Stále více lidí přestává toužit po povýšení a místo kariérního růstu volí klid, stabilitu a duševní zdraví. Trend, pro který se vžilo označení kariérní minimalismus, popsal server australské veřejnoprávní stanice ABC. Psychologové ale varují, že odchod do hůře placené práce nebo změna oboru nemusí být jen úlevou – může přinést i finanční stres a komplikace při návratu zpět.
Stále více lidí přehodnocuje vztah k práci a před kariérním postupem upřednostňují rovnováhu mezi zaměstnáním a osobním životem. Tento trend se někdy označuje jako kariérní minimalismus, uvedl server australského veřejnoprávního média ABC. Takzvaný kariérní minimalismus spočívá v upřednostňování stability, duševního zdraví a spokojenosti před kariérními ambicemi. Psycholožka Rachel Hannamová nicméně upozorňuje, že odchod do hůře placené práce či změna oboru může představovat i hazard a některým lidem přinést značný finanční stres.
Jedním z příkladů lidí vyznávajících tento trend je 44letá Grace McClellandová ze Sydney, která pracuje jako recepční a manažerka kanceláře a vedle toho se věnuje tvorbě obsahu na internetu. Po několika letech v maloobchodu, kde se postupně vypracovala na vedoucí prodejny, se podle svých slov vyčerpala a nezbývala jí energie na tvorbu ani společenský život. Přesto v zaměstnání zůstávala kvůli penězům. Nakonec přijala hůře placenou práci, u níž vydržela již dva roky. "Jsem opravdu spokojená s tím, jak se věci nyní vyvíjejí, a pořád mám své ambice," uvedla.
Podle Hannamové má omezení pracovního nasazení významný přínos především pro regeneraci. "Opravdu potřebujeme nechat mozek odpočinout a dát tělu čas na regeneraci," řekla. Oproštění se od profesní identity podle ní může člověku umožnit soustředit se více na rodinu, přátele a další smysluplné aktivity.
Psycholožka ale zároveň upozorňuje, že změna zaměstnání nebo oboru bývá náročná, zvláště pro člověka, který už je vyhořelý. "Je to v každém případě bolestivá volba. Někdy říkám: 'vyberte si svou bolest – bolest zůstat stejní, nebo bolest změny,'" uvedla.
Rizikem může být také návrat ke kariéře po delší přestávce. Profesorka organizační psychologie Paula Broughová upozorňuje, že člověk může během pauzy ztratit kontakt s vývojem v oboru a později bude muset vysvětlovat mezeru v životopise. Zároveň ale podle ní není nutné takovou přestávku skrývat.
"Není nic špatného na tom říct, že jsem si dal pauzu a vrátil jsem se odhodlanější než kdy dřív," uvedla Broughová. Při snížení příjmu budou podle ní lidé potřebovat sáhnout do úspor, najít nový zdroj příjmů nebo snížit finanční závazky.
Pojmy jako kariérní minimalismus, quiet quitting (tedy stav, kdy se zaměstnanec odpoutal od své práce, i když přímo nepodal výpověď) nebo soft life (odmítání neustálého stresu a přepracování ve prospěch duševní pohody) se podle Broughové do značné míry překrývají. Zapadají do širšího společenského posunu k většímu důrazu na rovnováhu mezi prací a osobním životem.
Ten zesílil po globální pandemii covidu-19. "Všichni si uvědomili, že v životě je víc než jen práce," řekla Broughová. Podle ní mladší pracující navíc sledují, jak obtížně předchozí generace slaďovaly práci s ostatními povinnostmi, a nemusí nutně chtít to po nich opakovat. Dopady takového rozhodnutí se ale liší podle fáze kariéry. Hannamová například nedoporučuje odchod z oboru zejména v jejím počátečním období.
