Tanzanie
Spojení Tanganiky a Zanzibaru trvá půl století. Co bude dál?
02.05.2014 07:40
Před padesáti lety (přesně 26. dubna 1964) vznikla spojením dvou nově nezávislých států, Tanganiky a Zanzibaru, Sjednocená tanzanská republika. Hodnocení jejího fungování jsou různá, spory se většinou vedou o roli Zanzibaru. Tu by mohla vyřešit nová ústava.
I padesát let po spojení pevniny s přilehlými ostrovy Unguja a Pemba vyvolává existence Tanzanie smíšené pocity. "Bude se na to vzpomínat jako na okamžik, kdy Zanzibar ztratil svou nezávislost," myslí si například zanzibarský politik Salim Rashid. To i přesto, že Zanzibar má v rámci státu poloautonomní status. Kromě národního parlamentu a prezidenta se sídlem v Dodomě existuje zároveň i vláda zanzibarská.
Ke spojení došlo i přesto, že obě území prošla jiným historickým vývojem. Na rozdíl od Tanganiky byl Zanzibar silně ovlivněn islámem. Rodiště zpěváka skupiny Queen Freddieho Mercuryho ovládal až do konce 19. století ománský sultán. Až pak jej získali Britové. Pokud jde o Tanganiku, tu připojili do svého impéria až po první světové válce jakožto část někdejší Německé východní Afriky.
Krátce po zisku nezávislosti v prosinci 1963 (Tanganika se ze samostatnosti mohla těšit už o dva roky dříve) svrhly milice sultána a byla vyhlášena lidová republika, jíž se dostalo podpory od SSSR či Kuby. USA se obávaly rozšíření komunismu do další části světa a vyvíjely nátlak, aby se ostrovy spojily právě s Tanganikou, píše web stanice Deutsche Welle.
Byly tu ale i jiné důvody. "Bylo to v zájmu obou stran. Ostrovní stát Zanzibar byl příliš malý na to, by mohl vytvořit silné státní struktury," míní Stefan Reith z tanzanské Nadace Konrada Adenauera. Kromě toho nechtěl mít prezident Tanganiky Julius Nyerere přímo u břehů své země cizí stát.
Manželství vydrželo a Tanzanie může slavit zlatou svatbu. Podle Reitha se dá její existence považovat za úspěch. Na rozdíl od jiných států v oblasti je totiž relativně stabilní a vyhýbají se jí války. Výjimkou byla jen účast na svržení ugandského vůdce Idi Amina v roce 1978, což vyústilo v krátký (a pro Tanzanii vítězný) konflikt mezi oběma zeměmi.
Je tedy vše v nejlepším pořádku? "Unie je dobrá věc a měla by dál existovat," je přesvědčena osmačtyřicetiletá prodavačka Rahel Samuel Amas z pevninské části země. Přeje si ale jednu změnu - vznik speciální vlády pro bývalou Tanganiku tak, aby nakonec byly tři. Obyvatelé ostrovů se zase cítí znevýhodněni tím, že o důležitých otázkách rozhoduje národní parlament, nikoli ten jejich.
Otázka nového politického uspořádání je nicméně na stole. V plném proudu jsou práce na nové ústavě, která by měla postavení obou částí země více vyrovnat. Jakaya Kikwete, kterému příští rok skončí druhý mandát, ji bere jako odkaz, který by po sobě mohl zanechat. Současná ústava platí od roku 1977.
V roce 2012 vznikla komise, která se měla zabývat požadavky občanů. Výsledkem je návrh, jejž nyní dopracovává ústavodárné shromáždění. Předpokládá vznik dvou vlád s rozsáhlými kompetencemi, jež bude zastřešovat vláda národní, které zůstane na starosti obrana, zahraniční politika apod. Tento model má v zemi širokou podporu. Proti jsou jen někteří členové vládní socialistické Revoluční strany, která je u moci už od svého vzniku roku 1977. Obávají se, že přijdou o moc.
To, zda ústava bude přijata, zůstává otevřené. Pokud se podaří dosáhnout konsensu, do roku 2018 by trvala přechodná fáze na přizpůsobení se novému základnímu zákonu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.