Nové číslo časopisu TÝDEN: Co přináší vydání 16/2025?

Jak zdraží lidem život nové emisní povolenky? Ministr mlčí jako ryba

Vláda už má spočítáno, kolik bude stát českého občana zavedení nových emisních povolenek, které občany přinutí plnit požadavky Green Dealu. Analýzu dopadů připravenou ministerstvem životního prostředí ale úřad ministra Petra Hladíka (KDU – ČSL) nechce dát z ruky. Zda se lidé dozvědí, co se na ně opravdu chystá do sněmovních voleb, proto není zřejmé. Podle ekonomů budou dopady zásadní. Systémy emisních povolenek, náchylné k burzovním spekulacím, navíc mohou představovat riziko pro ekonomiku a bezpečnost státu.

Lidé mají právo vědět, kolik si ve skutečnosti připlatí za život s novými emisními povolenkami. Ministr Hladík a jeho úředníci se zřejmě rozhodli mlčet co nejdéle. O poskytnutí Dopadové analýzy zavedení emisního obchodování EU ETS 2, tedy nových emisních povolenek, žádá redakce přes tiskový aparát ministerstva životního prostředí bezvýsledně od poloviny července. Požádali jsme o ni úřad i prostřednictvím informačního zákona, dokument poskytne, jenže na základě jiného předpisu – o právu na informace o životním prostředí, tedy s daleko delší lhůtou. „Na základě výše uvedeného bude Vaše žádost vyřízena v zákonné lhůtě do 30 dnů od obdržení, ledaže by si zvláštní okolnosti výjimečně vynucovaly prodloužení této lhůty, nejvýše však do 60 dnů,“ napsali Hladíkovi úředníci ve vyrozumění.

Nástin dopadů povolenek už dříve zveřejnil odborový předák Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Odbory podle informací redakce ale analýzou nedisponují, natož pak celou. „Viděli jsme část prezentace týkající se dopadů ETS 2 na občany. Dopad na průměrnou rodinu by mohl být až deset tisíc korun ročně,“ řekl Středula a podle něj propočty vůbec nebraly v potaz návazné ekonomické dopady, tedy promítnutí zdražení pohonných hmot a vytápění budov do dalších cen výrobků a služeb

str. 6

Německo poprvé přiznalo: Nezvládli jsme to

Ještě před měsícem to byla kacířská myšlenka, jejíž autor by si vykoledoval nálepku xenofoba a možná i pozornost Spolkové zpravodajské služby coby dezinformátor. Nyní však – deset let po legendárním výroku Angely Merkelové „Wir schaffen das“ (Zvládneme to) – sám německý kancléř Friedrich Merz konstatoval, že opak je pravdou – ne, Německo příliv migrantů nezvládlo.

„Dnes, o deset let později, víme, že jsme to v této oblasti, kterou měla (Merkelová) na mysli, zjevně nezvládli,“ přiznal Merz. Migraci je podle něj třeba lépe řídit a jeho vláda se zavázala, že zpřísní migrační a azylová pravidla. Kancléřka Merkelová vedla vládu v letech 2005 až 2021. Během migrační krize roku 2015 vydala bez varování sousedních zemí příkaz vpustit do Německa všechny přistěhovalce mířící do Německa z Balkánu, Blízkého východu a Afriky, a to bez kontrol, bez zjišťování jejich původu i důvodu příchodu do Německa. Větou „Wir schaffen das“ se pak obrátila na veřejnost ve snaze ji uklidnit. Novinář časopisu Welt Robin Alexander pak později skutečně zjistil, že její vláda „spolkové policii nařídila, že žadatelům o azyl, občanům třetích zemí bez dokumentů, musí být vstup povolen. Znamenalo to: namísto kontroly byl přijat každý, ať už pocházel z bezpečné třetí země, nebo z bezpečné země původu“. Situace má dnes od „Wir schaffen das“ opravdu daleko. Sociální systém praská ve švech, protože více než polovina migrantů v Německu nepracuje ani po pěti letech od příchodu do země. Příchozí mají přitom nárok na občanské dávky (Bürgergeld), které zahrnují příspěvky na bydlení, stravu a osobní potřeby. Loni dávky čerpalo i půl milionu migrantů bez povolení k pobytu

str. 32

Morová rána jménem mikroplasty

Promořily vše kolem nás. Najdeme je v jídle, vodě, pronikly nám do krve, mozků, spermatu i mateřského mléka. Šíří se po celé planetě, od vrcholu

Mount Everestu až po nejhlubší oceány. Jsou ve vzduchu, vodě, v potravinách i oblečení. Pomalu nás tráví. Mikroplasty.

Jde o drobné, okem nepostřehnutelné plastové úlomky. Mikroplasty (částice menší než pět milimetrů) a nanoplasty (ještě milionkrát menší) jsou průmyslově vyráběny (viz BOX) nebo vznikají rozkladem větších plastových předmětů působením UV záření, opotřebení či mechanického tření. Jde o úlomky plastů z PET lahví, sáčků, obalů, příborů, ale hlavně o takzvaný gumový prach z oděru pneumatik, který vzniká při jízdě autem a šíří se do prostoru. Vědci nejdříve zaznamenali malé kousky plastu v oceánu, v tělech ryb a měkkýšů. Pak je našli v nealkoholických nápojích, ve vodě z vodovodu, v zelenině a ovoci, hamburgerech. „Teď výzkumníci přicházejí na to, že mikroplasty se vznášejí vlastně všude okolo nás,“ bubnuje na poplach deník The Washington Post. Byly už odhaleny v různých částech těla nebo tekutinách, včetně plic, placenty, mozku, varlat, nosní tkáně v oblasti mozkové báze, penisu