Reforma penzijka, poprvé výhodná i pro lidi
Ministerstvo financí představilo zásadní reformu penzijního spoření, tedy třetího pilíře penzijního systému. Navrhuje významně ořezat poplatky, které si penzijní společnosti dnes účtují za správu a zhodnocení úložek svých klientů, a zavést další změny. Lidé si tak ve spoření na důchod mohou díky vyššímu zhodnocení našetřit zásadně více než v současném systému. Podle modelového příkladu místo statisíců miliony. Návrh novely zákona o doplňkovém penzijním spoření, která má změny zavést, musí ještě projít celým legislativním procesem.
Největší dopad představuje snížení poplatků. Jejich dosavadní dvousložková struktura a celkem čtyři různé poplatkové stropy pro různé druhy fondů se podle ministerstva ukázaly jako neefektivní a pro většinu klientů zcela nesrozumitelné. Pro představu: dnes si mohou penzijní společnosti strhávat z peněz svých klientů úplatu za obhospodařování jejich účtů 0,4 až 2,5 procenta ročně v závislosti na zvoleném typu fondu. K tomu náleží ještě úplata za zhodnocení 10 až 25 procent, také podle zvoleného typu fondu. Poplatky mají spolu s dalšími vlivy ve výsledku obří dopad na výnos, a tedy i částku, kterou si lidé na penzi nakonec ušetří. Už dříve na to upozornila studie think-tanku IDEA při CERGE-EI, která srovnala výsledky českých penzijních fondů se slovenskými a švédskými modely. Aby průměrný český účastník penzijního spoření dosáhl stejné měsíční renty ve výši 10 tisíc korun jako klient slovenských fondů, musí během života pravidelně spořit až desetkrát vyšší částku, uvedli ekonomové Filip Pertold a Lukáš Nádvorník, autoři studie. Ti se také na představených změnách podíleli.
Ministerstvo financí navrhuje poplatek za obhospodařování snížit a u většiny fondů nastavit na 0,5 %. „Neexistuje žádný racionální důvod, aby poplatky byly tak velké. Poplatky jsou v České republice trestuhodné,“ řekla při představení návrhu ministryně financí Alena Schillerová (ANO). Poplatek za zhodnocení bude u většiny fondů zrušen úplně. „Pro mě je absolutně neuvěřitelné, že tam byl historicky příspěvek za zhodnocení. Je úplně normální, když bankovní poradce spravuje investorovi portfolio, že zkrátka jednou za rok má nějaké fíčko (odměnu za služby) 1,5 až 2 procenta, ale aby měl fíčko a plus ještě zhodnocení, tak to jsem osobně za své praxe nezažil,“ komentoval premiér Andrej Babiš (ANO) na tiskové konferenci. „Chceme, aby peníze z úspor šly lidem, ne finančním ústavům,“ dodala ministryně. V případě schválení novely se změny promítnou i do již uzavřených smluv. „Snížení poplatků za správu a zrušení poplatků za zhodnocení se bude týkat všech smluv, tedy i těch již uzavřených,“ potvrdil na dotaz Filip Běhal z komunikace Ministerstva financí. Oproti tomu poplatky u alternativních fondů zůstávají beze změny, alternativní investice například do startupů při sníženém poplatkovém stropu nebylo možné provádět, uvádí ministerstvo. Navíc se jedná o fondy s daleko nejnižší účastí, dle ministryně pro „fajnšmekry“.
str. 6
Petr Janda: Náplavka není byznysový projekt, ale součást identity Prahy
Pražské náplavky patří k nejvýraznějším proměnám veřejného prostoru v porevoluční Praze. Architekt Petr Janda, který se jejich oživení věnuje téměř dvě desetiletí, ještě donedávna nevěděl, zda bude město pokračovat v koncepci, kterou nastavil a která získala řadu domácích i mezinárodních ocenění. Pražští radní nyní rozhodli, že podle původního návrhu budou dokončeny dvě zbývající kobky a mobiliář; zároveň však město nepočítá s realizací dalších částí koncepce, které autor vnímá jako potřebné.
V Praze žijete od devadesátých let, pamatujete si, jak na vás náplavka v té době působila?
To místo jsem měl rád, má svůj silný genius loci, ale vždycky bylo hodně opuštěné, působilo syrově a nepřívětivě. Fungovala tam jen jedna loď, parník Tyrš, a restaurace Vltava; jinak nic, nebylo příjemné se tam procházet. Praha byla k řece obrácena zády.
Kde jsou kořeny toho, že jste jako architekt chtěl s náplavkou něco začít dělat?
O řece a její roli ve městě jsem začal uvažovat v roce 2002 po velkých povodních. Vše, co se dříve na náplavkách lidé snažili uskutečnit, bylo v tu chvíli zabité, historické vazby zpřetrhané. Tendence byla sestupná. Těsně předtím, než jsme se do aktivace prostoru sami pustili, navíc vyhrála správu náplavek soukromá firma Parking Praha, založená s účelem parkovat na náplavce auta.
Kdy jste se od úvah přesunul k praxi?
Ten příběh je delší, nezačíná na náplavce, ale veřejným prostorem Kateřinské zahrady. Těsně poté, co jsem dokončil obě univerzity – dělal jsem architekturu a paralelně monumentální tvorbu na AVU pod vedením Aleše Veselého. Právě jeho oslovil vystudovaný estetik a budoucí galerista a kavárník Ivo Slavík, aby mu půjčil jednu ze svých soch na výstavu v Kateřinské zahradě. Aleš tehdy rozpoznal, že jde o širší téma spojující umění s architekturou, a řekl Ivovi, aby k té spolupráci přizval mě. Z toho vznikla naše společná aktivita směřující k revitalizaci zahrady a k jejímu propojení do života města a vytvoření sculpture parku. Sehnali jsme dotaci a vypracovali studii proveditelnosti podrobně řešící celou zahradu včetně dendrologie a návrhu, jak pomoci stromům, a zobytnění zahrady uměním. Zároveň jsme v zahradě organizovali každoroční výstavu Nic na odiv..?, do roku 2008 proběhlo šest ročníků. Organizačně to bylo dost náročné, zahrada je ve správě Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, a ta na přidané aktivity neměla kapacity. Přes podporu primáře a ředitele docházelo každý rok k nejistotě, jestli se výstava vůbec otevře. Začali jsme tedy hledat nový prostor, impulzem byla jedna z instalací, která byla příliš velká na vrata do zahrady. Tak jsme objevili náplavku a naše aktivity přesunuli tam.
str. 14
Byznys Airbnb kvete. Gen Z a mileniálové nemají kde bydlet
Nedostupné bydlení se stává kritickým problémem pro generaci Z a mileniály – ekonomicky aktivní ročníky narozené po roce 1981. Bydlení je pro ně finančně nedostupné částečně i kvůli neregulovaným službám krátkodobého ubytování, jako jsou Airbnb a Booking.com. Češi jsou na tom podle průzkumu hůře. Aby ne, ve světě se podobné služby a spekulace s byty už roky tvrdě regulují.
Čeští mileniálové i příslušníci generace Z nejčastěji uvádějí, že si nemohou dovolit vlastní bydlení. Tento problém zmiňuje 55 % mileniálů a 59 % generace Z, což je podle aktuálního průzkumu společnosti Deloitte výrazně více než u jejich vrstevníků ve světě. Současně polovina z nich uvedla, že žije doslova od výplaty k výplatě. „Česko se už několik let řadí mezi země s nejhorší dostupností nového bydlení v Evropě. Nejvíce tato situace dopadá právě na mladou generaci,“ řekl ředitel oddělení nemovitostí a stavebnictví ve společnosti Deloitte Petr Hána. Nedostatek bytů má řešit nový stavební zákon a rychlejší výstavba. Jenže kvůli extrémně vysokým cenám a drahým hypotékám si je lidé nemohou dovolit. Nové byty tak mizí z trhu buď do výnosného pronájmu turistům, nebo jako investiční komodita. To se týká hlavně Prahy a Brna, ale nejen jich. Drahé pražské novostavby totiž tlačí na ceny starších bytů, a na tuto zvyšující se cenovou hladinu postupně reagují ceny bytů v celé republice. Nepomůže ani nájemní bydlení; exploze cen nemovitostí zdražuje podle Českého statistického úřadu i nájmy, a to nejen v Česku. Trend investičních nemovitostí se podle statistiků ve vývoji nájmů plně projevil už v roce 2022. „Zejména ve východním křídle Unie růst nájmů značně posílil,“ uvedli.
str. 22
TÝDEN číslo 12/2026 k zakoupení ve vašich trafikách do 23. června. Časopis TÝDEN si můžete zakoupit i v elektronické verzi na digiport.cz
