Výběr informací o pražském Národním domu na Vinohradech, který koupí Praha za 399 milionů korun od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových:
- Impozantní novorenesanční víceúčelová budova je jednou z dominant pražského náměstí Míru. V současnosti je místem konání různých společenských i firemních událostí, plesů, kongresů, výstav či koncertů. Nyní dům provozuje společnost Národní dům - Kulturní dům železničářů, s. r. o., která patří do gastroaliance Together, v budově jsou mimo jiné restaurace Brüxx a Vinohradský parlament.
- Dům je od roku 1958 veden jako kulturní památka.
- Majitelem domu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), který se ho pokoušel prodat opakovaně, uspěl v polovině letošního března na osmý pokus. Vítězem aukce se stala právnická osoba z Prahy, která nabídla vyvolávací cenu 399 milionů korun. Už před zahájením dražby dal ÚZSVM Praze možnost dorovnat nejvyšší podanou nabídku. To 13. dubna schválili městští radní a dnes pražští zastupitelé.
- Budova nabízí reprezentativní prostředí tří velkých sálů a čtyř salónků. Dům s prostory pro až 1500 návštěvníků má čtyři nadzemní a dvě podzemní podlaží. V podzemí je technické zázemí, v přízemí jsou prodejna, kanceláře, restaurace, tělocvična, hlavní a vedlejší vchody do budovy. V prvním podlaží jsou kanceláře, dva salónky, šatny a sociální zařízení. Ve druhém podlaží jsou Majakovského sál pro až 750 hostů, Raisův a Společenský sál a dva salónky, zázemí pro catering, sociální zařízení. Ve třetím patře je vstup na balkóny a přísálí Majakovského a Raisova sálu a kanceláře.
- Dům nechalo postavit tehdejší město Královské Vinohrady u příležitosti povýšení obce na město v roce 1879. Budova vznikla podle projektu architekta Antonína Turka v letech 1893 až 1894. Na výzdobě se podíleli například Antonín Popp (mj. sochy nad hlavním portálem), Josef Strachovský (sochy významných českých osobností) a Adolf Liebscher, který je autorem malířské výzdoby hlavního sálu.
- Dům se stal mimo jiné sídlem Měšťanské besedy, pěveckého spolku Hlahol, Matice školské, knihovny, vinohradského Sokola a dalších spolků. V roce 1899 se Národní dům zapsal do dějin české kinematografie, neboť v něm Jan Kříženecký promítal své první oživlé obrázky. O pět let později tam ještě před založením prvního biografu v Karlově ulici pořádal projekce i Viktor Ponrepo. Rok před vypuknutím první světové války v domě zahájilo činnost první vinohradské kino Minuta. V letech 1927 až 1933 poskytl tento objekt přístřeší rozhlasovému Radiojournalu.
- Národní dům ve své historii hostil mnoho slavných umělců, kupříkladu v něm působila operní a operetní scéna pěvce, herce a divadelního podnikatele Jana Pištěka, Avantgardní divadlo, kabaret Červená sedma či Loutkové divadlo, v roce 1927 tam vystupoval básník Vladimír Majakovský. Po druhé světové válce v budově byla několik let domovská scéna Československého státního souboru písní a tanců a také tam vznikla slavná taneční škola.
- V objektu se konala i řada dalších událostí. V roce 1898 v něm byl ustavující sjezd České strany národně sociální, v květnu 1921 byla založena Československá obec legionářská. V roce 1967 dům hostil IV. sjezd Svazu československých spisovatelů, který ukázal na rozpory ve společnosti a stal se významným mezníkem v událostech vedoucích k Pražskému jaru.
- Po komunistickém puči v únoru 1948 budova chátrala. V roce 1955 ji získaly tehdejší Československé státní dráhy, které ji rekonstruovaly na kulturní středisko. Budova byla přejmenována na Ústřední kulturní dům dopravy a spojů, později na Ústřední kulturní dům železničářů (ÚKDŽ). Po roce 1989 se budova vrátila k původnímu názvu Národní dům.
