Na jeden lidský život toho britská zpěvačka a herečka Marianne Faithfullová prožila víc než dost. Svého času tvořila jeden z prominentních párů světa showbyznysu s Mickem Jaggerem - křehká blondýnka a rebel. Divoká léta s sebou ale přinesla i drogy, deprese či pokusy o sebevraždu. Faithfullová, jež uhranula svět hlasem, který obrousil sám život, se ale vždy dokázala sebrat a stala se respektovanou interpretkou šansonů či děl Kurta Weilla. Dnes zemřela, bylo jí 78 let.
Pro zpěvačku psaly takové osobnosti jako Nick Cave, Roger Waters, Brian Eno či PJ Harveyová. Poprvé přitom zbořila hitparády už v létě 1964 svým vůbec prvním singlem As Tears Go By, který napsali Jagger a Keith Richards z Rolling Stones. Jen o pár let později, v roce 1969 Faithfullová téměř zemřela po požití množství alkoholu s barbituráty. Když se probrala z kómatu, procházely jí hlavou vize, které pak zpracovala do textu balady Sister Morphine. "Stouni" ji posléze natočili na své album Sticky Fingers.
Faithfullová se narodila 29. prosince 1946 v Londýně v "lepší rodině". Její matka byla rakouskou baronkou, otec učil na univerzitě. Jistou pikantérií je, že z matčiny větve do jejích předků patří i Leopold von Sacher-Masoch, autor zásadního sadomasochistického díla Venuše v kožichu. Výchovu však měla jako dítě docela přísnou, mimo jiné chodila do klášterní školy. Nakonec ale nad jeptiškami zvítězil rokenrol.
Všechno začalo v jedné mondénní londýnské galerii, kterou vlastnil John Dunbar, s nímž Faithfullová žila. Na jednom z večírků se tam v roce 1964 totiž objevil i manažer Rolling Stones Andrew Oldham. A byl to právě on, kdo našel v mladé dívce, ztělesňující andílka i vampa v jedné osobě, potenciál hvězdy. Traduje se, že smlouvu jí nabídl dřív, než ji vůbec slyšel zpívat. A vyšlo mu to. Z Faithfullové se na několik let stala nepřehlédnutelná společnice chlapců z Rolling Stones.
Ačkoli jejím manželem a otcem syna Nicholase byl stále Dunbar, jako jejího životního partnera vnímal celý svět Micka Jaggera. Zpěvačka se časem zaměřila také na herectví. Na divadle si zahrála v Čechovových Třech sestrách, ve filmu Dívka na motocyklu pak po boku Alaina Delona. Dostala se i k Shakespearovi: filmový Hamlet režiséra Tonyho Richardsona s Faithfullovou coby Ofélií z roku 1969 patří ke klasice.
Konec 60. let ale do jejího života přinesl mnoho špatného. Potratila Jaggerovo dítě, přehnala to s alkoholem a barbituráty a ocitla se na prahu smrti. Po krachu manželství skončil v roce 1970 i její slavný vztah s Jaggerem, který Faithfullovou opustil kvůli budoucí ženě Biance. Tehdy nastalo krušné období lemované pokusy o sebevraždu, pitím, heroinem, neschopností starat se o dítě a životem ve squatu bez zájmu o cokoli.
Z krize se však vzpamatovala a po pár nevýrazných albech vydala v roce 1979 věc, kterou už od ní nikdo nečekal - sugestivní Broken English. Posluchači byli překvapeni, kritici nadšeni: po dívčím hlásku nebylo ani stopy. Zrodil se "Tom Waits v sukních". Úspěch slavila i deska coververzí Strange Weather (1987). V 90. letech se pak Faithfullová věnovala šansonu, který jejímu naturelu a "nemocnému" hlasu, obroušenému životem, seděl asi nejvíc.
Na albu A Secret Life (1995) spolupracovala se slavným skladatelem Angelem Badalamentim, deska 20th Century Blues (1996) je zase zaměřena na písně německého klasika Weilla. Nahrávka jeho a Brechtovy opery The Seven Deadly Sins zaujala i ve světě vážné hudby. Na album Before The Poison (2005) jí autorsky přispěli PJ Harveyová a Nick Cave, na předchozím elektronickém Kissin Time (2002) pracovala s hudebníky o generaci mladšími: Beckem, Billym Corganem ze Smashing Pumpkins či členy kapel Blur či Pulp.
"Můj život nebyly vždy jen samé příjemné okamžiky, ale jsem za něj osudu vděčná: přinesl mi víc dobrého než špatného," tvrdila šarmantní dáma, která se českému publiku poprvé představila v roce 2002 v pražském Paláci Akropolis. V apartním červeném koženém kalhotovém kostýmu, lehce pokuřující cigaretu, předvedla Faithfullová s mladou kapelou za zády nejen svůj široký stylový rejstřík, ale i smysl pro suchý humor.
Zpěvačka, která na prahu šedesátky vyhrála boj s rakovinou prsu, se před české publikum několikrát vrátila. V roce 2007 byla například hvězdou festivalu Colours of Ostrava, v říjnu 2015 pak vystoupila v pražské Arše v rámci 50th Anniversary World Tour, kdy představila i album Give My Love to London. Po něm vydala ještě dvě desky - Negative Capability (2018) a She Walks in Beauty (2021).
