Instalace solárních panelů na bytovém domě není pouhým zvětšením systému z rodinného domku. Zatímco jedné rodině přebývá elektřina v poledne, v desítkách bytů funguje takzvaná soudobost odběru. Pokud se k tomu přidá správné propojení přes Jednotné odběrné místo, baterie a chytré řízení, promění se střecha v ziskové aktivum s rychlou návratností.
Jedna střecha nestačí: Proč je bytový dům jiná disciplína?
Pořídit si fotovoltaiku na rodinný dům je dnes poměrně přímočarý proces. Jde o technicky jednoduchou instalaci navrženou pro potřeby jedné domácnosti. Bytový dům s 20, 50 nebo 300 byty je ale zcela odlišnou disciplínou. Nejde o to přimontovat na větší střechu více panelů. Klíč k úspěchu leží v pochopení vnitřní elektroinstalace domu, legislativních pravidel a především ve způsobu, jakým se vyrobená energie uvnitř objektu distribuuje a řídí.
Kouzlo soudobosti: Jak stovka bytů mění ekonomiku
Kamenem úrazu rodinných domů bývá profil spotřeby. Přes den, kdy solární panely vyrábějí nejvíce energie, bývá většina členů rodiny v práci nebo ve škole. Vznikají přebytky, které je nutné ukládat do baterií nebo nevýhodně prodávat do sítě.
Bytový dům má obrovskou výhodu v takzvané soudobosti odběru. V libovolnou sekundu dne totiž v některém z bytů někdo vaří, pere, pracuje z domova, nebo dům zrovna spotřebovává energii pro výtahy, osvětlení a tepelná čerpadla. Okamžitá spotřeba je díky tomu násobně vyšší než u rodinného domu a vyrobená zelená elektřina se ihned využije ve velké míře přímo v místě původu.
Fyzické JOM versus papírové sdílení
Nezbytnou podmínkou pro fungující fotovoltaiku na bytovém domě je vyřešení otázky, jak energii spravedlivě rozdělit. Zde se trh štěpí na dva přístupy:
Prvním je papírové komunitní sdílení přes distribuční soustavu (Lex OZE II). Každý byt si ponechává svůj elektroměr i stálý plat za hlavní jistič. Elektřina putuje „virtuálně“ přes distributora. Bohužel vzhledem ke způsobu zúčtování výroby proti spotřebě se návratnost takových projektů prodlužuje až na 25 let.
Druhým, výrazně efektivnějším řešením je Jednotné odběrné místo (JOM), které na trhu dlouhodobě realizuje a rozvíjí společnost Bluenet. Jedná se o fyzické sloučení odběrných míst na patě domu pod jeden hlavní jistič, což umožňuje výrazně efektivněji spotřebovávat vyrobenou elektřinu přímo v jednotlivých bytech. Dům díky tomu navíc dramaticky ušetří na stálých platbách za příkon i na samotné distribuci.
Baterie jako nový standard a chytré řízení
Zatímco u rodinného domu je bateriové úložiště volitelným doplňkem, u bytových domů se stalo novým standardem a objevuje se ve více než 97 % nových projektů. Baterie slouží jako stabilizační prvek. Zachycuje špičky z polední výroby a ukládá energii na večerní a noční provoz.
Komplexní systém doplňuje inteligentní software, který v reálném čase směřuje energii tam, kde je nejvíce potřeba – například do ohřevu teplé vody nebo do provozu tepelných čerpadel. U komplexně řízeného domu s baterií a JOM se reálná návratnost investice pohybuje kolem 7 až 8 let, často i pod touto hranicí. Bez baterie či řízení se tento horizont prodlužuje na 15 a více let, mnohdy je až za hradicí technologické životnosti zařízení.
Financování a přínos pro hodnotu nemovitosti
Zásadně se změnila i ekonomika financování. V rámci programu Nová zelená úsporám se přešlo k modelu bezúročných úvěrů. Pro společenství vlastníků a družstva to znamená možnost financovat projekt bez vlastního vkladu. Měsíční úspora na energiích (která dosahuje až 70 %) bez problémů pokryje splátku úvěru, takže projekt dosahuje pozitivního cash flow od prvního dne.
Fotovoltaika s tepelnými čerpadly navíc výrazně zlepšuje energetický štítek budovy (PENB). Dům tím chrání své obyvatele před chystaným zpoplatněním uhlíkových emisí v rámci balíčku Fit for 55 (ETS 2) a okamžitě zvyšuje tržní cenu každého jednotlivého bytu.
Největším rizikem je nečinnost
Fotovoltaika pro bytové domy není experiment, ale prověřený finanční nástroj. Vyžaduje však partnera s vlastní vývojovou základnou a reálnými zkušenostmi z praxe, jako je právě společnost Bluenet. V dnešní době rostoucích distribučních poplatků a při globální nestabilitě cen fosilních paliv už největším rizikem není samotná investice do úsporných technologií, ale nečinnost, která ponechává dům a jeho obyvatele zcela závislé na tržních cenách energií, které nedokáží ovlivnit.
