První úspěšná transplantace ledviny, po které žil pacient s transplantovaným orgánem tři roky, se v Československu uskutečnila v předchůdci Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) 21. března 1966.
Tým lékařů pod vedením profesora Prokopa Málka tehdy provedl první úspěšnou transplantaci ledviny od živého dárce. Orgán tehdy čtyřiadvacetiletému Karlu Pavlíkovi darovala jeho matka. Pavlík s ledvinou žil tři roky, zemřel v srpnu 1969 na infekční komplikace, pět měsíců po selhání orgánu. Tehdy ještě neexistovalo pravidelné dialyzační léčení. Na této operaci se podílel také přední chirurg Vladimír Kočandrle, který se pak věnoval klinickému programu orgánových transplantací a také vedl tým při první transplantaci srdce v roce 1984.
Vůbec první transplantace ledviny v Československu byla provedena 23. listopadu 1961 ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, pacientka ale zemřela po 16 dnech na infekci.
Postupem času se díky pokroku v medicíně stal z transplantace ledvin téměř rutinní zákrok. Počtem transplantací ledvin, jater a slinivky se ČR dokonce řadí mezi přední státy v Evropě. Ledvin se v Česku transplantuje dlouhodobě nejvíc. Následují játra a srdce.
První úspěšnou transplantaci ledviny člověku na světě provedl americký chirurg Richard Lawler 17. června 1950 v chicagské nemocnici. Během pouhých 45 minut voperoval Ruth Tuckerové ledvinu mrtvé ženy. Za měsíc byla pacientka propuštěna do domácího ošetřování. V dubnu 1951 se ale musela do nemocnice vrátit, protože její ledvina produkovala stále méně moči. Při nové operaci Lawler objevil mrtvou tkáň, která znamenala odmítnutí implantátu organismem. Přesto první pacientka s transplantovanou ledvinou žila dalších pět let.
