Finanční a ekologická udržitelnost se stala jedním z hlavních cílů letošní zimních olympijských her v severní Itálii. Udržitelností a snahou co nejvíce využít již existující sportovní infrastrukturu organizátoři odůvodnili rozprostření závodů po rozsáhlém území. Podle kritiků však hry nevykazují takovou udržitelnost, jakou slibovali pořadatelé. Podle nich navíc organizování her doprovází nedostatečná transparentnost.
"V současnosti nemáme prostředky, jak změřit udržitelnost těchto olympijských her," řekl předseda nevládní organizace Mountain Wilderness Luigi Casanova. Poukazuje na to, že pořadatelé například nezveřejnili kompletní a detailní odhady, kolik emisí bylo kvůli přípravě sportovišť a jiných zařízení vypuštěno. "Naši odborníci, kteří ale neměli přístup ke všem údajům, odhadli, že tyto olympijské hry vypustí do ovzduší 2,4 milionu tun oxidu uhličitého," uvedl Casanova. Pro srovnání, letní olympijské hry v Paříži v roce 2024 podle francouzských úřadů uvolnily do ovzduší na 2,1 milionu tun CO2, což bylo srovnatelné množství s hrami v Tokiu, kam ale v době covidové pandemie přijelo jen omezené množství návštěvníků.
Odhady ekologů výrazně převyšují čísla pořadatelů
Současný odhad ekologů je tak výrazně vyšší, než kolik ve svém posledním dokumentu ze září loňského roku uváděla nadace Milano Cortina 2026, která se zabývá organizací her. Ta uvádí odhad jednoho milionu tun CO2. "Jedná se ale jen o počáteční údaj, který není detailní," uvedl Leonardo Ferrante z koalice občanských sdružení Open Olympics, která monitoruje pořádání her. Uvedený objem emisí podle něj odpovídá množství, které by všichni obyvatelé Milána vyprodukovali, kdyby letěli do New Yorku a zpět. Podle dokumentu nadace odkazujícího na údaje čínských úřadů emise z předchozích zimních olympijských her v Číně činily 714.000 tun CO2. Emise ZOH v Jižní Koreji v roce 2018 činily 1,3 milionu tun CO2.
Bobová dráha jako symbol neudržitelnosti
Symbolem sporu o to, jak jsou olympijské hry udržitelné, se stalo budování bobové dráhy v Cortině d'Ampezzo. Výstavbě dráhy musel ustoupit les, kde byly i několik set let staré stromy. Kritici namítali, že by bylo efektivnější využít dráhu v rakouském Innsbrucku. Pořadatelé poukázali na to, že vykácení lesu kompenzovali výsadbou stromů jinde. "Ale tyto vysazené stromy jsou mladé a není možné to srovnávat se stoletým stromem," uvedl Ferrante.
"Tyto hry se staly záminkou pro výstavbu velkého množství silnic, sjezdovek a zařízení pro umělé zasněžování," uvedl aktivista Silvio La Corte z Výboru neudržitelných olympiád (C.I.O), který pořádání her kritizuje. To je podle něj problematické například z hlediska nakládaní s vodou, které je v Pádské nížině a Alpách čím dál palčivější otázkou s postupujícím suchem. V souvislosti s hrami tak byly postaveny nové nádrže, které poslouží pro napájení zařízení pro umělé zasněžování zimních areálů.
Proměna nálady mezi místními obyvateli
Podle kritiků se postupem času také změnil postoj obyvatel k olympijským hrám. "Kdybychom uspořádali před pěti lety referendum, tak bychom ho určitě prohráli, dnes bychom měli šanci ho vyhrát," uvedl Casanova, který žije nedaleko Predazza, kde se budou pořádat skoky na lyžích. Podle něj o olympijské hry stála hlavně velká města, jako Milán.
Občanská sdružení také poukazují na roztříštěnost a někdy i nedostatek informací o nákladech olympijských her. "Chybí celkový údaj o tom, kolik budou hry stát," uvedl Ferrante. Podle něj za to může i transformace pořadatelské nadace Milano Cortina 2026, kterou vláda přeměnila na soukromou společnost, což snížilo její transparentnost. Open Olympics na základě veřejných zdrojů odhaduje plánované náklady na 5,8 miliardy eur (141 miliard korun), z nichž 4,1 miliardy eur půjde na doprovodnou infrastrukturu a 1,7 miliardy na samotné uspořádání her. Z téměř 100 různých infrastrukturních staveb financovaných centrální vládou prostřednictvím společnosti Simico jich jen zhruba třetina přímo souvisí s olympijskými hrami. Zbytek představuje hlavně dopravní infrastruktura, jejíž dokončení je často plánované až po hrách.
Sportoviště se výrazně prodražila
Aktivisté, kteří kontrolují pořádání olympijských her, také kritizují velké navýšení nákladů na úpravy či výstavbu nových sportovišť. "Můstky pro skok na lyžích v Predazzu měly stát 8,5 milionu eur, a nakonec stály 44 milionů eur. Běžkařské centrum mělo stát devět milionů, a nakonec to bude 24,5 milionu eur," uvádí Casanova několik příkladů prodražení. Podle něj se ukázalo, že sportoviště bylo nutné výrazně upravit. Nárůst nákladů na olympijské hry konstatovala tento týden i agentura S&P Ratings, podle které za to částečně může i silná inflace v letech 2022 a 2023. Podle agentury však vyšší náklady neohrozí úvěrovou důvěryhodnost italské vlády a místních samospráv.
