byl spíše ultrakonzervativní Frankův diktátorský režim než liberální politika. Na druhou stranu Hitler Dalího fascinoval ne jako politik, ale jako vyšinutá osobnost, která by s ním jakožto s hysterikem asi brzy skoncovala. Dalí ostatně namaloval půldruhého tisíce obrazů, tak by bylo s podivem, kdyby se fýrerovi, jehož považoval za masochistu, který se rozhodl začít válku, aby ji mohl hrdinsky prohrát, vyhnul.

* Proč si Dalí představoval Hitlera jako ženu?

* Které múzy ho ovlivnily?

* Jak budoval svou velkolepou slávu?

* Kým pohrdal?

* Jak se setkal s českým fotografem Václavem Chocholou?

* Co ho fascinovalo na vodních lyžích sochaře Nálepy?

Na tyto a další otázky najdete odpovědi v časopise TÝDEN, který vychází v pondělí 5. května.