Ben Goldscheider: Jen loni jsem na lesní roh odehrál přes sto koncertů

Plíce mu fungovaly jen na padesát procent, a tak začal hrát na lesní roh, vlastně ze zdravotních důvodů. Rychle se stal jedním z nejžádanějších hornistů na světě. V květnu vystoupí na Hudebním festivalu Antonína Dvořáka Příbram, kde bude se Zemlinského kvartetem hrát hlavně Mozarta. „Vlastně jsem napůl Čech. Takže příležitost vystoupit v České republice je pro mě vždycky ta nejúžasnější věc,“ prozrazuje pro INTERVIEW hornista BEN GOLDSCHEIDER.

Jak se stane, že se malý kluk rozhodne hrát zrovna na lesní roh?

Když mi bylo šest let, diagnostikovali mi plicní onemocnění, bronchiektázii, což znamenalo, že mé plíce fungovaly jen na padesát procent. Oba moji rodiče byli profesionální hráči na smyčcové nástroje a já už tehdy začal hrát na violoncello. Lékaři mi však doporučili dechový nástroj, který by mi pomohl posílit plíce.

Co vás na lesnímu rohu tak fascinuje?

Ten zvuk! Jak řekl Robert Schumann: „Lesní roh je duší orchestru.“

Kdy vás poprvé napadlo, že byste se chtěl hudbě věnovat profesionálně?

Docela brzy, kolem dvanácti let, mi začalo být jasné, že lesní roh je to, čemu chci zasvětit svůj život. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl často poslouchat rodiče při symfonických, operních i komorních koncertech. Všechno to na mě silně zapůsobilo a říkal jsem si, že je to nádherný způsob života.

Jak vypadala vaše další cesta za tímto snem?

Spousta cvičení! Navštěvoval jsem juniorské oddělení Royal College of Music a byl členem Národního orchestru mladých. Veškerý volný čas jsem trávil na hudebních táborech, ve škole nebo cvičením.

Je těžší uspět jako hornista než třeba jako klavírista nebo houslista?

Vždycky si říkám, že odpověď má dvě roviny. Je nepochybné, že většina sólových koncertů a míst v komorní hudbě patří houslím, klavíru nebo violoncellu. Na druhou stranu to, o co se snažím já, je unikátní – hornistů, kteří se o to pokoušejí, je méně. Mám pocit, že se doba mění; pořadatelé jsou dnes myšlence sólového lesního rohu otevřenější než dříve.

Letos v květnu vystoupíte na Hudebním festivalu Antonína Dvořáka v Příbrami. Jak moc se těšíte?

Vlastně jsem napůl Čech. Můj otec se narodil v Praze a rodinu máme v Plzni. Takže příležitost vystoupit v České republice je pro mě vždycky ta nejúžasnější věc. Zvlášť se také těším na spolupráci se Zemlinského kvartetem.

Byl jste už někdy v České republice?

Samozřejmě! Jako dítě jsem tam s rodinou trávil každé léto.

Jaký je váš vztah k české hudbě?

Existuje jen velmi málo sólových či komorních skladeb pro lesní roh od renomovaných českých skladatelů. Nicméně vzhledem k mému původu se mnou hudba Dvořáka a Janáčka silně rezonuje. Slyšet úvodní fanfáru Janáčkovy Sinfonietty pro mě zůstává jedním z nejvýznamnějších momentů mého hudebního vzdělání.

A co vaše spojení přímo s Antonínem Dvořákem?

Je to vtipné, ale věřím, že jméno mého prapradědečka je jedním z pěti jmen, včetně Dvořákova, která jsou vyryta na stříbrném pouzdru na cigarety, jež najdete v Dvořákově muzeu v Praze. Byl to pro někoho dárek, jen si přesně nepamatuji detaily toho příběhu. Budu se tam muset během svého květnového pobytu v Praze jít podívat!

Na koncertě se Zemlinského kvartetem budete hrát hlavně Mozarta. Jaký máte vztah k jeho dílu?

Pro hornistu je Mozartova hudba nesmírně důležitá. Žádný velký skladatel pro tento nástroj nenapsal víc než on: čtyři koncerty, kvintet, 12 duetů pro rohy, kvintet pro klavír a dechy, koncertantní symfonii a mohl bych pokračovat. S jeho hudbou se setkáváme brzy, protože technicky nejsou některé kusy tak náročné a je samozřejmě velmi silný materiál. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji tu nekonečnou cestu, kterou s jeho hudbou absolvujeme – stále objevujeme něco nového. Právě jsem nahrál čtyři hornové koncerty, a i když je teď poslouchám při střihu, slyším věci, kterých jsem si nevšiml ani během intenzivního nahrávání.

Čeká vás také sólové vystoupení. Na co se můžeme těšit?

Zahraji krátké dílo britského skladatele Gavina Higginse. Věřím, že je to jeden z nejtalentovanějších současných skladatelů. Ta skladba je plná energie a vitality, přičemž uprostřed má nádhernou pomalou větu, která zkoumá lyrický zvuk lesního rohu.

Jak vlastně vypadá život profesionálního hornisty? Jste hodně na cestách?

Jsem na cestách neustále! Minulý rok jsem odehrál něco přes sto koncertů, což se dělí mezi sólová vystoupení s orchestrem, komorní hudbu a recitály. Také působím jako profesor na Královské konzervatoři v Antverpách.

Je něco, na co se letos obzvlášť těšíte?

V říjnu mi vyjde nahrávka čtyř Mozartových koncertů pro lesní roh s Mnichovským komorním orchestrem, což pro mě hodně znamená. Také mě čeká premiéra nového koncertu pro lesní roh a smyčce od Anny Clyne, což bude podle mě velmi zásadní dílo pro náš repertoár.

BEN GOLDSCHEIDER 

• Rodák z Londýna absolvoval v roce 2020 s vyznamenáním (cum laude) studium na Barenboim-Said Academy v Berlíně, kde byl jeho hlavním pedagogem Radek Baborák.
• V současnosti je členem Boulez Ensemble a zastává post prvního hornisty West-Eastern Divan Orchestra.
• V roce 2019 zvítězil v mezinárodních konkurzech YCAT International Auditions, v roce 2016 byl finalistou soutěže BBC Young Musician v kategorii koncert.
• Roku 2023 byl jmenován Artist in Association na Royal Welsh College of Music & Drama. V sezoně 2021–2022 byl na základě nominace Barbicanu vybrán jako ECHO Rising Star.
• Jako sólista i komorní hráč vystoupil v nejvýznamnějších evropských koncertních síních, mezi nimiž nechybějí Concertgebouw, Musikverein, Pierre Boulez Saal, Elbphilharmonie Hamburg, Köln Philharmonie či Wigmore Hall.
• Spolupracoval s BBC Symphony Orchestra pod taktovkou Sakariho Orama a v roce 2022 debutoval na BBC Proms, kde provedl Koncert pro lesní roh a housle Ethel Smyth společně s Elenou Urioste a City of Birmingham Symphony Orchestra řízeným Kazukim Yamadou.
• Jeho diskografie zahrnuje album Legacy: A Tribute to Dennis Brain (Three Worlds Records) s novými skladbami Huwa Watkinse a Roxanny Panufnik, dále sólovou nahrávku koncertů Arnolda Schoenberga a Gipps s Philharmonia Orchestra pod vedením Leeho Reynoldse a part lesního rohu ve Wagnerově Siegfriedovi s orchestrem Hallé řízeným sirem Markem Elderem.