Je normální předškolák, který se nechce pustit máminy sukně, nebo dítě, které překvapuje stále odvážnějšími samostatnými kousky? Jak uhlídat příliš nezávislého potomka?
Máme brzdit časné snahy o samostatnost nebo je naopak podporovat? Všechny tyto otázky inspirovalo vyprávění Simony, maminky šestiletého Martina.
"Nech mě, já sám..."
Simona říká: "Hrajeme s Martínkem takovou hru, kterou si vymyslel. Cestou z nákupu nebo ze školky jde Marťa napřed a já musím počkat až zmizí za rohem a pak teprve smím vyrazit za ním. On chce totiž poslední dobou všechno dělat sám. Snažím se mu vycházet vstříc, je mi sympatické jak je samostatný a jsem pyšná, že mám tak šikovného kluka. Přesto se přiznám, že zrovna tuhle hru nehraji úplně s potěšením. Cesta z obchodu je docela dlouhá a přecházíme hlavní silnici, na trase ze školky je zase podchod a nádraží, kde se pohybují všelijací pobudové. A navíc Martínek má sklon mi utíkat a posledně dokonce změnil trasu, když v parku zahlédl kamaráda."
Hodinky s GPS lokátorem
Martin mamince připravil pár horkých chvilek. Simona pokračuje: "Byl to pro mě zkrátka stres, na trase jsou místa, kde na něho nevidím. Vlastně jsem se celou cestu modlila, aby se neztratil, protože opravdu nevím, co bych v takové situaci dělala. Byla jsem strašně ráda, když jsem zjistila, že se prodávají dětské náramkové hodinky Gator s GPS lokátorem.
To je věc přesně pro nás. Martínek má hodinky na ruce a, mimochodem, byl to pro něho úžasný dárek - hraje si s přepínáním ciferníku z digitálního na analogový, může mi zatelefonovat jako z mobilu a je s nimi hrozně důležitý. Ale hlavní je, že já mám staženou aplikaci Gator v mobilu, tu si zapnu, když vyrazíme a díky GPS lokátoru ho vidím online v mapě. Telefonování přes hodinky je taky dobrá věc. Když je venku na zahradě, tak ho přes ně volám domů. Je to hra a Martínka to baví.
A já tuším, že samostatných cest bude přibývat. V září půjde do školy a nejspíš někdy bude muset přijít domů sám. Hodinky u nás ještě budou mít práci. Jen nevím, jestli ta Martínkova samostatnost nepřišla moc brzy?"
Co na to psycholog?
Dětská psycholožka PhDr. Jana Horká vysvětluje: "Pro věk kolem šesti let je snaha o autonomii typická. Děti si začínají uvědomovat sebe sama a snaží se ve všem vyrovnat dospělým.
Rády doma pomáhají a můžete se setkat s jejich nelibostí, když jim připomínáte samozřejmosti, které se zrovna chystají udělat, například sklidit ze stolu, umýt si ruce a tak podobně. Reagují podrážděně, když jim chcete pomáhat s oblékáním a ony to nepotřebují. To jsou příklady, které zná každý pečující rodič.
Buďte trpěliví a nechte je konat samostatně. Nezapomeňte je za šikovnost a samostatnost pochválit a také poděkovat, když se snaží pomáhat. Nečekejte dospělé výkony, ale oceňujte snahu. Martínkova maminka správně tuší, že syna musí podpořit a zároveň je naprosto oprávněná její obava, že ještě není zralý řešit nečekané situace. Zvolit formu dohledu pomocí GPS lokátoru považuji za velmi rozumné řešení pro Martínka, ale i pro maminku, které pomůže k většímu klidu."
Podívejte se, kolik hodinky Gator stojí a v jakých existují variantách
