Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě funguje bezmála přes 950 let. Historicky vznikaly kapituly především s cílem zajistit zázemí a živobytí pro vzdělané kněze, ale také poskytnout „servis“ biskupovi i králi v oblasti právnické a diplomatické. Uměli totiž číst a psát latinsky. I vyšehradská kapitula vznikla jako „pomocný tým“ pro vedení státu prvního českého krále Vratislava. Od té doby se význam a role kapituly změnily, ale například vytváření zázemí pro kněze vyučující na teologické fakultě nebo péče o vyšehradský chrám zůstává. Děkanem kapituly je římskokatolický kněz a administrátor farnosti na Vyšehradě.
Být děkanem Královské kolegiátní kapituly, pod tím si řada z nás neumí představit nic konkrétního. Jaký má Královská kolegiátní kapitula význam v dnešní době?
Kapitula de facto vyjadřuje dvě skutečnosti: v první řadě se tímto termínem označuje společenství kněží, kteří hrají významnější roli v životě místní církve – nazýváme je kanovníky. Na Vyšehradě konkrétně jde o kněze, kteří mají úzkou vazbu na Katolickou teologickou fakultu nebo na pražskou arcidiecézi. Pojem kapituly označuje volnější formu společenství kněží, kteří mohou sdílet své starosti, společně se modlí a mají určité technické zázemí pro svoji činnost. V případě nějakého mnišského řádu by takové společenství bylo užší, tedy měli by mnohem více společných bodů programu během týdne. Kapitula respektuje individuální rozvrhy jednotlivých kanovníků. Druhá rovina, která se nyní objevila v plné síle, je správa majetková. Kapituly v minulosti byly obdařeny majetkem, který měl pomoci kanovníkům naplno se věnovat svým úkolům například ve škole. Tak i vyšehradská kapitula měla a má majetky, které se nyní po restituci objevily zpět v našem majetku a o něž je třeba pečovat. Většina se vrátila po 70 letech správy státu v otřesném stavu.
Mohl byste popsat, jak vypadá váš běžný pracovní den?
To je velmi různé. Obecně do toho patří ranní program, kdy se setkáváme s kanovníky při modlitbě, pak porada se zaměstnanci kapituly či jednání s lidmi, kteří řeší ekonomicko-technické věci v rámci majetkových záležitostí. Zároveň je třeba připravit přednášku či program na večer. Vyřídit korespondenci, podílet se na propagaci událostí či aktivit, jako je například oprava střechy na vyšehradské bazilice, provést někoho po bazilice, věnovat se farníkům, kteří přicházejí s nějakou osobní záležitostí, večer v 18 hodin slavit mši svatou a po ní pokračovat s přípravou lidí na křest či svatbu. Nebo se věnuji někomu, kdo přichází s osobními problémy. Obyčejně začínám den v osm ráno a končím v 20:30. U nás se moc nehraje ani na soboty a neděle, ty využíváme na programy pro farníky. Samozřejmě to je pak program trochu jiný než ve všední dny.
Pamatujete si, jaké jste měl sny jako dítě? Čím jste toužil být? Vystudoval jste Fakultu strojní ČVUT.
Strojní fakulta je v mém životě opravdu zvláštní příběh, který ale dokumentuje neskutečný chaos rozpadajícího se komunistického režimu. Jakkoli se to zdá být neuvěřitelné, souvisí to s trabantovou aférou v roce 1989. Ale zpět k otázce: jako dítě jsem neměl žádný konkrétní sen ani představu. Někdy od šesté třídy mě doslova okouzlilo fotografování. Ale brzy jsem pochopil, že se tím sotva uživím. Naštěstí moudří rodiče mi pomohli nasměrovat život k polygrafii. Vystudoval jsem SPŠ grafickou v Hellichově ulici v Praze a na tuto školu moc rád vzpomínám. Hodně mi dala jak technicky, tak především svojí milou uměleckou atmosférou a lidským přístupem kantorů. A polygrafie mě ovlivnila i dál, což souvisí s vysokoškolským studiem i prvním pracovním místem v tiskárně.
Jak na vaše rozhodnutí být knězem reagovali vaši rodiče?
Tomuto rozhodnutí předcházel dlouhý proces hledání a rodiče tušili, kam asi směřuji. Přesto to pro ně nebylo úplně snadné a myslím, že se s tím museli také trochu vyrovnávat. Ale na konci této cesty byla radost.
Jaká byla vaše cesta do chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě? Toužil jste se dostat právě až tam?
Vůbec ne. Vyšehradský chrám jsem z dětství měl zafixovaný jako temný, nepřístupný, obklopený zarostlou buší. Nikdy mě nelákalo se do něj podívat – ani to tehdy nešlo. Nicméně cesta na Vyšehrad byla docela nečekaná. V jedné fázi svého života jsem pracoval na pražském arcibiskupství a pan kardinál Duka mi tehdy nabídl určitou změnu rolí s tím, že by mě jmenoval kanovníkem pro vyšehradskou kapitulu. Až později jsem pochopil, že vlastně šlo o to, abych převzal odpovědnost za ekonomickou správu kapituly. Hodně jsem zvažoval, ale nakonec jsem vybídnutí přijal. Úplně nadšený jsem ale z kombinace úkolů nebyl. Dnes je situace jiná i díky skvělým lidem, kteří mi pomáhají. Jsem jim opravdu velmi vděčný.
Vedle klasických bohoslužeb se jistě věnujete i dalším činnostem, které jsou s bazilikou spojené…
Asi to pro čtenáře lze představit jako kombinaci dvou rolí. Jednou rolí je kněz, který doprovází lidi v jejich životních událostech, starostech, slavíme společně klíčové okamžiky života, modlíme se za jejich životy, vztahy, ochranu, zdraví, blízké… A druhou rolí je jednatel firmy, i když v tomto úkolu se opírám o své spolupracovníky. Jako příklad lze uvést obrovskou výzvu opravit střechu na vyšehradské bazilice sv. Patra a Pavla. Jde o projekt za cca 45 milionů Kč. Stavební technici zajistili zaměření, projekt, kolegyně hledala dotační tituly… Ale na zásadních jednáních musím být přítomen.
Jak vám lidé mohou pomoci s tak nákladnou opravou střechy?
Je nádherné, že se již kus práce povedl a zdálky je už vidět nová střecha nad hlavní lodí. Projekt bude však pokračovat záchranou asi nejpoškozenější střechy nad jižní boční lodí, která chrání středověké klenby. Pokud by někdo chtěl přispět na záchranu této části baziliky, může přispět na transparentní účet 6631277329/0800 nebo zakoupit některý z předmětů v pokladně baziliky. Anebo se lze podívat na náš web www.vysehradpodstrechu.cz, kde jsou všechny možnosti popsané. Právě pro podporu opravy jsme ve spolupráci s výtvarníky připravili některé jedinečné předměty, které nikde jinde nejde získat. Jsou to například keramické křížky s kouskem břidlice nebo plátěné tašky, které vyrábí nezisková organizace Borůvka Praha, jež pomáhá lidem s tělesným postižením. Šijí se v jejich dílně švadlen s mottem projektu „taška za tašku“. Zakoupit si je může návštěvník baziliky přímo u vstupu při pořízení vstupenky a nákupem podpořit právě probíhající záchranu pražské kulturní památky, která je od roku 1993 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Jak byste pozval veřejnost k návštěvě baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě? Najdou zde něco unikátního?
Naopak by bylo snazší pojmenovat, co je zde jen tuctové. Významných a vzácných věcí je zde přehršel. Určitě lze vidět tumbu svatého Longina, která pochází z 11. století – ta se ale na jaro bude stěhovat do Národního muzea na výstavu. Můžete zde vidět gotický obraz Panny Marie Dešťové nebo gotickou fresku, kterou se podařilo odhalit při restaurování. Máme zde obrovské secesní nástěnné malby a milovníci Alfonse Muchy při pohledu na ně jásají, i když autory jsou manželé Urbanovi. Najdeme zde moderní pietu akademického sochaře Miroslava Hudečka. Obrovský ostatkový oltář s ostatky sv. Petra, Pavla, sv. Jana Nepomuckého a dalších. Můžete vstoupit do klenotnice tvořené artefakty, které sloužily k bohoslužbě. Zahrnují předměty od 11. století až po moderní dobu. A nemohu zapomenout ani na ostatek svatého Valentýna.
Navštěvují vás hlavně věřící lidé? Z jakých zemí?
Návštěvníci jsou z několika různých skupin. První jsou pravidelní návštěvníci bohoslužeb – farníci. Pak jsou to lidé, kteří zde prožívají nějaké významné události svého života, jako jsou svatba, křtiny svého dítěte nebo pohřeb. Slavili jsme také zásnuby či děkování za 50 let společného života. Další skupinou jsou turisté, kterých je v poslední době velmi mnoho. Jsou z nejrůznějších zemí Evropy, ale také z Indonésie, Peru či Japonska. Chtějí vidět naši kulturu, architekturu a samozřejmě krásné výhledy z Vyšehradu. A poslední skupinou jsou Pražané, kteří přicházejí především v některé významné dny roku, jako jsou Dušičky nebo Vánoce.
Proměnila se postupem času struktura věřících?
Myslím, že se nemění jen struktura, ale mnohem více samotní věřící. Jsou to dnes často mladí lidé nebo mladé rodiny s dětmi, jsou to lidé, kteří hledají něco hlubšího než jenom rychlou zábavu. Významně ubylo takzvaných babiček, jak si to pamatuji ze svého dětství. Starší generace dnes hraje jen částečnou roli. V Praze také často narážíme na Slováky, kteří zde studují nebo zde zakotvili. Pro Vyšehrad je typické, že na bohoslužby přicházejí mimopražští turisté, kteří jsou věřící a chtějí prožít bohoslužbu na některém významném místě naší země. Asi nejzajímavější byl domorodý Masaj, který zde byl přes chladné počasí ve svém národním kroji včetně pastevecké hole. Díky jedné rodině se mohl podívat do naší země, a protože byl křesťan a katolík, chtěl prožít bohoslužbu na některém významném místě. Tak s námi slavil nedělní bohoslužbu.
Máte nějaké sny, čeho byste chtěl ještě v životě dosáhnout?
Chtěl bych dosáhnout spásy… Tedy možnosti být s Bohem. A to nejen pro sebe, ale pro všechny mé blízké: rodinu, farníky, mnohé nevěřící přátele… Jak bych si přál, aby lidé pochopili, že hádkami a vyhroceným zlem se svět jen propadá k horšímu. Toho samozřejmě nedosáhnu jen svým úsilím. To je opravdu vždy společné dílo, které bez Boha nejde uskutečnit.
Umíte odpočívat? Jak trávíte volný čas?
Odpočívat neumím a je to pro mě celoživotní téma. Nemám k tomu příliš příležitostí, vždyť de facto bydlím na pracovišti, i když je to krásné „bydlení“. Když ale je příležitost, snažím se vyjet mimo Prahu. Miluji výlety do přírody! Prošel jsem snad většinu turistických cest na jih a na západ od Prahy. Mám velmi rád fotografování, a tak na svých cestách skoro vždy nosím zrcadlovku. Miluji čas, kdy se mohu vracet k záběrům a mohu se nechat znovu okouzlit krásou naší země, tajemstvím lidí, jedinečností momentů.
Blíží se Vánoce. V čem spočívá příprava na sváteční čas?
Vánoce jsou zvláštní čas pro rodinu a blízké. Ale prožívání víry má v tomto čase ještě jiný rozměr. Připomínáme si, že Bůh je člověku velmi blízko. To platí pro každého – i pro osamocené, smutné, zklamané, vytržené z rodin a vztahů… Příprava spočívá v tom, abychom Boha přicházejícího tak blízko neminuli jen pro nutnost doma uklidit, napéct či stihnout účetní závěrku. Tedy najít chvíli čas na sebe a své nitro.
Co byste popřál našim čtenářům? A máte i vy osobně nějaké přání?
Všem bych přál, aby mohli zakusit skutečný vnitřní pokoj, ať v rodině, či v sobě samých. Aby nemuseli žít ze strachu o své blízké, o zdraví nebo o mír. A já sám osobně bych si moc přál, aby nikdo – ani já, ani lidé kolem mě, ani naši občané – nežili v iluzích a sebeklamu. Abychom dokázali mít oči otevřené pro pravdu, svět okolo nás, jeho krásu, jeho křehkost a nezbytnost udržet náš svět bezpečný, spravedlivý a svobodný.
Prosincové číslo 1/2026 časopisu INTERVIEW si můžete zakoupit v elektronické verzi na digiport.cz
