Každé ponoření do moře zanechá stopu, která není vidět – ale má zásadní dopad. Opalovací krémy, jež nás chrání před sluncem, zároveň uvolňují tisíce tun chemikálií do oceánů. Ty poškozují korálové útesy, narušují mořské ekosystémy a mohou se vracet zpět až na náš talíř. Problém, který začíná na pláži, tak nekončí jen ve vodě.
Kolik krému končí v oceánech
Pokaždé, když si jdete zaplavat, zůstane po vás v moři trocha ochranného slunečního krému. Během rekreačních vodních aktivit se spláchne odhadem 25 procent naneseného opalovacího krému, kterého se jen v oblastech útesů uvolní zhruba 5000 tun ročně. Vyplývá to ze studie zveřejněné v časopise Environmental Health Perspectives, píše agentura AP.
Toto množství odpovídá zhruba váze tisícovky slonů a mnoho z těchto chemikálií je toxických pro korály. Navíc někteří vědci uvádějí, že může jít o příliš nízký odhad, protože experiment, na nějž se studie odvolává, nezahrnul tření při plavání, kvůli kterému se může otírat ještě větší množství krému z lidského těla.
Korálové útesy jsou domovem přibližně čtvrtiny všech mořských druhů, přestože pokrývají pouhou desetinu procenta světových oceánů. Útesy už čelí rostoucímu tlaku v důsledku oteplování vody, znečištění, nadměrného rybolovu a rozvoje pobřežních oblastí. Navíc se musí vyrovnat s další hrozbou v podobě chemických látek obsažených v opalovacích krémech, které mohou poškodit korálové larvy, vyvolat bělení korálů a narušit jejich růst.
Hrozba, kterou lze ovlivnit
Vědci tvrdí, že se jedná o menší stresový faktor než klimatické změny, ale na druhé straně se jedná o hrozbu, kterou mohou lidé přímo ovlivnit svým chováním.
Znečištění nevzniká jen při koupání. Chemické látky z krémů se mohou dostat do vodních toků, i když se lidé po návratu z pláže sprchují, perou ručníky nebo se jdou vymočit.
Studie ukazují, že největším zdrojem znečištění oceánů ochrannými slunečními krémy jsou odpadní vody, protože běžné čistírny nedokážou účinně odstranit mnoho sloučenin UV filtrů v kosmetických přípravcích. Tyto chemikálie se pak z čistíren odpadních vod dostávají do řek a nakonec do moře.
Ne všechny krémy jsou stejné
Ačkoli opalovací krémy zabraňují spálení sluncem a snižují riziko rakoviny kůže, ne všechny přípravky mají stejný dopad na životní prostředí. Nejsilnější důkazy o škodlivosti se týkají oxybenzonu a oktinoxátu - dvou široce používaných chemických UV filtrů.
Studie z roku 2016, kterou zveřejnil časopis Archives of Environmental Contamination and Toxicology, zjistila, že oxybenzon mění larvy korálů ze zdravých, pohyblivých organismů na deformované, nehybné. Tato chemická látka způsobuje, že korály vypuzují řasy, které jim poskytují velkou část potravy a barvy, ve stresové reakci známé jako bělení nebo blednutí korálů.
Vybělené korály jsou oslabené, náchylnější k chorobám, a pokud přetrvávají stresové podmínky, mohou hladovět nebo uhynout. Vědci rovněž zjistili, že oxybenzon poškozuje DNA a vyvolává předčasnou tvorbu skeletu, který může obalit celé larvy. Může také způsobit blednutí korálů už při nižších teplotách, čímž zhoršuje dopady mořských vln veder, které vyvolávají klimatické změny.
Toxické i v minimálním množství
Tato chemická látka se ukazuje jako toxická už při koncentraci pouhých 62 částic na bilion, což odpovídá jedné kapce v šesti olympijských bazénech. V havajské zátoce Hanauma, což je oblíbené místo pro šnorchlování, zanechalo podle studie neziskové organizace Haereticus Environmental Laboratory z roku 2017 téměř 2600 návštěvníků denně v oceánu asi 185 kilogramů opalovacího krému.
A sílící obavy vědců vyvolává také oktokrylen, avobenzon a homosalate. Tyto chemické látky nezůstávají v moři. UV filtry byly zjištěny v rybách a dalších mořských organismech, což vyvolává otázky ohledně bezpečnosti mořských plodů.
"Změřili jsme obsah oxybenzonu v místních úlovcích ryb. Bylo to děsivé," řekl Craig Downs, výkonný ředitel neziskové organizace Haereticus Environmental Laboratory, který vedl studii z roku 2016. "Tyto chemikálie se šíří potravním řetězcem a my je pak konzumujeme."
Minerální alternativy mají limity
Oxid zinečnatý a oxid titaničitý jsou obecně považovány za bezpečnější alternativy k chemickým UV filtrům, mají však svá úskalí. Odborníci tvrdí, že by neměly být v nanoformě, protože díky větší velikosti částic je méně pravděpodobné, že budou vdechnuty nebo absorbovány mořskými organismy.
Oxid zinečnatý může podle Downse obsahovat také stopové nečistoty těžkých kovů, jako je olovo, chrom a rtuť, a jen málo produktů prošlo komplexními testy ekotoxicity. Zákazníci by také měli sledovat neaktivní složky přípravků, protože oleje, vůně a další přísady mohou škodit mořskému životu.
Odborníci doporučují chránit se oblečením, tričky s dlouhým rukávem, klobouky a pobytem ve stínu. "Když si vezmete tričko nebo plavky s dlouhým rukávem, v zásadě tím zakryjete až padesát procent těla, což znamená, že nepotřebujete polovinu ochranného krému," řekl Downs. "Z hlediska ochrany přírody je to obrovský přínos."
Na co si dát pozor při výběru
Pokud potřebujete opalovací krém, hledejte produkty, které jako účinné látky neobsahují oxid zinečnatý nebo oxid titaničitý v nanoformě. Ačkoli výzkum chování těchto minerálů v mořském prostředí stále pokračuje, mnoho odborníků je považuje za vhodnější alternativu než chemické UV filtry.
Odborníci také doporučují vyhýbat se aerosolovým sprejům, které mohou rozptýlit opalovací krém do vzduchu a okolního prostředí. Pokud po nanesení opalovacího krému počkáte alespoň 15 minut, než se půjdete koupat, krém lépe přilne k pokožce a nesmyje se hned.
V roce 2018 se Havaj stala prvním státem USA, který zakázal prodej opalovacích krémů obsahujících oxybenzon a oktinoxát, a to s odůvodněním, že škodí korálovým útesům. Key West na Floridě následoval s podobným opatřením. Palau a Americké Panenské ostrovy zašly ještě dál a omezily širší seznam chemických látek spojených s poškozováním útesů.
Nejasná pravidla a marketing
Kromě těchto zákazů zůstává trh z velké části neregulovaný. Označení jako "reef safe" (bezpečné pro útesy) nebo "reef friendly" (šetrné k útesům) nemají žádnou všeobecně platnou definici ani normu.
"Lidé si na láhev mohou napsat, co se jim zlíbí, a neexistuje žádná kontrola, žádné testování ani standardizace," uvedl Michael Sweet, vedoucí Výzkumného centra pro řešení založená na přírodě a Vodního výzkumného střediska na Univerzitě v Derby v Anglii.
"Při laboratorních experimentech některé přípravky 'zničily korály přímo před mýma očima'," řekl Sweet. "Když to vidíte, napadne vás, co se každý den dostává do našich oceánů - ať už jde o šampony, přípravky na péči o pleť, kondicionéry nebo sprchové gely. Všechny tyto látky se dostávají do našich řek a nakonec i do oceánů," dodal.
