Německá automobilka Volkswagen dala po druhé světové válce světu nejen legendárního brouka, ale také ikonickou dodávku, nazvanou lakonicky Typ 2, jejíž sériová výroba začala 8. března 1950. Vůz, který o dekádu a půl později proslavili hippies, byl mimo jiné jedním z prvních užitkových vozů s trambusovým provedením kabiny. Auto s elegantní oblou siluetou se stalo základem pro užitkové vozy VW, které tradičně nesou označení Transporter a jež se od letoška prodávají v sedmé generaci.
U zrodu dodávky s mnoha přezdívkami, která je v Německu a okolí známá hlavně jako "bulli", byl nizozemský obchodník s automobily Bon Pen, který stál i za vůbec prvním exportem brouků, a to právě do Nizozemska. Během návštěvy továrny, která se teprve "otřepávala" z válečných škod, si na jaře 1947 všiml vozítka, kterým zaměstnanci vozili díly a další věci po závodě. Použili na ně podvozek brouka, na který dopředu umístili jednoduchou valníkovou nástavbu a dozadu primitivní stanoviště řidiče, jehož před nepřízní počasí chránila plátěná střecha.
Pena napadlo, že se podvozek volkswagenu dá použít i jako základ pro uzavřenou dodávku - a hned si její podobu načrtnul do zápisníku. Obrázek, který spolu s celým blokem dnes patří do sbírek Rijksmusea v Amsterodamu, už má všechny hlavní atributy Typu 2. Tedy oblou karoserii s motorem za zadní a místem pro řidiče naopak nad přední nápravou, dobře je vidět i poznámka o uvažovaném užitečném zatížení 750 kilogramů. Vedení Volkswagenu se nápad zamlouval, oficiální vývoj dodávky začal ale až o rok a půl později, v říjnu 1948.
Veřejnosti se auto představilo v listopadu následujícího roku. Během vývoje se museli konstruktéři vypořádat s několika problémy. Podvozek brouka nešel použít bez výrazných změn, vedoucích ke zvýšení pevnosti, a aby dodávka uvezla požadovaný náklad, musela být pohonná jednotka zpřevodována "do pomala". První provedení karoserie s plochou přední částí také mělo velký odpor vzduchu a tedy i spotřebu, díky využití aerodynamického tunelu se ale podařilo najít správný a dnes ikonický tvar "čumáku".
K zákazníkům zamířilo nové auto na jaře 1950 v několika variantách - vedle uzavřené dodávky to byl otevřený valník a také prosklený minibus, který se později proslavil jako oblíbený dopravní prostředek hippies. Automobil, který měl ve své době jen minimální konkurenci - na trhu proti němu stál hlavně Citroënův Typ H -, se v Německu vyráběl 17 let, během nichž vzniklo na 1,82 milionu exemplářů. Až do roku 1976 pak vydržela průkopnická dodávka ve výrobním programu brazilského Volkswagenu.
Druhá generace přišla na trh v roce 1967 a přestože navenek se dost lišila, základní pojetí - tedy řidič sedící těsně za předním oknem a motor vzadu - zůstala zachovaná, stejně jako u třetí verze, představené na přelomu 70. a 80. let. Tento hranatý Transporter T3 opustil oblé linie svých předchůdců, designéři u něj použili podobný řešení jako o pár let později u "dvojkového" golfu. Revoluce u užitkového VW přišla na začátku 90. let se čtvrtou generací, která dostala dodnes používané řešení, tedy motor vepředu a v základu pohon předních kol.
