Jednou z oblíbených výmluv násosků je potřeba "vyhnat červa". Nová studie biologů z Emory University, publikovaná v časopise Current Biology, by takové zdůvodnění konzumace alkoholu mohla podporovat. Stačí ignorovat skutečnost, že nebyla provedena na lidech, ale na octomilkách - drobných muškách, s nimiž se setkal každý, kdo někdy nechal přes noc na stole nedopitou skleničku vína nebo nahnilé ovoce.
Octomilky a jejich larvy mají velkou toleranci vůči alkoholu, protože se živí hnijícím ovocem a kvasícími ovocnými šťávami, v nichž není o alkohol nouze. Jejich organismus proto produkuje velké množství enzymu, který si umí poradit s toxickými účinky etanolu.
Nyní se ukazuje, že se jim tato odolnost hodí i při boji s parazity. Mohou si totiž dovolit konzumovat alkohol jako lék, který jim neublíží, ale parazity zahubí.
Na octomilkách parazitují malé vosičky, které do jejich larev kladou vajíčka. Larvičky, které se z nich vylíhnou, poté vyžírají larvu octomilky zaživa. Laboratorní pokusy odhalily, že si vosičky pro kladení vajíček vybírají larvy, v jejichž těle alkohol nekoluje. A co je ještě zajímavější: napadené octomilky se parazitaci aktivně brání. Když do nich vosička naklade vajíčka, dělají vše pro to, aby se dostaly k potravě bohaté na alkohol.
Larvám vosiček se v prostředí s alkoholem nedaří. Objevují se u nich poruchy vývoje a většina z nich záhy umírá.
I octomilky se mohou opít, navzdory své mimořádné odolnosti vůči alkoholu. Na jejich pohybu to pak je poznat.
Červená královna řádí
Ale octomilky nemají v dlouhodobé perspektivě vyhráno. Vosičky se nevzdávají a postupně si také budují toleranci vůči alkoholu. Dokázalo to srovnání dvou parazitických druhů. Jeden napadá pouze octomilky, druhý si vybírá z mnohem širšího spektra hostitelů. Specialistka na octomilky je vůči alkoholu mnohem odolnější. Přírodní výběr pracuje i u ní, závody ve zbrojení nejsou zdaleka u konce.
"Zde potřebujete běžet, kolik dovedete, abyste zůstala na místě. Chcete-li se dostat někam jinam, musíte utíkat aspoň dvakrát tak rychle," poučuje Červená (v českých překladech Černá) královna Alenku v říši za zrcadlem z knihy Lewise Carrolla. Evoluční biologové si postavu královny vypůjčili pro popis nekonečných závodů ve zbrojení mezi organismy.
Organismy se totiž stejně jako Červená královna musejí stále pohybovat kupředu a proměňovat se, aby stačily reagovat na průběžné změny prostředí. Kdo chvíli stál, již stojí opodál. Sotva se zajíc naučí utéct lišce, liška svůj běh v další generaci také zrychlí a závody ve zbrojení se opakují donekonečna. Podobně se neustále vyvíjí i vztah mezi parazitem a jeho hostitelem. Co funguje dnes, nemusí fungovat zítra. Octomilky by se měly pomalu začít rozhlížet po "modernější" obraně.
A co člověk?
Autoři výzkumu upozorňují, že léčba nebo prevence výskytu parazitů u člověka pomocí alkoholu je sice oblíbeným tématem diskusí v hospodách a na internetových fórech, ale žádné vědecké studie tento pozitivní vliv alkoholu nepodporují. I když ne proto, že by dokazovaly opak. Jednoduše se tím zatím nikdo vědecky nezabýval. Výzkum aktuálně publikovaný v Current Biology je první, který účinek alkoholu vůči parazitům dokládá. Ale mezi octomilkou a člověkem přece jen existují nepřehlédnutelné rozdíly, takže při interpretaci nových výsledků musíme být více než opatrní.
