Skupina senátorů ze čtyř frakcí chce uzákonit možnost, aby lékaři nemuseli udržovat nevyléčitelně nemocného pacienta při životě za každou cenu. Navrhla kvůli tomu upravit v zákoně o zdravotních službách pravidla paliativní péče a definici neadekvátní léčby.
Příslušnou novelu by Senát mohl začít projednávat příští týden. "Cílem navrhované právní úpravy je úprava medicínských přístupů a rozhodovacích procesů na konci života, přičemž je respektována důstojnost a autonomie pacienta," zdůvodnila novelu skupina 17 senátorů ze všech klubů vyjma lidoveckého.
Lékař má podle tvůrců novely povinnost ochraňovat a prodlužovat lidský život vždy, pokud je taková činnost smysluplná. "Pokud je zřejmé, že pacienta nelze udržet při životě, je důstojné umírání a minimalizace utrpení základním cílem léčebného procesu," uvedli předkladatelé novely z klubu ANO a za STAN, SEN 21 a ODS.
Paliativní péče ano, zbytečná léčba ne, pokud pacient bude souhlasit
Senátoři v čele s lékařkou Věrou Procházkovou (ANO) chtějí uzákonit, že každý pacient, jehož stav to vyžaduje, má právo na paliativní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Jejím cílem je komplexní léčba zaměřená na pokrytí fyzických, psychických i duchovních potřeb pacienta, ať už ve zdravotnickém zařízení, nebo v domácím prostředí.
Ošetřujícímu lékaři chtějí dát autoři novely možnost rozhodnout, zda zahájit nebo nepokračovat v život udržující léčbě, která by mimo jiné nebyla v souladu s léčebným plánem, nepřinášela by pacientovi žádný užitek, nebo pro něj znamenala nadměrnou zátěž, zbytečné strádání nebo riziko komplikací. Takovou léčbu navrhují definovat jako neadekvátní.
Neadekvátnost léčby by měl podle novely lékař probrat s ošetřujícím týmem, pacientem nebo jeho zástupcem, přičemž by měl vzít v úvahu i předešlé vyjádření pacienta v případě, že by kvůli zdravotnímu stavu nemohl aktuálně stanovisko poskytnout. Pokud lékař bude mít informovaný souhlas pacienta nebo jeho zástupce a také ošetřujícího týmu, pak by mohl přistoupit pouze k podávání léků na tišení bolesti pacienta.
Konečné slovo by mohl mít soud
V případě rozporů by měl podle předlohy lékař nechat věc posoudit etickou komisi příslušného zdravotnického zařízení, která by měla být nejméně pětičlenná. Její členové by neměli být ve střetu zájmů k pacientovi ani k ošetřujícímu lékaři.
Pokud by se ani komise neshodla, měl by rozhodnout následně soud. Na něj by se mohli obrátit i pacient nebo jeho zástupce v případě nesouhlasu s postupem lékaře či komise.
Senátoři se při zdůvodnění novely odvolávají na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, podle něhož má každý jednotlivec právo rozhodovat o své zdravotní péči. Poukazují i na rozhodnutí Ústavního soudu, podle něhož je právem pacienta informovaně odmítnout jakoukoli léčbu, byť by následky mohly být fatální. Informovaný souhlas i informované odmítnutí jsou vyjádřením ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost osoby a její osobní svobody.
