Injekce mezi životem a smrtí
24.06.2007 14:49 Rozhovor
Původně si zdravotník Petr Zelenka přál zachraňovat lidské životy. Po sedmi letech se rozhodl pacienty zabíjet. Následkem heparinové injekce tiše vykrváceli. Co ho k tomu vedlo, nikdo netuší. Zbožným přáním jeho otce Bohumila je motiv vypátrat.
Počet lidí, které měl váš syn Petr Zelenka zabít, nebo se o to pokusit, se různí. Jako první byl zveřejněn seznam 17 jmen, šetření komise ministra zdravotnictví odhalilo dalších
23 podezřelých případů. V půlce června navíc televize Nova a Prima uvedly, že obětí bylo 43. Kolikrát neoprávněně podal heparin (lék zabraňující srážení krve, pozn. red.), podle vás?
Mně se Petr přiznal jen k posledním dvou případům, na jejichž základě ho chytili. Prvním byl pán, který to naštěstí přežil (Jaroslav Motl, pozn. red.), druhým žena, která měla umřít na otok mozku po pádu ze schodů v domově důchodců (Marie Fialová, pozn. red.).
Kde se tedy berou ta ostatní čísla?
Prvních sedmnáct jmen pochází z takzvaného Longinova (primář ARO v havlíčkobrodské nemocnici, který na Zelenku upozornil, pozn. red.) seznamu. Ten sepsal šestnáct lidí, kterým měl Petr podat heparin. Poslední, sedmnáctá paní tam byla přiřazena dodatečně, k té se Petr přiznal. Vinu u jmen z Julínkova seznamu (závěr šetření ministerské komise, pozn. red.) Petr popírá. Předminulé úterý (12. června, pozn. red.) však došlo k obrovské blamáži, když policie či státní zastupitelství vypustily údaj o 43 obětích. Média na to skočila a začala to hromadně přebírat.
I kdybychom ale sečetli případy z Longinova seznamu a závěru komise, dostaneme se pouze na čtyřicet obětí.
Tam se někdo musel přeřeknout. Já tvrdím, že policie rychleji mluví, než myslí. Dneska mají spoustu starostí s Krejčířem a Aničkou (uprchlý podnikatel a jedna z klíčových postav případu týraného chlapce v Kuřimi), potřebují proto něco, na čem by se zahojili. Hodilo by se, kdyby měl Petr Zelenka na svědomí přes čtyřicet lidí. Proto se vypustila nehorázná bublina, ta lhavá kampaň, jejímž cílem bylo vybičovat nenávist veřejnosti k Petrovi. Druhý den prohlásil pan Bužga (pozn. dozorující státní zástupce), že s tím nemají nic společného. Jenže lidem stejně zůstane v hlavách, že Petr zabil čtyřicet pacientů.
Jak těmto mediálním výpadům čelíte?
Je to složité. Každý by si měl uvědomit, že ne Petrovi, ale mně, manželce a dceři ta kauza zničila život a ničí nám i zdraví. Po té dezinformaci s novými oběťmi mně volal Klíma z Novy...
Vy jste mu prý odmítl žádost o rozhovor.
... já jsem mu vynadal! To je přece vrchol nehoráznosti. Říkat, že zpráva na Nově, že Petr zabil 43 lidí, byla lživá a jednostranná a nabízet mi prostor k očištění. Co to má znamenat? To už není tragédie, ale komedie.
Hodláte se proti výmyslům médií nějak bránit?
Na zmínky bulváru, že Petr vraždil kvůli prodeji lidských orgánů, jsem se už naučil nereagovat. Pro jistotu jsem se ho na to ptal, potvrdil, že je to blbost. Když ale Blesk napíše, že Petr zabíjel už sedm let, tak to tak nenechám. Poradím se ještě s panem doktorem Heroutem (advokát Zelenky, pozn. red.), a pokud mi to doporučí, budu se soudit. Ono se totiž najednou zapomíná na to, že Petr v nemocnici poctivě pracoval šest let a teprve v posledním roce se mu pravděpodobně něco přihodilo s psychikou.
Minimálně ve dvou případech je ale prokazatelně vinen. Máte pro jeho skutky nějaké ospravedlnění?
Já bych chtěl zdůraznit, že jsem nikdy netvrdil, netvrdím a nebudu tvrdit, že náš Petr je nevinný. Ale ať je potrestaný jen za to, co prokazatelně způsobil. Během návštěv se ho ptám, kdo mu dal právo někomu zkrátit život nebo na něm dělat experimenty. On ví, že na to právo neměl.
Svěřil se vám, kdy začal pacientům podávat heparin?
Jasně mi řekl, že poprvé ho takové myšlenky napadly loni na jaře. Takže jakékoliv řeči o tom, že vraždil roky, odmítám.
Naznačil vám i motiv?
Tuto otázku jsem mu kladl již xkrát, ale nikdy to neprozradil. Zjistit jeho pohnutky je mým zbožným přáním. Celé to má dvě roviny. Proč tímto způsobem začal přemýšlet a proč to nakonec opravdu provedl. Na poslední návštěvě jsem se ho na to ptal třikrát, vysvětloval jsem mu, že přece musí mít nějaký bod, kdy se definitivně rozhodl podávat lidem heparin. On opakuje, že neví, proč to dělal. Že měl prostě vnitřní nutkání.
Věříte mu?
Ano, když vás bolí koleno, dokážete si to odůvodnit. Lidská psychika je ale mnohem složitější a k podobnému zlomu může dojít u kohokoliv.
Obhajobu jste původně chtěli stavět na tom, že Petr nebyl příčetný, když zabíjel. Psychiatricko-psychologické vyšetření však prokázalo opak.
Závěr vyšetření je pro něj velmi nepříznivý. Sice mu přisuzuje spoustu psychologických defektů, údajně ale nesnižovaly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Za své chování byl tedy plně trestně odpovědný.
Skutečnost, že věděl, co dělá, mu u soudu značně přitíží. Jste připraveni na nejhorší?
Od začátku tušíme, že ten trest bude z nejvyšších. Pokud však proběhne spravedlivé a seriózní šetření, jsem přesvědčený, že budu mít dost klidu a odvahy přijmout libovolný trest.
V poslední době bráníte Petra stále urputněji. Jak přesvědčíte veřejnost, že nejde jen o vypočítavost, která mu má snížit výši konečného trestu?
Spousta informací lezla z Petra postupně, další věci jsem pochopil teprve v průběhu kauzy. Naposledy jsme se například dobrali k tomu, že soudní znalec Pleskot byl přítomen, když Petra zatýkalo policejní komando. Teď má, ačkoli je s případem spjatý, vypracovat objektivní posudek. Tvrdím, že výsledek je dopředu jasný, ani by kolem toho nemusely dělat takové tanečky. Výstup, který doktor Pleskot udělá do stanoveného termínu (15. listopadu, pozn. red.) bude jednoznačný: všech osm úmrtí zavinil Petr Zelenka.
Budete tedy žádat jeho výměnu?
Žádali jsme, ale neúspěšně.
Obáváte se, že se Petrovi připíšou na vrub všechna podezřelá úmrtí. Sám se ale ve své výpovědi přiznal, že těch sedmnáct případů spáchal.
Policie má jenom spontánní výpověď Petra. Jinak nemají žádné pitvy, žádné svědky. Tu výpověď ovšem podal v den zatčení, kdy se na něj v nemocnici vrhlo komando.
Při zatýkání údajně kladl fyzický odpor.
O tom pochybuji, ale dejme tomu. Oni tak byli oprávněni vůči němu použít chvaty, kopy a údery, aby ho svedli na zem. Lidově řečeno mu napráskali. To máte dvě možnosti. Buď jste měkkota, jako náš Petr, a odkýváte i že jste zavinili třetí světovou válku, nebo se budete vzpírat a neřeknete nic. Oni poznali, že na něj platí udeřit. Výpověď, které říkají spontánní, je však v základních bodech shodná s prohlášením primáře Longina. Výsledek je míchanice toho, co si Petr přečetl v chorobopisech a jeho takzvaných poznámek.
Můžete to dokázat?
Logicky to z jeho výpovědi vyplývá. On si nevybavuje žádné pacienty, ale přesně u nich uvádí, jak velkou dávku heparinu jim podal, kolikrát to udělal, na jakém lůžku leželi nebo jaké měli diagnózy. Je evidentní, že to není spontánní, ale čtená výpověď. A tak vypadá jediný policejní důkaz.
Zpochybňujete rovněž postup při sestavování sedmnácti případů, z nichž je Petr nyní obviněn?
Znovu se proto ptám, na základě čeho pan primář sestavil tak závažné obvinění? Na základě domněnek.
Chcete naznačit, že primář Longin pochybil?
Mně jeho vyjadřování nesedí. Buď něco zamlčuje nebo ať řekne jasně, podle čeho seznam vybíral. Ten seznam zkrátka obsahuje lidi, u kterých se objevilo zvýšené krvácení. Když to bylo na směně Petra Zelenky, tak se mu to přišilo. A pan primář, který je s Petrem ústřední postava celé kauzy, se schoval. Vyhlásil bobříka mlčení a nevyjadřuje se ani, když bulvár píše, že se na jeho oddělní vraždilo celých sedm let. Vždyť je to také jeho vizitka!
Dalo se podle vás úmrtím předejít?
Já znovu opakuji, že to bylo selhání jen a jen našeho Petra. Za to nemůže systém, ale jedinec.
Hypotetická otázka: co kdyby byl Petr z procesních důvodů nakonec osvobozen?
To se nestane, mně o to ani nejde. Pokud usmrtil dva lidi, ať je za to odsouzený. Pokud jich bylo víc, ať za to pyká také. Tady ale není jasné, komu to vlastně podal. On nejdřív odkýval úplně všechno. Já jsem se ho ptal, Petře, proč sis nechal do protokolu uvést takové bláboly?
Takže teprve teď začíná bojovat za svoji budoucnost?
Ze začátku byl v ohromném stresu, měl těžké deprese a třásl se po celém těle. Až v dubnových výpovědích se trochu otřepal. Stejně z něj ale není nějaký tvrdolín, na židli tam ve vězení sedí zhroucených, naprosto nešťastných dvaaosmdesát kilo člověka, který neví, co a proč se mu to stalo. Petr vždycky překážky obíhal, místo aby je zdolával. Když se ho zeptají, jestli udělal tohle nebo tamto, on to nepopře. Řekne, že neví, ale do spisu se mu zapíše, že není proti.
Postupuje podle vás policie při vyšetřování správně?
Oni udělali jednu kardinální chybu, když představili seznam sedmnácti obětí. Tím si na sebe ušili bič. Kdyby se nám teď s panem Heroutem podařilo zpochybnit jediné jméno, tak je to jejich totální prohra. Navíc hejtman Vystrčil a náměstek Hájek překlepli pozůstalým sto tisíc korun, bez ohledu na to, že není uzavřené, zda za jejich smrt může opravdu Petr.
Sleduje Petr medializaci svého případu?
Od začátku mu říkám, jak se situace vyvíjí. Je pravda, že sám se o informace moc nezajímá.
Je si vědom toho, jakým způsobem se jeho chování podepsalo na vaší rodině?
Když jsem se ho ptal, zda si uvědomuje, jak nás tím poškodil, tak se rozplakal. Nevěřím tomu, že to dělal schválně, třeba jen proto, aby se zviditelnil. Jednou bych se chtěl dopátrat toho, co ho k tomu vedlo.
Média od začátku spekulovala o vašem vztahu k Petrovi. Dá se říct, že vás tragédie opět sblížila?
To je další mýtus. Náš vztah nebyl nikdy špatný. Já mám tři životní zásady: pracovitost, poctivost a zodpovědnost. Jsem možná až moc vyhraněný typ v tomhle směru, ale už jsem se tak narodil. Petr byl jiný. Pracovitý, svědomitý, ale chyběla mu vůle. Je složitější a citlivější povaha po manželce, dcera je zase po mě razantnější a tvrdohlavější.
Prý jste ho i v dospělosti vyzvedával v hospodě. Proč?
On nebyl žádný pivní skaut, jak se také prezentovalo. Týdně měl tři čtyři služby, po noční navíc vyspával. Do hospody má ale nešťastnou povahu. Když se totiž napije, tak začne být lítostivý. V tomhle stavu na sebe potřebuje strhávat pozornost za každou cenu. Když sedával v hospodě se svými kumpány, tak blábolili hrozné hlouposti, to jsem mu zazlíval. Říkal jsem mu, že tam buď musí přestat chodit, nebo si vypěstovat větší odolnost. Budete se chtít určitě zeptat taky na tu homosexualitu...
Dobře, byla tedy Petrova sexuální orientace pro vás problém?
Když s tím přišel, řekl jsem mu: „Radost z toho nemám, plakat ale nebudeme. Udělej si život, aby na tebe nikdo nemohl. Žádného Pepíka mi ale domů vodit nebudeš.“ To bylo všechno, co jsme si řekli, víc jsme se o tom nebavili. Jestli si někdo myslí, že jakékoliv postižení, je pro člověka výhra, tak se mýlí. A homosexualita je svým způsobem postižení. Největší nadávka je přece pořád, když někomu řeknete „ty buzerante jeden!“.
Jak jste se zachoval, když jste zjistil, že je homosexuál?
Řekl jsem mu, že mu koupím v Havlíčkově Brodě byt, to se mu ale nechtělo. Opakuji, že jsme spolu žádné problémy neměli. Jestli měl nějaké potíže v posledních třech letech, kdy už s námi nežil, to jde mimo mě.
Tvrdíte také, že Petr byl workoholik. Doma se mu hromadily kopie propouštěcích protokolů. Nemohl se už tehdy připravovat na to, že v budoucnu bude ordinovat pacientům heparin podle svého uvážení?
Byla to taková jeho mánie. V pokoji měl jenom angličtinu nebo ty protokoly. Propouštěcí listy ho zajímaly kvůli práci. Jako přípravu na vraždění to určitě nestudoval, byla to spíše profesní pokřivenost.
Když jsme u profese, vaše dcera Markéta působí rovněž ve zdravotnickém zařízení. Nedívají se teď na ní na jihlavské psychiatrii, kde pracuje, přes prsty?
Naopak. Ze začátku jsem se báli reakcí, paní ředitelka se ale zachovala vstřícně a korektně. Jen v soukromí se jí stalo, že jí kamarád řekl, že je sestra vraha. Tak si poplakala a je to pryč.
Nepřemýšlí tedy, že by změnila povolání.
Ne, ona je houževnatá.
Jak se k vám chovají sousedé v Jihlavě. Setkáváte se třeba s nenávistnými poznámkami okolí?
Pouze si mě prohlížejí pohledy, jsem pro ně zřejmě zajímavý. Přímo jsem se s žádnými narážkami nesetkal. S panem Heroutem jsme ale dostali několik dopisů, které byly hodně urážlivé. Autoři nás v nich posílali do pekel.
Jak dlouho dokážete Petra podporovat?
Budu ho hájit do posledního dechu a koruny. A to si nehraju na žádného hrdinu. Je to moje rodičovská povinnost. Je jasné, že trest ho nemine. Chci pro něj vybojovat aspoň spravedlivý a objektivní proces, i když v něm dostane nejvyšší trest. S tím se všeobecně počítá. Dokonce mi psali z Valdic doživotní vězni, pánové Ludvík Černý, Ivan Roubal a Jiří Kajínek. Radili mi tou jejich hantýrkou, co mám dělat, jak skládat peníze, jak je můžu Petrovi propašovat pod dopisní známkou do vězení a když je nebudu mít, ať mu připravím špagát.
Foto: Robert Zlatohlávek, Lucie Pařízková, Tomáš Nosil
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.