Pátečník Jaromíra Slomka
Jakého prezidenta?

Společnost Franze Kafky, sdružení, které by mohla "hradní žumpa" docela snadno přiřadit k "pražské kavárně", tedy k intelektuálům hlásícím se k masarykovsko-havlovskému humanismu, nikoli ke klausismu-zemanismu, rozeslalo elektronickou cestou informaci, že "vyhlašuje 21. ročník studentské literární soutěže o nejlepší esej". Jmenuje se Cena Maxe Broda, běží o literární soutěž pro středoškoláky a její letošní ročník je už dvaadvacátý, nikoli jedenadvacátý, ten se konal loni. Nic ve zlém, kafkovci.

SFK praví: "Studentskou literární soutěž Cenu Maxe Broda o nejlepší esej pořádá Společnost Franze Kafky s cílem a ideou podpořit a vést mladé lidi k samostatnému uvažování, k hlubšímu zamyšlení nad aktuálními složitými společenskými a kulturními jevy a k pěstování dovednosti přesného a kultivovaného písemného vyjádření vlastního názoru. Tento cíl je naplňován volbou témat, nad kterými se mají mladí lidé zamýšlet. Bývá zařazováno i téma literární, které má soutěžící orientovat k četbě a samostatné interpretaci literárních děl. Cena byla nazvána po velké osobnosti středoevropské kultury, spisovateli a mysliteli, neúnavném organizátorovi kulturního života v českých zemích a Izraeli - Maxi Brodovi."

Letošní témata jsou: 1) Esej o povídce Franze Kafky Ortel (Uplynulo 100 let od jejího prvního knižního vydání), 2) Můj kandidát na prezidenta (Esej o prezidentství), 3) Krize evropských hodnot? (Humanita ve světle současného dění). Rozsah textu je omezen pěti normostranami (devět tisíc znaků včetně mezer; pro srovnání: text, který právě čtete, má rozsah čtyři tisíce znaků).

Pořadatelé vyzývají účastníky, aby propána neposílali své práce elektronickou poštou; kdo se chce ucházet o ocenění (za první místo je odměna 6000 korun, za druhé 3500 korun, za třetí 2000 korun), musí text v pěti kopiích (naštěstí není nucen natáčet na válec psacího stroje průklepové a uhlové papíry, počítač a tiskárna jsou zajisté dovoleny) vypravit postaru jako listovní zásilku do sídla Společnosti Franze Kafky v Široké ulici č. 14 v Praze 1. Samozřejmě ho tam může i donést (informace o soutěži však v elektronické podobě k dispozici jsou, to zas ano, viz zde).

Udělá to někdo? Jistěže. Zatím se nestalo, že by soutěž musela být zrušena (jak píší čeští novináři: "odpískána") pro absolutní nezájem. Rok co rok se do ní někdo přihlásí. Nebývají to stovky studentů, avšak desítky ano. Řekněme, že na milion obyvatel České republiky připadne nějakých pět šest účastníků Ceny Maxe Broda. Ten, komu číslo připadá nízké, nechť si zkusí položit otázku, kolik asi středoškolských učitelů (češtiny) by v takovéto soutěži obstálo. Ti naštěstí své eseje posílat nemohou, účast je limitována věkem. "Autorovi by v roce 2016 mělo být maximálně 20 let."

Budou tedy své představy o (příští) hlavě státu - přiznejme si, že téma č. 2 je letos nejatraktivnější - formulovat mladí lidé, kteří se narodili v roce 1996 a později. Když nejstarší z letošních účastníků začali rozum brát, tj. v první třídě základní školy, končila právě prezidentská éra Václava Havla. Po dobu povinné školní docházky na ně od tabule shlížel Václav Klaus. Je to generace s prominutím Klausových dětí. Nyní, když tyto studentky a tito studenti usedají do škamen středoškolských, měří si je od katedry Miloš Zeman. Jakou asi představu o panovníkovi mají?

Vidí se v prezidentovi minulém? Obdivují jeho zručnost, s jakou si vložil do kapsy protokolární pero při státní návštěvě Chile, čímž na sebe poprvé a asi naposledy upoutal pozornost celého mediálního světa? Je jim vzorem prezident současný? Tleskají mu za to, že se nebojí veřejně lhát?

Ale nepodceňujme středoškoláky. Proč by jim mělo být sympatické mstivé hulvátství? To jistě neimponuje ani těm, kdo nedávno kdesi na jižní Moravě jako směšní robotkové kladli dotazy tragikomické hlavě státu, předčítajíce z papírků formulace snaživě připravené bázlivými učiteli. Povědí dětem tito Komenští naší doby o Brodově ceně? Ano? Tak sláva!