Pozůstalí po osobách, které zemřely v příčinné souvislosti s očkováním proti covidu-19, mají právo uplatňovat vůči státu nárok na náhradu duševních útrap. Potvrdil to Nejvyšší soud v novém rozsudku, jímž vyhověl dovolání muže z Prahy. Soud zároveň odmítl argument, že se odškodnění vztahuje pouze na povinné očkování, a případ vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu projednání.
Pozůstalí po lidech, kteří zemřeli v příčinné souvislosti s očkováním proti covidu-19, mohou vůči státu uplatňovat nárok na náhradu duševních útrap. Výklad zákona ujasnil novým rozsudkem Nejvyšší soud (NS). Vyhověl dovolání muže z Prahy, jehož otec zemřel kvůli plicní embolii krátce po aplikaci třetí dávky vakcíny. Nárokem se bude znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 2. Rozsudek NS je dočasně zpřístupněný na úřední desce. Stanovisko ministerstva zdravotnictví zjišťujeme.
"Druhotná oběť má vůči státu právo na náhradu duševních útrap způsobených úmrtím osoby, jež se nechala očkovat proti onemocnění covid-19 a jejíž smrt nastala v příčinné souvislosti s tímto očkováním," stojí v rozsudku senátu s předsedkyní Hanou Tichou.
Už před dvěma týdny NS jiným verdiktem rozšířil prostor pro odškodnění lidí se zdravím poškozeným po vakcíně proti covidu-19. Právo na odškodné se nově neomezuje jen na extrémní případy, jako je bezprostřední ohrožení života nebo úplná ztráta soběstačnosti.
Nyní se zabýval případem úmrtí na selhání srdce v důsledku plicní embolie. Příčinná souvislost mezi podáním vakcíny a embolií je podle znalce vysoce pravděpodobná. Pro vznik plicní embolie však existovaly i jiné rizikové faktory, zejména vyšší věk zemřelého. Bylo mu 77 let.
Syn zažaloval ministerstvo zdravotnictví. Za duševní útrapy spojené s úmrtím otce žádal 250.000 korun. Další nároky uplatnil za svého otce, a to 250.000 korun kvůli závažnému ublížení na zdraví a vytrpěné bolesti a také 200.000 korun za újmu, kterou spojoval s vadou výrobku a absencí informovaného souhlasu.
Obvodní soud i Městský soud v Praze všechny nároky zamítly. NS se věcně zabýval jen prvním z nich, tedy náhradou duševních útrap. Zkoumal vztah mezi dvěma klíčovými normami, tedy zákonem o odškodnění následků očkování proti covidu-19 a obecnějším zákonem o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Obecnější norma výslovně počítá s odškodněním osob blízkých, což se podle NS vztahuje i na očkování proti covidu-19.
NS odmítl také názor, že náhrada připadá v úvahu jen u povinného očkování, nikoliv u dobrovolné vakcinace proti covidu-19. "Vzhledem k tomu, že očkování proti onemocnění covid-19 bylo povinné pouze po velmi omezenou dobu a jen pro omezenou skupinu obyvatel, neměl by při takovém výkladu citovaný zákon žádný praktický význam a nenaplňoval by úmysl zákonodárce," konstatoval NS.
Znovu rozhodne obvodní soud, zabývat se bude už jen nárokem na náhradu duševních útrap. Se zbytkem dovolání syn neuspěl.
