V britských dějinách představuje královna Alžběta II., narozená před 100 lety, 21. dubna 1926, zcela ojedinělý úkaz. Byla nejdéle žijícím a nejdéle vládnoucím panovníkem, na trůnu strávila celých sedm desítek let. Byla symbolem jednoty a integrity země v turbulentně se měnících dobách. Když v roce 2022 zemřela v požehnaném věku 96 let, většina Britů nikoho jiného na trůnu ani nezažila. S jejím odchodem uzavřela Británie celou jednu éru svých dějin.
Památku výjimečné panovnice aktuálně připomíná výstava jejích šatů v Buckinghamském paláci, která poukazuje na diplomatický rozměr, jež svým šatům přisuzovala.
"Byla nespornou královnou diplomatického oblékání,“ uvedla kurátorka výstavy Caroline de Guitautová podle agentury AFP. Svým oděvem se Alžběta II. vždy snažila projevit úctu k zemi, do které přijížděla. Na tvorbě šatů se aktivně podílela: "Rozhodovala o tom, co chce nosit, vybírala si své módní návrháře a dokonce i dodavatele,“ přiblížila de Guitautová. Například na náčrtu večerních šatů určených pro oficiální cestu do Indie a Pákistánu v roce 1961 si Alžběta II. ručně poznamenala, že si je přeje ušít ze žlutého saténu, barvy symbolizující v této oblasti zdraví a prosperitu.
Tento náčrt je součástí asi 300 exponátů, z nichž některé jsou vystaveny poprvé, v rámci výstavy s názvem Alžběta II., její život ve velkém stylu. Vyjevují další zajímavosti, například že v roce 1954, během návštěvy Austrálie, měla královna na sobě žlutý šál s jemnou výšivkou zlaté mimózy, která je národním květem této země. Neméně vyhlášené byly Ažbětiny klobouky, které představovaly "finální akcent“ vzhledu zesnulé panovnice.
Službě monarchii a jejím zájmům zasvětila Alžběta II. celý svůj život. V úřadu zažila 15 premiérů, přihlížela rozpadu britské koloniální říše, vstupu své země do Evropských společenství i jejímu vystoupení z Evropské unie v lednu 2020. Sledovala první rakety ve vesmíru i příchod internetu. A po celou tu dobu stála v čele své země jako pevná a bezúhonná panovnice.
Britové ctili svoji královnu jako symbol monarchie a popisovali ji jako ženu oddanou svému poslání, panovnici obrovských zkušeností, se smyslem pro humor. Ale i jako ženu osamocenou uprostřed mašinérie dvora a matku, která si vyčítala, že kvůli státnickým povinnostem neměla dost času na výchovu svých dětí. Po jejím odchodu ji na britském trůnu vystřídal její nejstarší syn Charles, který vládne jako Karel III. a podle britského tisku kráčí ve šlépějích své matky.
Paradoxem života této královské rekordmanky byla skutečnost, že původně vůbec vládnout neměla. Její otec Albert, vévoda z Yorku, byl až druhým v následnické linii. V prosinci 1936 však abdikoval jeho bratr Edward VIII., aby se mohl oženit s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou. A z prvorozené Alžběty byla rázem následnice trůnu. Zpráva o náhlé smrti jejího milovaného otce, který vládl jako král Jiří VI., Alžbětu zastihla v únoru 1952 v Keni, na cestě po Asii a Africe, kterou podnikla spolu se svým manželem Philipem namísto churavějícího krále. Ihned se vrátila domů.
"Vypadá jako holčička a stala se královnou," psal tehdy britský tisk o té osudové chvíli. Korunovace Alžběty ve Westminsterském opatství v červnu 1953 se stala první korunovací, přenášenou v přímém televizním přenosu. Princ Philip musel odejít od námořnictva, aby ji mohl doprovázet při reprezentačních povinnostech. Philip, kterého si zamilovaná Alžběta II. musela nejdřív vyvzdorovat na své rodině, jí stál po boku od roku 1947, kdy se vzali, až do své smrti v dubnu 2021. Měli spolu čtyři děti, Charlese, Annu, Andrewa a Edwarda. V roce 1996 se Philip s Alžbětou podívali i do Čech, princ si mimo jiné se zájmem prohlédl hřebčín v Kladrubech.
V politice si panovnice zachovávala striktní neutralitu, přesto byla pokládána za důležitý svorník jednoty země. "Vděčnost, úcta a hrdost. Tato slova shrnují můj vztah k lidem této země a celého Společenství," prohlásila například v projevu u příležitosti zlatého jubilea v roce 2002. V tom roce také zemřela její sestra, princezna Margaret. Dosavadní britský rekord v délce vládnutí, který stanovila její praprababička královna Viktorie, překonala Alžběta II. v září 2015.
Nejednu těžkou chvíli připravila královně její rodina, a to i v posledním období jejího života. V polovině ledna 2022 musela odebrat svému synovi Andrewovi, který býval označován za její nejoblíbenější dítě, vojenské tituly a královské záštity kvůli skandálu kolem údajného sexuálního zneužití. Vojenské hodnosti a další patronáty vrátil v únoru 2021 Alžbětě II. i její milovaný vnuk, princ Harry, po svém rozhodnutí zřeknout se společně se svou manželkou Meghan královských povinností.
Čtyřicátý rok na trůně, 1992, sama označila za "annus horribilis". Sérii skandálů a rozpadu manželství jejích tří dětí doprovodil v listopadu toho roku požár královského hradu Windsor. A v prosinci oznámil princ Charles a jeho manželka Diana odloučení. Dopis, kterým Alžběta II. o tři roky později vyzvala Charlese k rozvodu s Dianou, patřil údajně k jejím nejtěžším státnickým krokům. Pár se rozvedl půl roku nato. "Horké chvilky" jí připravili i další členové královské rodiny, třeba její "bohémská" sestra Margaret.
Alžběta II. byla pověstná svým smyslem pro humor, kterým překvapovala mnohé, stejně jako pevným stiskem ruky. Milovala psy a koně, ráda jezdila na vyjížďky krajinou. Za svůj život odchovala víc než 30 psů svého nejoblíbenějšího plemene corgi. Poslední dny svého života strávila na svém sídle ve skotském Balmoralu, kde ještě 6. září 2022 jmenovala i novou premiérku Liz Trussovou. Další den odložila schůzku se svými poradci z takzvané královské rady, protože lékaři jí doporučili odpočinek, a 8. září zemřela.
Rakev s jejími ostatky byla poté vystavena ve Westminsterském paláci do státního pohřbu. Ten se odehrál 19. září 2022 ve Westminsterském opatství za účasti dvou tisíc státníků, monarchů a dalších osobností, včetně českého premiéra Petra Fialy. Poté byla rakev s ostatky Alžběty II. uložena do krypty v kapli svatého Jiří na královském hradě Windsoru.
V Evropě překonal délku vlády Alžběty II. v historii pouze francouzský král Ludvík XIV., přezdívaný "král Slunce," který vládl od svých čtyř let až do své smrti, tedy víc jak 72 let (1643 až 1715).
