Růst cen ropy a plynu trápí domácnosti po celé Evropě, ale ve Feldheimu v Braniborsku jako by se nic nedělo. Vesnice se 130 obyvateli přešla na obnovitelné zdroje a od roku 2010 je energeticky soběstačná. Její obyvatelé platí za elektřinu zlomek běžné ceny. Přesto odborníci varují – unikátní místní podmínky a nákladné investice činí tento vzor jen obtížně přenositelným jinam.
V Německu, které čelí celosvětovému růstu cen energií, působí klid ve vesnici Feldheim na východě země jako výjimka. Řešení obce, která přešla na obnovitelné zdroje, lze ale podle agentury AFP jen obtížně přenést do širšího měřítka.
"To, co se děje ve zbytku světa, nás moc nezajímá," řekl agentuře AFP Michael Knape, starosta vesničky se 130 obyvateli, která je napájena elektřinou a teplem výhradně z obnovitelných, místních a levných zdrojů.
Vítr, slunce a hnůj místo plynu
Od začátku války v Íránu, kterou vyvolaly izraelsko-americké údery, znepokojuje růst cen ropy a plynu domácnosti i průmyslníky v celé Evropě. To však neplatí pro Feldheim, obec ve venkovské oblasti Braniborska, která se od roku 2010 hlásí k "energetické soběstačnosti":
Prezentována je jako příklad energetické transformace pro samosprávy po celém světě; opírá se ovšem o místní podmínky, které je obtížné jinde napodobit, a o významné investice.
Feldheim leží na větrné pláni, kde se v okolí točí několik desítek větrných turbín, z nichž jedna stačí na pokrytí spotřeby elektřiny v obci, která je navíc vybavena solárními panely.
Vytápění zajišťuje bioplynová stanice, která využívá hnůj a obilné odpadky z místního zemědělského družstva. Ve večerních hodinách, kdy je velká zima, se zapojuje elektrárna napájená dřevní štěpkou. Když nefouká vítr ani nesvítí slunce, zajišťuje nepřetržitost dodávek elektřiny akumulátorová baterie.
Dvakrát až třikrát levnější energie
"Přejeme si, aby to tak zůstalo navždy, tento model nás dělá šťastnými," usmívá se Petra Richterová (62), dlouholetá obyvatelka Feldheimu, kde se energetická transformace rozběhla po sjednocení Německa v roce 1990.
Stejně jako její sousedé platí tato zaměstnankyně v realitním sektoru dvakrát až třikrát méně za elektřinu než jinde v Německu. V jejím sklepě vedou trubky horkou vodu vyrobenou venku a výměník tepla ji přivádí do domu, čímž nahrazuje kotel, který byl před 15 lety vyřazen z provozu.
"Samozřejmě nemohu srovnávat malou vesnici s velkým městem," přiznává starosta Knape, který je ve funkci již 24 let, "ale ekonomicky to funguje", dodává. Podle tohoto šestapadesátiletého muže obec ušetří několik set tisíc eur ročně tím, že se obejde bez fosilních paliv.
Exportní artikl i turistická atrakce
S válkou na Blízkém východě se závislost Německa na dovážených fosilních palivech opět dostává do popředí, a to čtyři roky po bolestivém odvykání od ruského plynu, které vyvolala ruská invaze na Ukrajinu.
V této době se Feldheim může stát "úspěšným exportním artiklem", ujišťuje Michael Knape. Obec, kterou v roce 2024 navštívil bývalý kancléř Olaf Scholz, chce svou image udržovat pomocí návštěvnického centra, které ročně přivítá více než 3000 lidí, a větrné turbíny s kabinou otevřenou pro veřejnost.
Mezi návštěvníky jsou odborníci a politici z celého světa, z USA, Indie a dokonce i ze Severní Koreje, ale také žáci škol v Braniborsku.
Nepostradatelným pro obyvatele, kteří, stejně jako Petra, nemají elektromobil, zůstává nicméně benzín. "Musíme každý den používat auto," tvrdí Richterová, pro kterou je růst cen u čerpacích stanic "již neudržitelný". A podle ní se také brzy vyčerpá životnost bioplynové stanice, což by obec donutilo zvažovat nové investice. Pro Petru není nezávislost Feldheimu samozřejmostí a je třeba "přemýšlet o nových řešeních".
