Za schopnost pohybu vděčí hadi své drsné kůži

Kdo si někdy pohladil hada, ví, že není slizký, jak se leckdo domnívá. Hadí tělo pokrývají šupiny, které se vzájemně překrývají, takže kůže se při pohybu podél nich jeví o něco hladší než při pohybu proti šupinám. A právě toto tření je pro pohyb hadů klíčové.

Hadi se při svém typickém vlnivém pohybu odstrkují od kamínků, větviček a dalších nerovností na zemi. Ale zvládají i pohyb po relativně hladkém povrchu bez zjevných nepravidelností, o které by se mohli zapřít. Dovedou to díky šupinám. Ty jsou na břiše velmi široké a tvoří jakési jemné „struhadlo".

David Hu z Georgia Institute of Technology v Atlantě se s kolegy podíval na hadí pohyb detailněji. Dělal pokusy s mladými korálovkami sedlatými (příbuznými našich užovek) a nutil je plazit se po různě strukturovaném povrchu. Balil je také do různě hrubých látek, čímž měnil míru tření hadího těla o povrch. Vytvořil i matematický model, který hadí pohyb teoreticky popisuje.

Ukázalo se, že šupiny významně zvyšují tření, a to především při bočním pohybu. Had se díky tomu dokáže zapřít i o nepatrné nerovnosti. Části těla při vlnivém pohybu navíc zvedá nad povrch a přenáší váhu na ty partie, jimiž se právě potřebuje odstrčit.

Více fotografií a videa z experimentů najdete ZDE.

Třecí síly hrají v hadím pohybu řádově významnější roli než setrvačnost, která je naopak významná při chůzi, běhu nebo skákání většiny suchozemských živočichů. Vědecký tým o tom informuje v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences s tím, že matematický model hadího pohybu by mohl najít využití při konstrukci „hadích" robotů.

ČTĚTE TAKÉ: Izraelská armáda testuje robotického hada

Foto: profimedia.cz