Nejhrůznější kapitolu 20. století představuje holokaust. Němečtí nacisté a jejich pomahači zavraždili při této totální, celosvětové a ideologické genocidě za necelé čtyři roky (od léta 1941 do konce války v květnu 1945) na šest milionů Židů, tedy asi dvě třetiny tohoto etnika v Evropě.
Holokaust začal po přepadení SSSR 22. června 1941 na sovětském území, a před 85 lety, 31. července 1941, byl praktickým provedením "konečného řešení židovské otázky" pověřen Reinhard Heydrich. To de facto znamenalo začátek příprav na přenesení holokaustu do celé Evropy.
Nacisté považovali Židy za "škodlivou rasu" a byli přesvědčeni, že když jich zbaví svět, bude to požehnáním pro německý národ i lidstvo. Pozdější vůdce Adolf Hitler již v roce 1919 v dopise označil židy za "rasovou tuberkulózu národa" a napsal: "Konečným cílem musí být nekompromisní odstranění Židů vůbec." Ve druhém díle Main Kampfu napsal, že odstranění Židů je možné toliko mečem. Po převzetí moci v roce 1933 v této politice pokračoval, cílem ale zprvu nebylo fyzické zničení Židů, ale jejich sociální a ekonomická segregace pomocí rasových zákonů (Norimberské zákony) či organizované pogromy (Křišťálová noc).
Datum rozhodnutí o celkovém vyhlazení Židů není přesně známo, podle historiků se vyvíjelo po etapách v průběhu roku 1941. Systematické vyvražďování začalo již v červnu 1941 v SSSR (nejspíš v Litvě), kde nacistické Einsatzgruppen (pohotovostní jednotky) vraždily politické komisaře, komunisty a především Židy. Největším jednotlivým masakrem byla poprava více než 33.000 kyjevských Židů v rokli Babí Jar koncem září 1941, celkem tyto švandrony smrti s pomocí místních milicí vyvraždily asi 1,2 milionu Židů a statisíce dalších sovětských občanů.
Hermann Göring, pověřený v roce 1938 "řešením židovské otázky", zmocnil 31. července 1941 šéfa hlavního bezpečnostního úřadu (RSHA) Heydricha, "aby podnikl veškeré přípravy pro celkové řešení židovské otázky v německé oblasti vlivu v Evropě". Heydrich tím povýšil na nejvyššího "židovského komisaře", organizaci transportů Židů z různých částí třetí říše na východ měl na starosti Adolf Eichmann.
Nejvíce Židů (asi tři miliony, téměř všichni v plynových komorách) zahynulo ve vyhlazovacích táborech, téměř dva miliony byly zastřeleny různými jednotkami či milicemi a zbytek byl zabit v ghettech a dalších táborech. Největší ghetto bylo ve Varšavě (480.000 lidí), další velká byla v Lodži (asi 160.000), Lvově (150.000) či Minsku (100.000).
K vraždám začali již v září 1941 používat nacisté mobilní plynové komory (v nich zahynulo na 700.000 osob) a na podzim 1941 se začalo s výstavbou vyhlazovacích táborů. Do provozu bylo z šesti takových zařízení první uveden v prosinci 1941 tábor v Chelmnu, na jaře 1942 se otevřely vyhlazovaní tábory "akce Reinhard" Belzec, Sobibor a Treblinka. Další dva (Osvětim a Majdanek) byly na vyhlazovaní tábory předělány.
Ve třech táborech "akce Reinhard" bylo do jejich uzavření koncem roku 1943 zavražděno přes 1,7 milionu Židů. Nejvíce lidí (asi 1,5 milionu) zahynulo v plynových komorách v Osvětimi. K vraždění se nejprve používal kysličník uhelnatý, experimenty s cyklonem B (forma kyseliny kyanovodíkové) začaly v Osvětimi v září 1941.
V roce 1942 začaly deportace Židů z dalších zemí, například ze Slovenska, Francie, Belgie, Nizozemska či Chorvatska. Nejvíce židovských obětí mělo Polsko (z asi 3,3 milionu předválečných Židů nepřežily tři miliony), v holokaustu zahynul přes milion osob ze SSSR, přes půl milionu z Maďarska a přes 200.000 z Rumunska, pobaltských zemí a Německa. Z českých zemích zahynulo při holokaustu přes 80.000 lidí.
