Ondřej Koběrský: Mohl bych rozhazovat, ale šťastnější tím nebudu

Začněme od začátku – co vedlo studenta práv k tomu, aby se ponořil do světa investic? Měl jste nějaký vzor?

Investovat jsem začal dávno předtím, než jsem šel studovat práva. Do investování jsem se opravdu hodně ponořil, když jsem byl v prvním ročníku na vysoké škole – to mi bylo asi jednadvacet let. Motivovaly mě k tomu dvě věci. První byl vzor v rodině. Můj táta investoval do akcií a stále investuje. Měl jsem štěstí, že moji rodiče jsou hodně finančně gramotní, a na mě mělo pozitivní vliv, že jsem investování viděl u táty. Druhá věc: už jako relativně mladý jsem chápal, že je třeba se zařídit tak, aby mé peníze vydělávaly další peníze, a že na spořicím účtu úplné bohatství nevybuduji. Možnosti tady opravdu jsou, peníze mají multiplikační efekt a je třeba je prostě nahnat do práce. Když to řeknu zjednodušeně – nechtěl jsem, abych já neustále pracoval pro peníze, ale aby peníze pracovaly pro mě.

To zní jako dobrý životní cíl...

To je. A o jedenáct let později jsem tady.

Vzpomínáte si, co byla vaše první investice?

Začínal jsem se 100 tisíci korunami, které jsem našetřil sérií brigád a odkládáním peněz z dárků k narozeninám. Taková ta klasika mladých lidí. První investice byla do firmy Cetin, i když bych to s odstupem času nazval spíše spekulací než investicí. V té době jsem ještě neměl takové know-how jako dnes. Byla to tedy spíše spekulace, která mi však vyšla. Investoval jsem ještě předtím, než byl Cetin skoupen a odstraněn z burzy – akcie tehdy vykupovala skupina PPF, v podstatě je odkoupila o 30 procent dráž. Takže jsem za půl roku vydělal asi 30 tisíc korun. Byl to zvláštní scénář na první investici. Další z mých prvotních investic byl ČEZ, jehož akcie jsem prodal až nedávno. Držel jsem je dlouho – asi devět let.

Objevily se úvahy politiků o odkoupení akcií ČEZ státem, aby měl stoprocentní vlastnictví. Co to znamená pro investory?

To záleží na tom, za jakou cenu by je vykoupili. Když vykupuje stát, většinou jde o vyšší cenu, než je na burze. Ta je teď relativně vysoká, takže jde o to, za jakou cenu by stát vykoupil. Jsou to ale jen spekulace, protože to podle mě teď nevědí ani politici, kteří to navrhují. Může to být dobře, může to být i špatně, podle toho, jak bude stát k investorům štědrý. Z obecného pohledu si ale myslím, že by takto důležitý podnik měl být v soukromém vlastnictví, i když stát je teď většinovým vlastníkem. Nemyslím si, že čistě státní podniky vzkvétají.

V kolika letech dosáhlo vaše portfolio hodnoty jednoho milionu korun a jak jste se k tomu dopracoval?

To mi bylo odhadem 25 let, už si to nepamatuji úplně přesně, a z dnešního pohledu už mi to nepřipadá jako významný bod, protože znám lidi, co v tom věku mají desítky milionů. Zajímavější byl spíš můj první milion dolarů – na ten jsem se dostal asi ve 28 letech.

Aktuálně panuje na trzích turbulentní období. Jak se s tím vyrovnáváte a jak při investování postupujete?

Já už to mám trošičku složitější, než to má běžný nebo začínající investor. Myslím si, že pro dlouhodobého investora, se kterými se snažím komunikovat na svých kanálech, tahle doba není nic extrémního. Je to normální -cyklus, kdy ceny -akcií jednoduše padají – a pozor, dnes, když spolu hovoříme, jsme od all-time -high (historických maxim, pozn. red.) jen šest procent. To není žádný velký propad, je to naprosto běžné. Kdybychom byli na minus dvaceti procentech a víc, to už opravdu zabolí. Takže já jsem v klidu a do toho dělám pokročilejší strategie v podobě vypisování opcí a podobně. Ale v rámci dlouhodobého investování dělám jednoduše to, co říkám i lidem. Postupuji s dlouhodobým výhledem, udělám si fundamentální analýzu firmy, které věřím, jejíž byznysový model mi dává smysl. Podívám se, za jakou cenu chci jejich akcie případně nakupovat, a pokud na tuto cenu klesnou, prostě je nakoupím. To jsem také udělal – akcie firem jako Meta, Amazon, Google, PayPal a dalších jsem nakoupil, když byly na minus 25 až 30 procentech ze svých maxim.

Panika začínajících investorů už na vás nedopadá....

Drobný a začínající investor si musí menší krize a propady prožít, pak bude moudřejší. Za nějakou dobu bude trh opět na historických maximech a lidé si budou říkat: „Ježíš, to jsem dělal zbytečné chyby.“ To je ale součást cesty a emočního vývoje investora. Pokud člověk investuje deset či dvacet let, už to zná. Pokud někdo začíná, takových propadů zažije ještě několik. Všichni vědí, že dlouhodobě akciové trhy spíše rostou než klesají. Je třeba to brát tak, že mohu nakoupit levněji.

Příjmy z YouTube, partnerství a značky, kterou jste na svém jméně vybudoval a jejíž příjem odhadujete přes 50 milionů – co tohle, váš brand, dnes obnáší za aktivity?

Těch 50 milionů byl minulý rok. Jsou to tržby z podnikání, je v tom zahrnuto úplně všechno: příjmy z YouTube, příjmy z komunity investorů, také příjem ze softwarové společnosti Monery, kterou spoluvlastním – pomáháme investorům mít přehled o jejich financích a investicích. Je v tom i e-lear-ningový kurz. Takže tam je opravdu všechno dohromady, ale bez kapitálového zhodnocení investic.

Jste na platformě Patreon, kde máte předplatitele, zahlédl jsem plán přesunu na Tivio. V jakém je to stavu?

Je neustále v přechodu, protože vyvinout ten software trvá nějakou dobu. Teď tam máme nějakých 500 předplatitelů, na nichž to testujeme. Jsou víceméně spokojení a myslím si, že z uživatelského hlediska už je to připravené. Vadí mi tam ještě nějaké drobnosti, které by potřebovaly úpravu. Pro člověka, jenž konzumuje obsah, je to ale perfektní – mnohem lepší než Patreon, kde jsem nyní. Přechod bude, jenže trvá to déle, než jsem čekal, což tak většinou bohužel bývá. Obecně se snažím poskytovat placené služby komplexní, aby si kaž-dý člověk vždycky našel to, co mu vyhovuje. Většina mého obsahu je však zdarma.

Máte vymyšlený nějaký další nový projekt?

Co je určitě v plánu a pravděpodobně se letos stane, je správa majetku. Budeme investorům spravovat peníze. A tím, myslím, že co se týče nových projektů, končím, už je toho docela dost. Samozřejmě je nutné dodat, že na všechny ty projekty nejsem sám, mám skvělý šestičlenný tým a s dalšími věcmi mi pomáhají externisté.

Máte už nějakého konkrétního investora?

Investory ještě nenabíráme, ale nějací už jsou předjednaní. Peníze jsou pro většinu lidí intimní téma, takže nikoho konkrétního nebudu zmiňovat.

Každý samozřejmě investuje na své riziko, řídí se však lidé podle vašich rad? A jak se jim vede?

Jsem v pozici mentora, lidem předávám informace s nejlepším vědomím a svědomím. Mluvím k vyšším desítkám tisíc lidí a je to tak, jak byste asi hádal, desítky tisíc lidí si udělají stejný počet názorů. Pokud se budou nějak řídit mými radami, když trh roste, budou dosahovat slušných výnosů. Někteří lepších, někteří horších. Budou ale v pohodě, protože se opravdu snažím na sociálních sítích předávat informace co nejvíce bezpečně. Uvědomuji si, že lidé, k nimž hovořím, jsou začátečníci nebo středně pokročilí investoři. Co se týče výsledků, mám přehled v rámci své komunity. Každý rok požádám, aby mi posílali výsledky, jak na tom jsou. Minimálně loni byly výnosy u většiny v desítkách procent, 90 procent z nich mělo výnos 20 a více procent.

Kromě placených videí pro předplatitele na platformě Patreon dáváte část obsahu volně k dispozici. Proč?

Já jsem takto začínal, než se k tomu připojila má podnikatelská činnost, bylo všechno zdarma. Podnikat jsem začal proto, že zájem rostl a zabíralo mi to více a více času. Takto vzniká dost podniků, děláte něco zadarmo a lidem se to líbí. Třeba cvičíte kamarády ve fitku, najednou je těch kamarádů tolik, že vám to zabírá šest hodin denně, až jim řeknete: Hele, tak já teď vybírám tisícovku za trénink. Takto to vzniklo i u mě. Ale většina z těch věcí je stále zdarma, kdo má zájem o detailnější informace, zaplatí si některou z mých služeb. Můj cíl je naučit Čechy ziskově investovat, a proto nechávám velkou část obsahu přístupnou zdarma.

Popravdě, o vaší existenci jsem se dozvěděl od automechanika… Vnímáte, že na YouTube zvyšujete finanční gramotnost, která zoufale chybí?

Byl to záměr, takže doufám, že tomu tak je. Už když jsem začínal, chyběl tady pohled nějakého investora, který by lidem říkal, jak se to dá dělat. Jak může investovat obyčejný člověk, který chodí do práce. Já jsem byl v začátcích normálně zaměstnaný a lidi jsem začal informovat o tom, jak na to. I obyčejný člověk může investovat jinak než jen prostřednictvím aktivně spravovaných fondů nebo poradců. Že si můžete založit svou investiční aplikaci a tam investovat sám. Nemyslím ale, že existuje relevantní vzdělání, které vás připraví na to, abyste byl investor. Já jsem to měl tak, že jsem si k tomu všemu našel cestu sám. Zkoumal jsem všechno na internetu v angličtině, to bylo asi před jedenácti lety. Přístup k investičním informacím nebyl takový, jako je dnes, kdy už je jich opravdu hodně.

Říkáte lidem, ať se naučí investovat sami. Co jim to přinese?

Neutrácíte peníze za prostředníky, kteří toho pro vás jako drobného investora fakticky mnoho neudělají. Další věc je, že pokud se vaše investice opravdu mimořádně vyvede, můžete dosáhnout i daleko většího zhodnocení než jen desítek procent – a jsou jen vaše. Určitě bych někomu bez zkušeností nedoporučil pouštět se na vlastní pěst do rizikových investic. Na dlouhodobé investování do konzervativních fondů, jako je například index S&P 500, nepotřebujete placeného pomocníka.

Přesto podle průzkumů průměrný Čech stále s oblibou drží peníze v bance, možnost investic ho vůbec nenapadne. Proč by měl uvažovat o změně přístupu ke svým financím?

Proč by měl? Myslím si, že většina lidí v České republice by chtěla mít více peněz. Pokud chtějí mít víc, měli by změnit přístup k financím a brát je vážně. To znamená dělat alespoň naprostý základ – udělat si základní rozpočet. Vzít si, kolik vydělají, kolik jim zůstane, a rozmyslet si, co s tou pětitisícovkou nebo deseti tisíci či jinou částkou měsíčně budou dělat. A hledat varianty. Pro většinu lidí, kteří mají pod 50 let, bude pravděpodobně nejlepší variantou investice.

Má pro chudší nebo mladé lidi smysl investovat i třeba jen 500 korun měsíčně?

Myslím si, že to smysl má. Já jsem taky nezačínal s miliony – na investování jsem měl naspořeno za nějakých šest let života. I pak jsem chodil na brigády, investoval po třech tisících měsíčně. Samozřejmě, s malou investicí z vás pravděpodobně dolarový multimilionář nebude, ale pokud člověk bude investovat pětistovku, díky složenému úročení může mít za několik let slušný výnos. Většina lidí pětistovku nepocítí, i když vydělávají průměrně nebo podprůměrně. Investování má jeden sekundární efekt, o němž se nemluví. Jakmile vidíte, že peníze pracují pro vás – že vám peníze po nějakém čase bez práce přibývají –, tak jich chcete investovat více. A přijde reakce: začnete být daleko více finančně disciplinovaní, začnete plánovat výdaje. Začnete si říkat: OK, teď jsem tam dal pěti-stovku a možná bych neměl utrácet tolik jinde. A můžu tam dát 1500 korun. Stejně jsem to měl i já, začnete uvažovat jinak – o víkendu se stejně jen válím na gauči, co kdybych v sobotu šel pracovat a vydělal si o 5000 víc. A už můžu investovat 5500 korun.

Využil jsem vaší kalkulačky k porovnání investic do akcií a hypotéky na běžný byt v Praze. Vyšlo mi, že pokud budu 30 let investovat a platit nájem místo splácení hypotéky, budu mít kde bydlet a k tomu desítky až stovky milionů korun. Proč lidé i dnes vnímají hypotéku na byt jako dobrou investici?

S hypotékou využijete efekt páky – dokážete si půjčit peníze relativně levně na nákup vlastního bydlení. Já třeba vlastní bydlení nevnímám jako investici v tom smyslu, že by majetek přinesl závratné zhodnocení. Nikdo nechce prodávat svou střechu nad hlavou, takže investované peníze pravděpodobně už nikdy neuvidí. Málokdo má dnes nějakých dvanáct milionů korun v hotovosti. To znamená, že využít páku na levné peníze je naprosto v pořádku, ale jak z toho příkladu vyplynulo, není to atraktivní investice – a z pohledu investora bych to tak ani nebral. Já třeba bydlím v nájmu a peníze investuji, protože je pro mě výnosnější investovat na akcio-vém trhu, kde vydělám víc, než kdybych splácel hypotéku.

Na akciovém trhu nikdo nic negarantuje. Stejně ale neexistuje záruka, že 30leté hypoteční dobrodružství se šedesátitisícovou splátkou někdy doplatíte…

Také nekonečný růst cen nemovitostí vám nikdo nezaručí, ačkoli na něj jsou tady lidé zatím zvyklí. Stačí se ale podívat do Ameriky nebo jiných zemí. Tam také nerostly ceny nemovitostí o pět procent donekonečna. Někde se to zastaví a pravděpodobně budou i roky, kdy ceny stagnují nebo se propadnou – tak to prostě u nemovitostí chodí. Pro běžného člověka je investice do nemovitosti milosrdná v tom, že aktuální cenu nemovitosti nemá nalepenou nad domem. Tím pádem nevidí cenové výkyvy. Na akciovém trhu vidíte změny cen každý pracovní den, takže lidé pak mohou nemovitost v tomto smyslu vnímat jako bezpečnější, ale nemusí to být pravda.

Hovoříme v bytě, kde žijete. Jaký je váš soukromý život – úspěšného selfmademana, který si před třicítkou vydobyl finanční nezávislost?

Děkuji, ale myslím si, že je mnohem nudnější, než si lidé představují. Pracuji většinou šest dní v týdnu, takže například dnes jsem vstával v šest ráno, pak jsem si šel zacvičit. Od půl deváté jsem pracoval a budu pracovat až do sedmi večer, kdy jdu s kamarádem na jídlo. To je můj běžný den, který mám od pondělí do pátku. Sobotu mám trochu klidnější. Řekl bych, že žiji život normálního pracujícího a podnikajícího člověka – není v ničem výjimečný.

Žádné lamborghini nebo ferrari?

Ne, já ani nemám auto a to je o mně známo, všude jezdím taxíky a podobnými službami. Jsem dost pragmatický člověk – když něco opravdu výrazně nepotřebuji, tu věc nemám. Byla by to pro mě záležitost ega, kterou bych spíš nevyužil, a nejsem ani ten typ člověka, jenž by prodával své služby na základě představy úspěchu v podobě drahých aut, což je taky běžné v Česku.

Vzhledem k tomu, co jste říkal, to samozřejmě dává přísnou logiku, ale nemáte někdy pocit, že žijete až zbytečně asketický život?

Je to tak. Je to určitě jedna z mých vlastností, kterou lidé kolem mě nechápou, ale ono to dává smysl. Protože právě tímto způsobem – finanční disciplínou a řádem – jsem vybudoval velké peníze. A je pak těžké z toho vystoupit. Co potřebuji, to si koupím a mám z toho radost. Přemrštěné utrácení by mi žádnou radost do života nepřidalo. Kdybych začal utrácet o několik set tisíc měsíčně víc, nemyslím si, že by mě to udělalo šťastnějším.

Vám je teď 31 let, co bude za 60 let, je samozřejmě ve hvězdách. Slavný investor Warren Buffett ohlásil odchod do penze v 94 letech. Kde se vidíte v jeho věku?

Investování financí se budu věnovat, to určitě ano, ale do youtuberské „penze“ asi odejdu. Nemyslím si, že chci být padesátiletý chlap, který bude na YouTube. Nevidím se v tom – je to nějaká fáze života, která mě baví, baví mě vzdělávat lidi. Až to nebude mít žádný užitek, ani pro mě, ani pro ně, začnu dělat něco jiného. Pravděpodobně kompletní správu majetku investorů.