Profesionál: Pokeroví hráči jsou jako žraloci

Marek Šťastný patří k průkopníkům pokeru v Česku. Pravidelně pod přezdívkou BaB navštěvuje on-line turnaje a netají se tím, že poker je jeho hlavním zdrojem obživy.

O svých zkušenostech s pokerem se šestadvacetiletý hráč podělil s čtenáři serveru TÝDEN.CZ prostřednictvím e-mailu.

ČTĚTE TAKÉ: Jak Jágr pomohl nejpopulárnější karetní hře světa

Jak jste se k pokeru dostal?

Přibližně před dvěma roky jsem se o pokeru doslechl od svého kamaráda, s kterým jsem sdílel zálibu ve hře Starcraft: Brood war. Oba jsme byli úspěšnými hráči na česko-slovenské scéně a mě se ta myšlenka hrát o peníze velmi zalíbila, také proto, že on si v té době nějaké ty dolary už vydělal.

Je pro vás tato hra způsobem obživy, nebo koníčkem?

Začal jsem hrát, protože jsem v pokeru viděl snadný zdroj peněz, a hra jako taková mě chytla, až když jsem jí přišel na chuť. Momentálně je to pro mě primární způsob obživy i koníček zároveň.

Co je vaše původní povoláni a kolik je vám let?

Je mi 26 let. Vystudoval jsem SPŠ Jičín - obor technické počítače. Dále jsem studoval několik vysokých škol, z nichž jsem však ani jednu nedokončil. Za pracovní i životní zkušenost mohu vypíchnout snad jen roční pobyt v Anglii, kde jsem pracoval jako námezdní síla. Mou celoživotní zálibou jsou hry, především počítačové. Jenže se mi zrovna nedařilo skloubit mou zálibu se školou, tudíž mi titul prozatím uniká. Ale já se nevzdávám. (smích)

Co říká vaše okolí na to, že se živíte hazardem?

To je těžká otázka a věřím, že každý člověk, který se živí něčím "alternativním", než co je považováno majoritní společností za přijatelné, vám odpoví jinak. Můj pohled se měnil s vývojem sebe jako pokerového hráče. Zprvu jsem měl tendence tuto pravdu o sobě zamlčovat a sám sebe bral spíše jako černou ovci společnosti. To se však postupem času měnilo a v posledním roce jsem naopak tím, kdo poker propaguje jako sport a možnost seberealizace. Je nutno si uvědomit, že poker je a stále zůstane hazardem, především v rukou lidí, kteří neznají pojem disciplína a kontrola svých emocí. Takoví lidé jsou nebezpečně blízko se nechat pohltit hazardním průmyslem a tak to vždy bude. Poker však pro ně paradoxně může být jízdenkou k seberealizaci. Přestože je to hazardní hra, je to také hra založená na dovednostech a umu hráče, na rozdíl od jiných hazardních her, ke kterým by stejně měli sklon. To nutně vede k učení se těchto nových dovedností a snaze přijít na kloub tomu, jak se stát lepším.
Ve zkratce, lidé na mou profesi reagují velmi rozdílně. Starší lidé většinou rezervovaně, ale s nadhledem. Rodina má o mně již z minulosti vytvořenou představu závisláka a hráče, ale to mám ještě co dohánět, abych svou reputaci hráče počítačových her a flákače (smích) napravil. Zbytek především mladých lidí to bere v pohodě a dost je to zajímá.

Je tedy poker spíš hazard, nebo sport?

Je to obojí, neoddělitelně. Otázkou by spíše mělo být, jestli to lidé dělají pro zábavu, pro peníze, prestiž nebo zviditelnění. Je to jako v každé hře, která je založená na dovednostech a umu hráčů. Každý, kdo se čemukoli věnuje, to své dělá ze svých vlastních důvodů. Pro jednoho to jsou peníze, pro druhého skvělá zábava a relax, pro dalšího společenská událost, jiný si tak chce procvičit své dovednosti a ještě další v tom svém vidí zrcadlení svých talentů.
Jelikož je poker v zásadě hazardní hra, musí se rozlišovat; poměr hráčů, kteří  hrají o peníze, vůči těm, kteří hrají pro radost, bude rozhodně jinak rozložený. Ano, je pravda, že poker bude nutně přitahovat i mnoho psychicky slabých lidí a především v počátku pro ně bude velmi nebezpečný. Nutno si však uvědomit, že je poker může na rozdíl od jiných hazardních her zocelit a naučit je mnoho nového, použitelného v dalších oblastech života. Ať už jde o logické, či analytické myšlení, disciplínu nebo důvěru ve své rozhodnutí založené na neustále se rozvíjejících matematických a psychologických modelech v konkrétních situacích.

Kolik se dá pokerem vydělat?

(úsměv) Další z otázek, na kterou se nedá odpovědět přímo. Pro představu uvádím, jak by měl vypadat ideální vývoj profesionálního hráče:
Jste profesionální pokerový hráč, který svou kariéru začal na nejnižším stupni a postupně se vypracoval až na stupně nejvyšší. Z počátku se pro něj výhry pohybovaly na úrovni dolarů, později desítek, stovek, tisíců a momentálně si ti nejlepší jsou schopni vydělávat desetitisíce dolarů za měsíc. Vyvíjel ses postupně a prošel sis vším, co je s pokerem spjaté. Jak velké výhry, tak i velké prohry. Tvá psychika byla vystavena většímu náporu vždy, když ses dostal na vyšší level hry a musel ses učit hrát lépe, aby ses vyrovnal s konkurencí, která neustále roste. Nyní jsi na vrcholu a cítíš se skvěle, protože sis tím prošel, znáš tu hru, víš, co dokáže přinést i vzít, víš, jak je obtížná a krásná zároveň. Je neuchopitelná a magicky přitažlivá. Jde o komplexní souhru dovedností, které je potřeba si vyvinout, a ty sis tím prošel a za ta léta ti dala mnoho neocenitelných chvil, dovedností, příležitostí a možností. Přestože ses dostal do nejvyšších pater, až příliš dobře si uvědomuješ, že poker se neustále vyvíjí a noví hráči jsou jako hladoví žraloci, kteří se svými zuby dostávají stále blíž. Je nutno se neustále snažit zlepšovat a zdokonalovat, a dokud budeš hrát poker a zůstane-li ti touha být co nejlepší, není jiné cesty než se neustále bičovat k vyšším výkonům, jinak tě smete proud.
To je ideální stav, hráč, který neutopí peníze v pokeru, protože si vytváří silnou disciplínu a je motivován se neustále zlepšovat.
Kolik procent hráčů pokeru však k pokeru přistupuje podobně profesionálně, to si netroufám tvrdit. Zřejmě jich moc nebude a to je důvod, proč je tak "snadné" se pokerem živit, protože ti hráči jsou velmi nedisciplinovaní a velmi málo informovaní o základních principech hry. To samozřejmě postupně mizí, čím výš se člověk dostane.
Abych to shrnul - hráč začne na nejnižších příčkách, bude hru pravidelně hrát a bude se aktivně sebevzdělávat a hru studovat. Můj oblíbený citát: "Každý je schopen v pokeru dlouhodobě vyhrávat! Bude-li se hře věnovat dvě až tři hodiny denně po dobu alespoň půl roku, bude schopen si pokerem měsíčně přivydělat i několik tisíc nebo desítek tisíc korun." Musí však věnovat čas jak hraní samotnému, tak studovat hru z externích zdrojů a poznatky vhodně skloubit.

Kolik hodin denně hrajete?

V začátcích v průměru pět až šest hodin denně. V současnosti do tří hodin denně.

Hrajete pouze on-line turnaje?

Jsem specialista na on-line hru. Živá hra mě láká, ale prozatím jí dávám vale. Jsem silně antikuřácky zaměřen (smích).

Jaká je vaše největší výhra a prohra za den?

Největší výhra zhruba patnáct set dolarů. Největší prohra tisíc dolarů.

Proč se poker celosvětově takto chytil?

Protože je to hazard skloubený se sportem, což tu vždy chybělo. Je to, řekl bych  nový směr sportovního odvětví.

A proč se tak chytil v Čechách?

Proč by mělo být Česko výjimkou, když se chytil všude kolem? Češi jsou navíc známí hračičkové a jsou velmi soutěživým národem.

Foto: archiv