Pokud poplatník odevzdá řádné daňové přiznání a po určité době zjistí, že v něm udělal chybu, zase takový problém to není. Je ale potřeba vydat se po zákonem vymezené, náhradní cestě. Na řadu přicházejí opravná daňová a dodatečná přiznání, které si ovšem řada lidí plete. Co a kdy ze zmíněných nástrojů použít?
Řádné daňové přiznání podává povinně daňový subjekt (automaticky, bez výzvy), nebo ten, koho k tomu vyzve správce daně. Zjednodušeně řečeno, obvykle jde o první přiznání za dané zdaňovací období, a to i v případě, že je podáno po uplynutí zákonné lhůty.
Opravné daňové přiznání lze podat v případě, že již bylo podáno řádné přiznání, ale ještě neuplynula lhůta pro jeho podání. Výhodou je, že je bez sankce. Na původní přiznání se pak hledí, jako by nebylo nikdy podáno – je zcela nahrazeno opravným přiznáním. Ve formuláři se v tomto případě zaškrtává zároveň kolonka „řádné“ i „opravné“.
„Pokud však na chybu přijdeme až po lhůtě pro podání přiznání a řádné přiznání bylo již podáno, je třeba podat dodatečné daňové přiznání. V tomto daňovém přiznání se uvede, že jde o dodatečné daňové přiznání a datum zjištění důvodů pro podání dodatečného daňového přiznání. Typickým případem může být neuplatněná sleva na dani či daňové zvýhodnění v rámci daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob,“ vysvětluje Daniel Václav Štěpánek, expert portálu Daně pro lidi.cz.
Pokud se dodatečným přiznáním daň zvyšuje, může vzniknout povinnost uhradit úrok z prodlení. Ten se počítá od čtvrtého dne následujícího po původním dni splatnosti daně až do dne jejího zaplacení. Úrok se nepředepíše a nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 1000 Kč.
Matoucí může být ustanovení daňového řádu, podle kterého je dodatečně tvrzená daň splatná v tzv. náhradní lhůtě splatnosti, která je shodná s lhůtou pro podání dodatečného přiznání. Tato lhůta ale neposouvá počátek běhu úroků z prodlení – ty vznikají už od data původní splatnosti. Správná výše daně totiž měla být uhrazena už v termínu řádného přiznání.
Náhradní lhůta splatnosti nemá vliv na úlevu od úroků, naopak: pod zmíněným pojmem se skrývá jedno nebezpečí. „Pokud není dodatečně doměřená daň uhrazena v tomto termínu, hrozí její vymáhání prostřednictvím daňové exekuce,“ upozorňuje odborník z Daně pro lidi.cz.
Zjistí-li poplatník, že jeho skutečný základ daně (či částka daně) je vyšší než naposledy stanovená daň, je povinen podat dodatečné přiznání nebo vyúčtování a doplatit rozdíl do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém chybu zjistil – a to za předpokladu, že ještě běží lhůta pro stanovení daně. Poslední známá daň je přitom daň, jak byla správcem daně pravomocně stanovena v průběhu dosavadního daňového řízení.
Ve stejné lhůtě může poplatník podat dodatečné přiznání i na daň nižší, než je poslední známá daň, pokud byla tato daň stanovena v nesprávné výši. V takovém případě však nelze napadat procesní postup správce daně – lze pouze opravit věcnou nesprávnost.
