Lidé často nevědí, na koho se obrátit se svými psychickými obtížemi – nerozlišují mezi psychologem, klinickým psychologem, psychoterapeutem či psychiatrem. Přitom kvalifikace a atestace odborníků se výrazně liší a mohou rozhodovat o účinnosti pomoci. Asociace klinických psychologů upozorňuje, že neznalost systému a neodborné zásahy mohou pacientům ublížit, a volá po lepší regulaci a profesní komoře, která by chránila veřejnost před nekvalifikovanou péčí.
Vyplývá to z průzkumu agentury STEM/MARK pro Asociaci klinických psychologů, o kterém dnes informoval v tiskové zprávě. Podle loňského průzkumu se 40 procent Čechů potýká s obtížemi s duševním zdravím, jejich podíl roste.
"Mnoho lidí se ale v systému péče neorientuje a neví, na koho se se svými potížemi obrátit. Objednávají se například ke klinickému psychologovi s problémy v partnerském vztahu nebo od psychoterapeuta očekávají, že jim předepíše léky," uvedla klinická psycholožka z asociace Markéta Celerová.
Kdo je kdo: psychiatr, psycholog, psychoterapeut a kouč
Psychiatr je vystudovaným lékařem, psycholog vystudoval psychologii na vysoké škole, nejčastěji na filozofické fakultě některé vysoké školy. Pokud má atestaci, tedy odborné vzdělání a praxi zakončenou zkouškou, je zdravotnickým pracovníkem označeným jako klinický psycholog. Věnuje se diagnostice duševních poruch nebo krizové intervenci, mimo zdravotnictví může působit například i v kariérním, školním nebo sportovním poradenství.
Psychoterapeut ve zdravotnictví musí mít vystudované lékařství či psychologii, speciální výcvik a atestaci, věnuje se pak systematické psychoterapii pacientů. Mimo zdravotnictví může působit jako psychoterapeut jakýkoliv vysokoškolák s magisterským stupněm vzdělání a odborným výcvikem.
Důvěra a kvalifikace: klíčové rozdíly
Kouč může mít i středoškolské vzdělání a absolvovaný kurz. Označení "terapeut" není zákonem nijak chráněno, nazývat se tak může kdokoliv. Podle průzkumu téměř 50 procent lidí nerozlišuje z hlediska důvěry mezi poradenským psychoterapeutem a psychoterapeutem ve zdravotnictví, pro skoro 40 procent nemá na důvěru vliv atestace z klinické psychologie.
Asociace varuje, že některé psychoterapeutické výcviky nemají povinnou stáž na psychiatrii a nauku o duševních poruchách. "Absolvent není připraven rozpoznat duševní poruchu, a tedy ji ani léčit," popsala klinická psycholožka Aneta Kovářová.
Základem etického přístupu profesionálů věnujících se duševního zdraví by podle Celerové mělo být především nepoškodit pacienta. "Duševní potíže a poruchy bývají někdy spojeny i s rizikem sebevraždy, také proto je vysoká úroveň kvalifikace nezbytností," doplnila.
Negativní zkušenosti a regulace profese
Průzkum asociace, ve kterém v listopadu a prosinci loňského roku odpovídal reprezentativní vzorek více než 1000 dospělých do 64 let, také ukázal, že třetina respondentů má s odborníkem na duševní zdraví negativní zkušenost. Ve více než 60 procentech případů ji označili za nevhodný přístup, pětina za nekompetentnost.
Problémy s klinickým psychologem je podle asociace možné řešit se zdravotnickým pracovištěm nebo u ambulantních se zdravotním odborem krajského úřadu. Podle prezidentky asociace Hany Jahnové by ale pomohla profesní komora s povinným členstvím. "Disponovala by pravomocí k pozastavení či zákazu činnosti, čímž by účinně chránila pacienty před neodbornými zásahy," řekla.
Stoupající problémy s duševním zdravím
Podobně se opakovaně hovořilo i o zákonné regulaci psychoterapie. Psychiatrická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně v roce 2023 navrhovala, aby byla vedena v zákoně jako vázaná živnost.
Podnikatelé mohou většinu živností provozovat na základě ohlášení živnostenskému úřadu a zaplacení správního poplatku. U 35 vázaných živností, které jsou vyjmenované v zákoně, musí doložit odbornost. Je mezi nimi například provozování oční optiky, autoškoly, zeměměřičské práce, drezúra zvířat nebo psychologické poradenství. Psychoterapie je v současné době živností volnou.
V posledních letech se s psychickými obtížemi potýká víc lidí. Studie Národního ústavu duševního zdraví ukázala, že za pět let stoupl výskyt duševních poruch z 20 na více než 30 procent. Počet lidí s depresí a sebevražednými myšlenkami vzrostl třikrát, s úzkostnými poruchami dvakrát. Prokázané potíže přitom významně souvisely s obavami o zdraví či živobytí kvůli pandemii covidu-19 nebo s válkou na Ukrajině.
