David Morrell: Ramba měl hrát McQueen nebo Newman

Kanadský spisovatel, bývalý univerzitní profesor americké literatury, autor thrillerů, povídek, sci-fi a hlavně tvůrce postavy Ramba. „Katalyzátorem všeho byl Sylvester Stallone, který si scénář přečetl během víkendu a hned přijal nabídku na hlavní roli,“ říká DAVID MORRELL, autor románu First Blood (v češtině vyšel pod názvem Rambo: První krev).

Podědil jste spisovatelské geny po rodičích?

Vůbec ne. Můj otec byl britský letec, který dělal v Kanadě instruktora a poznal se tam s mou matkou. Já se narodil v dubnu 1943 a otec padl den po vylodění Spojenců v Normandii – 7. června 1944 –, takže jsem ho vůbec nepoznal. Byl sestřelen coby letecký pozorovatel, když naváděl dělostřeleckou palbu na německé pozice. Matka mě dala ve třech letech do sirotčince, protože se o mě nezvládala postarat. Byl jsem tam rok. Pak se znovu vdala, ale otčím neměl rád děti, takže jsme spolu nevycházeli. Po rodičích jsem tedy psaní určitě nepodědil.

Jak jste se k němu tedy dostal?

V roce 1960 běžel v TV seriál Route 66, který se mi hodně líbil. Byl o dvou mladých klucích, kteří se vydali v autě po známé silnici objevovat Ameriku a sami sebe. Líbilo se mi, jak to v sobě kombinovalo akci a hlubší myšlenky. Řekl jsem si, že bych chtěl také něco podobného napsat. Odeslal jsem dopis scenáristovi celé série a sdělil mu, že bych chtěl rovněž psát, ale nevím, jak na to. Odpověděl mi dlouhým povzbuzujícím dopisem a já se díky tomu v sedmnácti letech rozhodl, že chci být spisovatelem. V Kanadě jsem vystudoval angličtinu, získal titul bakaláře a přestěhoval se do Spojených států, abych na univerzitě v Pensylvánii studoval literaturu. Tady jsem se poznal s odborníkem na dílo Ernesta Hemingwaye Philipem Youngem a se spisovatelem sci-fi Williamem Tennem, který mě naučil základy psaní beletrie. To jsou mé dvě inspirace, kterým vděčím za hodně. Po získání doktorátu jsem začal učit na univerzitě v Iowě americkou literaturu a přitom jsem psal knihy. To mi vydrželo šestnáct let, než jsem pověsil učitelství na hřebík a věnoval se psaní na plný úvazek.

Hned váš první román First Blood (Rambo: První krev) se stal bestsellerem, byl přeložen do 26 jazyků, a přestože vznikl před 52 lety, vydává se dodnes. V čem vidíte důvod jeho neutuchající popularity?

Vzal jsem si k srdci, co jednou řekl samotný Hemingway, který byl pro mě vzorem. „Nepoužívej současný slang, jinak tvoje dílo zastará. Vytvoř si vlastní.“ To bylo to, co jsem udělal. Dále v románu nejsou žádné politické debaty, které by po půl století byly překonané. Když jsem se stěhoval z Kanady do Ameriky, celník mi připomněl, že zde nemám právo na žádný politický názor. Tehdy se vedly všude zuřivé debaty o politice, protože v té době byl zastřelen Martin Luther King a Robert Kennedy, nepokoje byly ve všech amerických městech, konaly se demonstrace, ve společnosti to vřelo. A najednou mladý člověk jako já sem přijede a úředník mu řekne, že nemá právo na svůj názor. Napadlo mě proto téma generačního problému. Rambo jakožto vietnamský válečný veterán se půl roku po návratu do vlasti potuluje a následně střetává s policejním šerifem Willem Teaslem, který se mu snaží vnutit svou vůli. Vznikne konflikt, který se záhy překlopí do osobní roviny, kdy oba muži touží po eliminaci toho druhého. Šerif Teasle je konzervativní člověk, zatímco mladý veterán nenávidí sám sebe kvůli tomu, co z něj válka udělala. Mezi nimi se pohybuje Sam Trautman, instruktor a velitel, který reprezentuje systém. Na konci mé knihy Trautman zabije Ramba, stejně jako systém zabil mnoho jemu podobných mladých lidí. Je to alegorie. Šerif Teasle je o generaci starší než Rambo a jde o mezigenerační konflikt otec–syn, jak tomu tehdy často bylo. Když jsem ten román psal, myslel jsem na Audieho Murphyho, což byl nejvíce vyznamenávaný americký voják za druhé světové války. To, co dokázal, bylo až nadlidské a Rambo by mohl blednout závistí. Ale když se vrátil z války, trpěl nočními můrami, depresemi, spal s pistolí pod polštářem, nemohl navázat vztah, měl problém se začlenit do společnosti a jeho poválečný život nestál za nic. To byl předobraz Johna Ramba.

Jak se vám v tvrdé konkurenci podařilo prorazit?

Měl jsem tolik potřebné štěstí. Spisovatel William Tenn si koupil dům poblíž univerzity v Pensylvánii a uspořádal večírek. Pozval mě na něj a seznámil mě tam se svým agentem Henrym Morrisonem a kolegou, spisovatelem Donaldem Westlakem. Řekl jim, že píšu skvělý román a aby si mě poslechli. Na to jsem nebyl připravený, a tak jsem nervózně vyprávěl obsah a oni mlčeli a poslouchali. Když jsem skončil, zase mlčeli a pak mi Henry řekl, ať mu pošlu rukopis, že to vypadá moc dobře. A tak jsem získal agenta, aniž bych o to usiloval. Trvalo mi dva roky, než jsem knihu dokončil, protože jsem mezitím studoval a psal disertační práci. V roce 1971 jsem byl konečně hotov a poslal rukopis Henrymu. A za šest týdnů mi napsal, že má vydavatele.

Filmařům se prý kniha mimořádně líbila. Proč tedy trvalo deset let, než se dostal na plátna kin?

Agent nabídl knihu filmovým studiím a vzápětí se nám ozval známý režisér Stanley Kramer. Knihu jsme proto stáhli z trhu a jiné nabídky odmítali. Čekali jsme, čekali, ale smlouva nepřicházela – ukázalo se, že Kramer nemá peníze. Pak se ozval další renomovaný režisér Richard Brooks, rok pracoval na scénáři, a když jsme se sešli, neshodli jsme se vůbec v ničem, čímž to skončilo. Pak se práva prodávala z jednoho studia do druhého. Skončilo to u Sydneyho Pollacka, který chtěl do role Ramba obsadit Stevea McQueena, ale jemu již bylo přes čtyřicet, zatímco válečný veterán byl kluk po dvacítce. Pak se ozval režisér Martin Ritt, který chtěl do role šerifa obsadit Paula Newmana. Co vám budu povídat, napsalo se celkem 26 scénářů… Nakonec se scénáře ujala firma Carolco s producenty Andym Vajnou a Mariem Kassarem. Ti měli vazby na režiséra Teda Kotcheffa, a jakmile jsme se spolu dohodli, koupili práva a měli i režiséra. Katalyzátorem byl Sylvester Stallone, který si scénář přečetl během víkendu, hlavní roli okamžitě přijal a aktivně se na jejím budování podílel. Měl za sebou tři díly Rockyho a byl hvězdou, takže to prolomilo ledy.

Jak vám osobně se film líbil? Na rozdíl od dalších pokračování šla ve snímku Rambo: První krev akce ruku v ruce s vývojem postavy a film má podle nás hlubší psychologický podtext…

Film se mi líbil moc. Je to skvěle natočené a Stallone je dokonalý. Samozřejmě že se kniha od filmu liší. V knize Trautman na konci Ramba zastřelí, zatímco v původní verzi filmu Rambo spáchá sebevraždu. Když však proběhlo veřejné promítání, diváci málem zbořili kino, protože se jim závěr nelíbil, a tak štáb musel závěr přetočit a konec je takový, jak jej známe. Ve filmu je úmyslně málo dialogů, protože Carolco to chtělo prodat do celého světa a ušetřilo si tím práci za překlady. Režisér Ted Kotcheff odvedl skvělou práci. Myslím, že film nezestárl. A tím, že všechny akční sekvence a kaskadérské kousky jsou opravdové, a ne digitální, je stále realistický a uvěřitelný. Stallone chtěl všechny kaskadérské kousky dělat sám, jezdil na motorce, a když skákal ze skály na strom, zlomil si žebra a poranil záda.

Úspěch prvního filmu, který utržil přes 125 milionů dolarů, si přímo říkal o pokračování. Na těch jste se také podílel? 

Napsal jsem je, ale na filmování jsem se nepodílel, i když jsem samozřejmě viděl všechny scénáře. Rambo II ještě docela ušel, i když tam bylo dost nerealistických scén, ale režisér George Cosmatos udržel napětí. Rambo III už se od knihy hodně odklonil. Napsal jsem příběh nizozemské doktorky, která se stará o opuštěné afghánské děti, a když Rambo osvobodí Trautmana, oba jí pomohou v její misi. Příběh měl duši, ale když jsem viděl další verze scénáře, zjistil jsem, že vše se vyškrtalo a zbyla jen akce, akce, akce… Sám Stallone později přiznal, že tyhle dva díly byly jen glorifikace násilí, a než se pustil do filmování snímku Rambo: Do pekla a zpět, zavolal mi a říkal, že by chtěl, aby se Rambo vrátil psychologicky na začátek.

Jaký se Stallonem máte vztah? 

Pochopitelně se známe, trávili jsme spolu čas při natáčení, zavoláme si, ale přátelé nejsme. Když můj syn Matthew umíral na vzácnou formu rakoviny kostí, Sylvester zavolal a bavil se s ním asi dvacet minut. Matthew měl v pokoji zrovna nějaké kamarády a ti koukali jak zjara, že si telefonuje se slavným Rambem.

Vydal jste 53 knížek. Byla ještě nějaká z nich zfilmovaná?

Bratrstvo růže bylo zfilmováno jako minisérie a bylo velmi úspěšné. Pokud vím, Michael Douglas koupil práva na Extreme Denial, ale pokud vím, nic z toho zatím nebylo. Podepsal jsem se studii pět smluv na moje romány, ale problém je, že vedoucí pracovníci často mění místa, takže jimi zakoupené projekty skončí v šuplíku. Také se mění nálada i vkus a vyžadují se jiné filmy. Teď je doba filmování komiksů, marvelovek, sequelů a rebootů, nic nového se netočí, ale co já vím, za pár let se to může změnit. Filmový průmysl je velice nevyzpytatelný.

DAVID MORRELL

• Narodil se 24. dubna 1943 v Kanadě.
• Spisovatel.
• Jeho otec byl válečný pilot, padl v Normandii.
• Získal doktorát z angličtiny a literatury.
• Vyučoval americkou literaturu na univerzitě v Iowě.
• Napsal 53 knih, tvůrce postavy válečného veterána Johna Ramba.