Americký generál George Patton, který se narodil 11. listopadu 1885, patřil k nejslavnějším vojevůdcům druhé světové války. Vojáci pod jeho velením bojovali v Africe nebo Itálii, v létě 1944 hnali Němce přes Francii a zastavili třeba ofenzivu v Ardenách. Patton, jehož jednotky osvobodily také západ Čech, měl ovšem i stinné stránky a ne každý kolega s ním dokázal vyjít. Zrodu jeho legendy napomohlo to, že zemřel už koncem roku 1945 po autonehodě.
Patton pocházel z bohaté rodiny s dlouhou vojenskou tradicí, na bojištích se proslavili už jeho dávní předci v Británii, dědeček a prastrýc pak dosáhli vysokého postavení v konfederační armádě (za americké občanské války ovšem také oba padli). Syn úspěšného kalifornského právníka a politika vystudoval vojenskou akademii ve West Pointu, kde exceloval ve vojenských disciplínách, s matematikou a dalšími exaktními vědami to ale bylo horší.
Voják, který rád přitahoval pozornost, na sebe poprvé upozornil na olympiádě ve Stockholmu v létě 1912, kde v moderním pětiboji obsadil pátou příčku. George Patton byl mimo jiné nadaný šermíř a po OH osobně navrhl poslední verzi šavle, jakou kdy do výzbroje přijala americká kavalérie, u které sloužil. V té době se ale koňská éra nezadržitelně chýlila ke konci, což vycítil i Patton. Díky známostem se vyhnul přeložení na Filipíny a raději se přidal k výpravě generála Pershinga do Mexika.
Ta se na jaře 1916 vypravila potrestat revolucionáře Pancha Villu a do historie se zapsala i jako první masové nasazení automobilů americkou armádou. A když po potopení parníku Lusitania vstoupily USA v roce 1917 do první světové války, zamířil Patton s Pershingem do Evropy. Tam se dvaatřicetiletý major seznámil s tanky, které se staly jeho osudem. Na jaře 1918 vytvořil první americkou tankovou jednotku a ještě do konce války stihl ukázat své schopnosti.
Nové zbrani zůstal věrný i po návratu do USA, spolu s o pět let mladším Dwightem Eisenhowerem patřil k propagátorům využití tanků. Jeho kariéra, málem ukončená vážným zraněním po kopnutí koněm, nabrala na obrátkách po americkém vstupu do druhé světové války. Patton, jenž ohromil armádní špičky razantním velením na mírových manévrech v létě 1941, se brzy dočkal nasazení. Generál se dvěma perletí vykládanými revolvery se na podzim 1942 podílel na vylodění na severu Afriky a bojích s Afrikakorpsem.
Následná obojživelná operace na Sicílii v létě 1943 patřila k vrcholům Pattonovy velitelské dráhy, jeho vojáci tam dokázali rychlým postupem na severu ostrova osvobodit Palermo a vstoupit do Messiny před britským rivalem Bernardem Montgomerym. Zároveň zde ale ukázal svou horší stránku, když zfackoval vojáky, otřesené zážitky z bojiště. Patton, který vážnou reakci na prožitý stres vnímal jako zbabělost, se sice omluvil, zveřejnění událostí v tisku ale pošramotilo jeho pověst.
Projevy slabosti Patton u vojáků nikdy neuznával. "Podívej se na souseda vpravo. Teď se podívej na souseda vlevo... Buď si jistý, že jeden z vás nepřežije," prohlásil jednou tento velitel proslulý tvrdostí k nepříteli, ale i k vlastním mužům. Sám se přitom neváhal vystavit nebezpečí, když to bylo potřeba ke zvýšení morálky. Za první světové války třeba jako první vylezl ze zákopů, aby přiměl k akci váhající muže. A nezměnilo se to ani poté, co byl vážně zraněn.
Díky své reputaci - "Byl váš nejlepší," řekl o něm třeba maršál Gerd von Rundstedt - se v roce 1944 stal Patton důležitou figurou ve zpravodajské hře před otevřením druhé fronty. Když se spojenci 6. června 1944 vylodili v Normandii, považovalo to německé velení za krycí manévr. Věřilo totiž v existenci mohutné armády pod Pattonovým velením, připravené k útoku u Calais - což ale bylo ve skutečnosti vojsko duchů s dřevěnými a gumovými tanky, sloužícími k oklamání leteckého průzkumu.
Do akce se generál dostal v červenci 1944 a nasadil nebývalé tempo. Pattonovou základní strategií byl útok a jeho tanky zastavily snad jedině tehdy, když jim došlo palivo. "Moji vojáci nekopou zákopy," tvrdil velitel, jehož jednotky obsadily více území a zneškodnily více nepřátel než jakákoli jiná americká jednotka. Probily se až na západ Čech, kde mimo jiné 6. května 1945 osvobodily Plzeň. Pak se ale Američané na linii Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice - Linec zastavili.
Patton, který jindy dokázal ignorovat rozkazy, tehdy svého starého přítele a ochránce Eisenhowera respektoval. Nadšený ale nebyl. "Protože nám bylo nařízeno ji neobsazovat," odsekl den po oficiálním konci války na otázku, proč nepokračoval až do Prahy. V červnu 1945 se Patton zúčastnil velkolepé přehlídky v Los Angeles a pak se vrátil do Německa jako představitel okupační správy. A 8. prosince 1945 cestou na lov bažantů utrpěl při lehké nehodě vážné zranění míchy, kterému o dva týdny později podlehl.
