prÚNIKY: o čem sní umělkyně
11.11.2009 17:30 Recenze
Filomena Borecká (1977) obrazně řečeno proniká pod povrch viditelné hmoty a nalézá v ní ukryté tvary. Doménou mladé umělkyně, která po roce na pražské akademii přestoupila na Ecole nationale supérieur des Beaux-Arts de Paris, kde také v roce 2004 absolvovala, by měla být socha. Nicméně v poslední době se čím dál tím víc soustředí na kresbu, ať už tužkou nebo barevnými pastelkami.
V jejím pojetí se ale nejedná o dvě rozdílné věci, skoro by se chtělo říct, že naopak. Jedno je nedílnou částí druhého. Tak jako objekt a jeho stín nebo nádech a výdech. Jednou odebíráním materiálu Borecká získává definitivní tvar v hmotě, jindy ho hrotem tužky odkrývá v ploše papíru. V obou případech jde prakticky o stejné formy, jen vyvedené v jiném médiu.
Dalším sjednocujícím faktorem je fakt, že se její velkoformátové kresby nezřídka na své klasické podložce nezastaví. Volně se přelévají z měkkého papíru na tvrdou zeď nebo vznikají přímo na omítce, takže vytvářejí jakýsi organicky definovaný iluzivní reliéf. Ten je ze své podstaty současný, ale další faktory, mezi které patří třeba prostorový kontext nebo formální tvarosloví, ho mohou odkazovat jak k minulosti tak budoucnosti, takže vyvolávají silný dojem ne- nebo spíše nad-časovosti.
ČTĚTE TAKÉ: Tvrdohlavý Róna rozsvítil Liberec
V pražské galerii Havelka se autorka představuje obojím. Základ expozice tvoří kresby, z nichž sebevědoměji působí ty provedené tužkou. Především dvoumetrové Vnímání a kompaktní prokreslená kompozice s názvem Okolnosti. Rozvolněné názvy sice nezřídka odkazují k emotivní nebo psychické sféře, ale ne výlučně, a nechávají prostor pro vlastní konkrétní interpretaci. Stejně tak abstrahující provedení, které zachycuje pouze určitou fázi procesního tvaru, stav, jehož průvodními znaky jsou především proměnlivost a vrstevnatost.
Amorfně utvářené objekty, umístěné ve výkladu galerie jakoby se z kreseb jen vylouply. Mystérium coniunctionis - tajemství sjednocení protikladů opticky propojuje kategorie „venku" a „uvnitř" přičemž tenkou hranici mezi konkrétní skutečností a abstraktní „sférou za zrcadlem" představuje jenom tabule leštěného skla. Instalace samotná nejenže pomocí „neviditelných závěsů" levituje v prostoru, ale zapojením na očím skrytý hodinový strojek je v neustálém nicméně skoro nepostřehnutelném pohybu, takže dosahuje ideálu sochy vnímatelné ze všech stran. Zapojením faktoru času instalace dostává další, ne zcela obvyklou dimenzi.
Výtvarný projev Filomeny Borecké vyvolává důvěrně známý pocit a nutkavý dojem naléhavého sdělení. Její kresby a objekty mohou působit podobně jako grafický lékařský záznam nebo vizualizace týkající se blízkého člověka nebo osobní dopis psaný jazykem, který chápeme jen intuitivně. A právě v tom spočívá tajemství jejich ženské přitažlivosti. A vlastně jsou i trochu sexy, jakkoli to může znít podivně.
Foto: Galerie Havelka
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.