Krveprolití, které spáchal v moskevské samoobsluze policejní důstojník, odstartovalo sérii odhalení o skandálních poměrech v moskevské policii. Její velitel přišel o místo, další padání hlav se očekává. Znalci poměrů však nečekají zásadní reformu.
Vše začalo v noci na 27. dubna, kdy se policejní náčelník ve čtvrti Caricyno Denis Jevsjukov vracel domů ze služby, kde zapíjel narozeniny a hádku se ženou. Ve voze se major pohádal s řidičem, kterého zastřelil. Z auta vystoupil a cestou do blízkého supermarketu zranil jednoho muže a ženu. V obchodě vyměnil zásobník a zastřelil pokladní a jednoho zákazníka, další čtyři lidi zranil; ženám prý střílel do tváře, mužům do rozkroku. Pak střelce zatkla hlídka.
ČTĚTE TAKÉ: Ruští agenti "radí", jak být úspěšným teroristou
Tři mrtví po noční střelbě moskevského policisty
Vyšetřování se vzápětí ujal dlouholetý velitel moskevské policie Vladimir Pronin. Tvrdil, že zatčený policista, překřtěný médii na "krvavého majora", si dosud vedl jako výborný profesionál a teď se kaje.
Mezitím prezident Dmitrij Medveděv tak dlouho čekal na Proninovu demisi, až generála, považovaného za chráněnce moskevského starosty, sám odvolal.
Už krátce po činu deník Izvestija vysvětloval krveprolití jako nevyhnutelný důsledek "syndromu beztrestnosti" ruských strážců pořádku.
Žurnalisté listu pátrali dále a odhalili, že Jevsjukov vůbec neprosil Pronina v slzách o odpuštění, ale vyhrožoval, že jestli se z vězení nedostane, budou ho následovat další náčelníci.
Blesková kariéra? Jen díky úplatkům
Dvaatřicetiletý major nevděčil za bleskovou kariéru úspěchům při dopadání zločinců, ale úplatkům svým šéfům. Zapleten byl prý i do obchodování svého podřízeného se zabavenými zbraněmi. Udání se však dávala k ledu až do Jevsjukovova zatčení, podobně jako dřívější majorovy delikty.
"U nás se náčelníkem stává ten, kdo odesílá peníze nahoru. Jevsjukov to rychle pochopil. Pravidelně nosil obálky tehdejšímu veliteli kriminálky," prozradil listu bývalý majorův kolega Andrej Romanov.
Policisté vědí, že se povýšení sotva dočkají za zásluhy. "Funkce náčelníků se prodávají za 150 tisíc až 300 tisíc rublů (přibližně 90 tisíc až 180 tisíc Kč)," zaznělo na jednom z internetových fór strážců pořádku.
List Moskovskij komsomolec před časem odhalil systém fungující u dopravní policie: strážník musí po službě odevzdat alespoň tři tisícovky svému šéfovi, který pošle svému náčelníkovi ještě více. Taková "pumpa" prý vyhání úplatky až na sám vrchol hierarchie.
Zamlčení zločinu za pět tisíc dolarů
Caricynský náčelník si podle Romanova peníze na úplatky opatřoval vydíráním trhovců a bral peníze i od podezřelých za ukončení vyšetřování a od příbuzných zločinců. "Po pachateli se například pátrá řadu let. Zavolá se tedy jeho příbuzný a navrhne se mu uzavřít případ za pět tisíc dolarů. Příbuzný "rozpozná" neznámou mrtvolu - a hledaný zločinec je mrtev," objasnil. Lze i disponovat bytem a dědictvím po "zesnulém", žádat penzi.
A úspěchy při odhalování zločinů prý Jevsjukov vykazoval tím, že nařizoval podřízeným, aby podezřelé donutili k doznáním.
Pro Rusy nejde o žádnou novinku. Týdeník Russkij Newsweek naposledy rekapituloval policejní praktiky při rozvazování jazyků: "Vlaštovka" znamená svázat podezřelému ruce za zády ke kotníkům, dokud bolestí neztratí vědomí. Podobné účinky mají i další způsoby poutání - "skřipec" či "papoušek".
"Parašutista" se zvedne za ruce a nohy a hodí na podlahu; stopy na těle nezůstanou. "Slůně" začíná navlečením plynové masky, které se ucpe přívod vzduchu. Po pár hodinách je každý ochoten doznat cokoliv. Byly i případy, kdy si policisté vynucovali doznání za pomoci obušků v análním otvoru vyslýchaných. Za mříže se násilníci dostali spíše výjimečně.
Najdou se i čestní strážci pořádku. Moskevský soud nyní potrestal na doživotí bývalé policisty za vraždu strážníka, který odhalil, že jeho kolegové stojí v čele zločinecké bandy.
Chybějící psychologové
Jevsjukov není jediný střelec s nárameníky. Podobné případy se odehrály v minulých letech v Moskvě, Kemerovu, Toljatti. "Takový Jevsjukov by se nikdy nedostal k policii, kdyby se nerozpadla psychologická služba," tvrdí profesor Michail Vinogradov, který do roku 1990 velel asi dvěma tisícům psychologů v policejních službách.
Za sovětských dob sítem neprošlo na 30 procent zájemců, nyní by bylo záhodno odmítnout 90 procent uchazečů, pro které je práce u policie hlavně byznys.
O potřebě policejní reformy se mluví od počátku desetiletí. Ale v době, kdy už je v běhu armádní reforma, se nejeví jako priorita. Ministr vnitra nicméně slibuje udělat vše, aby se případ Jevsjukov už neopakoval.
Foto: Reuters, Wikimedia Commons, profimedia.cz
