Očima Petra Podaného
Voda nad zlato. Ale z řeky a v PET lahvích?
23.12.2010 08:00
Že jsou některé věci k životu člověka zkrátka nezbytné a vzletněji řečeno "nad zlato", ví snad i největší pochybovači nejpozději od doby, kdy zhlédli klasickou českou pohádku Byl jednou jeden král. Pro ty, kdo nejsou hned v obraze, dodejme, že v ní hlavní roli hrají Maruška, její tatíček panovník, jenž má trochu posunutý žebříček hodnot, a sůl.
Na tuto pohádku a "sůl nad zlato" jsem si vzpomněl ve chvíli, kdy jsem čerstvě narazil v německém tisku na zajímavé odhalení (i když je to možná trochu silný výraz) svých novinářských kolegů z redakce deníku taz. Ihned jsem si řekl, že se o to při nejbližší vhodné chvíli podělím s čtenáři Týdne.
A teď, kdy mnozí z nás nakupují jak zběsilí dárky a zásoby pití a jídla na svátky vánoční, k tomu možná uzrál čas. I když tentokrát nejde o sůl, ale o vodu. Ovšem ne ledajakou. Je to vpravdě "voda nad zlato", tak ji umí vykouzlit jeden současný koncern.
Obcí Echthausen (součást Vickede) v Severním Porýní-Westfálsku protéká řeka Rúr (Ruhr). A právě na tomto místě o tisíci duší začíná velký byznys, o němž ani místní nemají většinou tušení. Rozhoduje se tu, jaká voda poteče dále korytem Rúru, jaká skončí v místní čističce a poté ve vodovodech, a dále pak kolik "vody z kohoutku" skončí v lahvích s označením Bonaqua.
V tomto koutě Německa totiž provozuje Coca-Cola Erfrischungsgetränke AG jednu ze svých stáčíren. Koncern platí za jeden litr vody z vodovodu 0,16 eurocentů.
Ještě jednou ji vyčistí, přidá minerální látky, nasytí CO2 a upravenou říční vodu prodává v PET lahvích pod názvem Bonaqua. V supermarketu je litrovka k dostání za plus mínus 50 centů.
V porovnání s nákupní cenou jednoho litru rúrské vody z vodovodu je to přirážka více než 30 tisíc procent (!), vypočítali němečtí novináři. Před takovýmto podnikáním lze jen obdivně smeknout klobouk.
Samozřejmě, uvedených 30 tisíc procent nepředstavuje skutečnou výnosnost, protože na cestě od otočení kohoutku až do regálu v supermarketu vznikají četné další náklady. Hodně energie stojí i výroba umělohmotných lahví a doprava do obchodů. To je i důvod, proč taková Bonaqua z Rúru v PET lahvích škodí životnímu prostředí neskonale více, než když člověk utiší svou žízeň tím, že prostě otočí kohoutkem. Ale to už je jiná kapitola.
Třebaže skutečnou výnosnost u Bonaquy společnost Coca Cola nezveřejňuje, je zřejmé, že bude hodně, hodně slušná. Koncern se tak v mých očích řadí v tomto ohledu mezi "superšikuly". Prostě: "Voda nad zlato".
Hlavně během svých novinářských cest do zemí třetího světa jsem občas ohledně výnosnosti narazil na věci, které až vyrážely dech. Míněno je, za kolik se ta která věc nakoupí u prvovýrobce či (prvo)pěstitele, a za kolik se na konci celého řetězce nabízí k prodeji. Zajímavý je v tomto směru například tabák vykupovaný od drobných rolníků kdesi v Africe.
Jistě, takto funguje trh. Ale výnosnost nejednou v tisících procentech bez toho, aby ten, kdo mocně vydělává, nepřispěl až na transport téměř ničím? Nad tím aby si člověk už drbal hlavu. Ale zpátky z černého kontinentu nebo Asie na kontinent starý.
Zdá se, že nehledě na všemožnou "osvětu", rovněž v médiích, mnoho Evropanů nejrůznější triky výrobců - a že jich je požehnaně a stále se množí - prostě miluje. Anebo alespoň bez odporu přijímá. A rádi si pořádně připlatí - třeba i za vodu z vodovodu. Je to skoro taková hra, při níž ale stále vyhrává jen jedna strana. Ale proti gustu žádný dišputát.
Hezké svátky. Byť budou "jen" s vodou z vodovodu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.