Prehistoričtí lidé mohli budovat monumentální kamenné stavby ještě dříve, než začali pěstovat plodiny. Naznačují to nové archeologické výzkumy z tureckých lokalit Karahantepe a Göbekli Tepe. Objevy mění dosavadní představy o vzniku prvních sídlišť i organizované společnosti a odhalují překvapivě vyspělý svět lovců a sběračů.
Prehistoričtí lidé se začali usazovat a stavět mohutné kamenné stavby ještě před nástupem zemědělství, vyplývá z poznatků archeologů z Instanbulské univerzity, kteří provádí vykopávky v neolitických lokalitách Karahantepe a Göbekli Tepe. V sídle Akademie věd v Praze je dnes představil přední turecký archeolog Necmi Karul. Archeologové a historici po mnoho let věřili, že vznik zemědělství inicioval počátek budování velkých staveb a trvalejších obydlí, ale lokality, které spadají do projektu Taş Tepeler, naznačují opak.
Projekt Taş Tepeler iniciovalo turecké ministerstvo kultury v roce 2021, a v současné době se tak dělají archeologické vykopávky na deseti různých lokalitách. Podle Karula se první osady zkoumaného typu v jihovýchodní Anatolii objevily kolem roku 10.500 před naším letopočtem.
Osadu Karahantepe tvoří čtyři společenské budovy postavené vedle sebe, obklopené obytnými domy. Jedna z nich obsahovala lavice a dvě velké pece určené k přípravě jídla. Pod lavicí nalezli archeologové kamenné desky a nádoby s geometrickými a zvířecími motivy, například s vyobrazením gazely, lišky nebo ovce. Uvnitř jedné z nádob objevili menší nádobu, ve které ležely tři kamenné kruhy a tři figurky zvířat, jejichž hlavy zapadaly do kruhů. Podle Karula se s největší pravděpodobností jedná o nejstarší známý trojrozměrný vyprávěcí prvek.
V osadě byly rovněž objeveny sloupy vytesané ve tvaru písmene T, na nichž se nachází několik zvířecích reliéfů. Ty podle Karula plnily funkční úlohu sloupů podpírajících střechy.
Archeologové v lokalitě také objevili lovecké pasti, které dokládají existenci strategií a technik pro řízení velkých stád zvířat a rozvinuté lovecké metody. Pozůstatky obydlí mají masivní zdi a sloupy, propracované pevné podlahy a kamenné nádrže.
Střešní konstrukci obydlí podpíraly kamenné sloupy, díky tomu, že dva středové sloupy byly vyšší, šlo postavit šikmou střechu. Délka sloupů se pohybuje v rozmezí od jednoho do šesti metrů. Naleziště obsahuje i prostory, které podle archeologů sloužily k náboženským rituálům či obřadům. V jedné z místností stojí deset sloupů, které připomínají mužské pohlavní údy. Naproti nim je ze skály vytesána lidská hlava s hadím tělem. "Falický symbolismus může souviset s pubertálními přechodovými rituály," řekl Karul.
V Göbekli Tepe kromě vědců z Istanbulské univerzity působí i Německý archeologický institut. Vědci tam objevili obytné stavby, prostory pro zpracování obilí a systém sběru dešťové vody.
Týmy také v oblastech nalezly hodně botanických pozůstatků, převážně luštěnin. Vedle čočky a cizrny pak rovněž třeba divoké mandle a pistácie a kosti savců. V Karahantepe se ve dvou třetinách jednalo o kosti gazel, v Göbekli Tepe tyto kosti tvořily jednu třetinu všech nalezených kosterních pozůstatků po savcích.
Mladší doba kamenná, neolit, je obdobím, které je charakteristické přechodem k zemědělství, usedlým způsobem života a vznikem prvních trvalých sídlišť. Počátky zemědělství v Evropě se datují do období před zhruba 8500 až 7500 lety.
