Jeho charismatu zdatného řečníka a idejím o budování nového národního společenství propadla i značná část jednoho z nejcivilizovanějších národů. Nacistický vůdce Adolf Hitler, který 30. dubna 1945 spáchal sebevraždu se svou čerstvou novomanželkou Evou Braunovou, se stal z nedostudovaného syna státního úředníka obratným manipulátorem davů, jenž rozpoutal druhou světovou válku a způsobil smrt desítek milionů lidí.
Podle amerického historika Rudolpha Rummela je Hitler s téměř 21 miliony obětí na třetím místě v žebříčků největších masových vrahů 20. století. Předstihli jej dva komunističtí diktátoři, sovětský Josif Stalin, jenž má dle Rummela za 24 let vlády (1929-1953) na svědomí 42,7 milionu obětí, a čínský Mao Ce-tung, za jehož třiapadesátiletého panování (1923-1976) zahynulo 37,8 milionu lidí.
Sebevraždu spáchal Hitler v berlínském bunkru s Braunovou dva týdny poté, co sovětská armáda zahájila bitvu o Berlín, která skončila 2. května kapitulací obránců města. Braunová se otrávila kyanidem, vůdce třetí říše se zastřelil. Jejich těla byla na Hitlerův příkaz vynesena před bunkr, polita benzínem a spálena. Ještě den před sebevraždou vyzýval tento přesvědčený a radikální antisemita k nesmiřitelnému boji proti mezinárodnímu židovstvu.
Později se objevilo mnoho konspiračních teorií a spekulací o tom, že se Hitlerovi podařilo utéct. Podezřením, že po válce uprchl v ponorce do Argentiny, se zabývali i američtí vyšetřovatelé, jak vyplynulo z odtajněných informací, které byly zveřejněny na webu Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI). O tom, že Hitler po válce uprchl do Jižní Ameriky a skrýval se v Argentině, psal nedávno i deník Jerusalem Post, který se odvolal na článek britského deníku Daily Mail. Spekulace oživila i kniha Adolf Hitler: zemřel v roce 1962 v Argentině? vojenského historika Simona Dunstana a novináře Gerrarda Williamse. Většina historiků i vědců považují tyto teorie za vyvrácené. Uznávaný francouzský vědec a lékař Philippe Charlier řekl, že Hitlerovu smrt jasně dokazují vzorky diktátorových zubů. Podle jeho analýzy zemřel Hitler na kombinaci kyanidu a kulky.
Hitlerovu cestu k moci usnadnily výsledky první světové války, z níž vyšlo Německo materiálně i psychicky poníženo, a velká hospodářská krize. V zemi zdecimované válkou zvolil rodák z rakouského Braunau na Innu (narozen 20. dubna 1889) jednoduchou metodu: pomocí zdánlivě otcovské péče přesvědčit občany, aby se vzdali své svobodné vůle ve prospěch sociálních výhod. Mentalitu nižších vrstev poznal dokonale, když se ještě před první světovou válkou všelijak protloukal bez prostředků a bez rodiny (matka zemřela čtyři roky po otci, když bylo Hitlerovi 18 let). Reálné gymnázium nedokončil kvůli přihlášce na Akademii výtvarných umění, kam ho ale nevzali, a tak se živil jako dělník na stavbách a prodával své kresby.
Na počátku první světové války se jako dobrovolník přihlásil do německé armády. Válku strávil na frontě v Belgii. Po vítězství revoluce v Rusku a porážce Německa ve válce ještě zesílila jeho nenávist k marxismu a Židům a v roce 1919 vstoupil Hitler jako třicetiletý do strany práce. Ta se o rok později přejmenovala na Nacionálně socialistickou dělnickou stranu Německa (NSDAP) a Hitler se stal jejím předsedou. Po neúspěšném pokusu o puč v listopadu 1923 byla strana zakázána a Hitler skončil ve vězení, kde si z pětiletého trestu odpykal jen rok a kde sepsal Mein Kampf (Můj boj). Již z této knihy, v níž formuloval program NSDAP, bylo možné vyčíst zrůdnost nacistické ideologie, která prosazuje stát řízený nejvyšším vůdcem a nadřazenost jedné rasy, oprávněné porobit si a likvidovat rasy ostatní. Jako další cíle vytyčil Hitler životní prostor a světovládu německého národa.
V roce 1925 obnovil Hitler NSDAP, která zahájila hon na voliče líbivými hesly o sjednocení velkého národa a vymazání sociálních rozdílů. Zatímco v roce 1928 získala v parlamentních volbách jen asi dvě procenta hlasů, v září 1930 (po vypuknutí velké hospodářské krize) to bylo zhruba devětkrát tolik a v červenci 1932 se s necelými 38 procenty hlasů stala nejsilnější v parlamentu. Říšským kancléřem byl Hitler jmenován 30. ledna 1933, a to i díky konzervativcům, kteří věřili, že mu "vytvořili pouze určitý rámec" a že ho tím "zkrotili".
Opak byl pravdou. Odpůrce ve straně zlikvidoval tento Hitler během "noci dlouhých nožů" (červen 1934) a jeho ministr osvěty a propagandy Joseph Goebbels zahájil fanatizování davů nacistickou ideologií. V září 1935 vyhlásil Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku zákony, na jejichž základě pod záminkou ochrany "německé cti a krve" likvidoval každého, kdo nemohl prokázat "árijský původ". Týkaly se zejména Židů, jichž v německých koncentračních a vyhlazovacích táborech zahynulo na šest milionů.
Své velmocenské ambice začal Hitler realizovat připojením Sárska (1935), Rakouska (1938) a českého pohraničí (1938) k Německu a zřízením protektorátu Čechy a Morava (1939). Přepadením Polska v září 1939 zahájil druhou světovou válku, která se stala nejkrvavějším konfliktem v dějinách lidstva. Odhady obětí se pohybují kolem 60 milionů.
Na Hitlera bylo spácháno několik atentátů, žádný z nich ale nebyl úspěšný. K nejznámějším patří operace Valkýra, již vedl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg a jež měla Hitlera zabít v červenci 1944 v Rastenburgu časovanou bombou. Jako první se Hitlera pokusil zastřelit již v listopadu 1938 v Mnichově švýcarský student teologie Maurice Bavaud. O rok později se neúspěšně pokusil zabít Hitlera truhlář a tesař Johann Georg Elser.
