Na pivo s královnou
21.10.2007 12:00
Čím jsou pro populární hudbu Beatles, tím je pro absurdní humor Monty Pythonův létající cirkus. Michael Palin, člen šestičlenného týmu, jenž od sedmdesátých let na publiku z celého světa nemilosrdně zkouší hranice možností lidské bránice, přijel začátkem října do Karlových Varů. A na rozdíl od mnoha jiných komiků, mimo světla ramp nemluvných a zapšklých, mluvil vtipně o politice, humoru, ženách i rybách.
Nejdříve ze všeho si musím postěžovat: nedávno jste mě málem zabil.
Ale, ale...?
Ano, Mrtvým papouškem (slavný montypythonovský skeč, v němž Palin hraje jednu ze dvou rolí).
Aha (rozesměje se)! Nedávno jsem četl, že někdo umřel smíchy. Někde v kině v Kodani se někdo smál a smál, když sledoval film Fishbowl Wonder (Zázrak v akváriu), až dostal infarkt a umřel.
Což vypovídá leccos o nebezpečnosti vašeho povolání...
Anebo o Dánech.
Které scénky z montypythonovského období považujete za nejlepší?
Nejlepší nevím; ale dvě mám rád. Jedna z nich je Tanec rybích políčků (patnáctisekundová parodie na anglické lidové tance, v jejímž závěru John Cleese srazí úderem ryby Palina do vody), takový krátký, úplně pitomoučký skeč, kde jsme s Johnem oblečení jako nějací viktoriánští kolonialisté a pohlavkujeme se navzájem rybami. Nemá to žádný hlubší smysl, nic to neznamená, ale podle mě to funguje dobře. A druhá je Prodavač sýrů, který nemá vůbec žádný sýr, o který si zákazník John řekne. Jak to John nakonec říká? Že ten krámek „rozhodně není kontaminován žádným sýrem“. Úplně absurdní.
Máme na rozhovor třicet minut, mnoho toho nestihneme. Vadí vám, že se jako každý novinář musím ptát na Monty Pythony, i když jste přijel kvůli něčemu úplně jinému a o Monty Pythonech mluvíte jako o minulém životě?
Ani mi to nevadí. Docela rád mluvím o Monty Pythonech. Dělal jsem to rád, a protože to mělo úspěch, získal jsem díky tomu daleko více svobody, abych mohl dělat to, co dělám teď. Takže jedno od druhého ani nejde nějak odříznout. A také se s nimi vídám, zrovna zítra se uvidím s Johnem Cleesem, takže to nevnímám tak, že Monty Python tehdy byli a teď nejsou.
Na čem pracujete s Johnem Cleesem?
Ne, to nebude nic pracovního. John teď bydlí na západním pobřeží USA a do Londýna poslední dobou moc nejezdí, takže se nevídáme zrovna často. Ale má teď v Londýně nějakou práci, tak se setkáme, ale jen společensky.
A neplánujete nějakou společnou práci, ať už s Cleesem nebo s některým jiným členem Monty Pythonu?
Ne, v tuhle chvíli ne. Posledních osmnáct měsíců mi úplně zabrala práce na cestopisném filmu Nová Evropa, počítám, že do Vánoc budu hotov s propagací, kterou dělám po celém světě, a pak teprve přijde čas myslet na to, co budu dělat dál.
Nová Evropa – to je pojem, jejž dostal do povědomí veřejnosti bývalý americký ministr obrany Donald Rumsfeld. Předpokládám, že to z vaší strany nebyl úmysl.
Řekl bych, že by si asi nikdo nemohl vážně myslet, že tady dělám show Donalda Rumsfelda, tedy aspoň nikdo z těch, kteří mě aspoň trochu znají... Dalo by se říct, že proto se ta moje věc jmenuje Nová Evropa Michaela Palina, aby bylo dost jasné, že to není nová Evropa někoho jiného, ale – to jméno prostě někde padlo a mně se líbilo. Ale nemyslím si, že na tom názvu zase tolik záleží. Ve skutečnosti se to jmenuje Nová Evropa, aby se to nemuselo jmenovat Střední Evropa nebo Východní Evropa, aby to bylo trochu... trochu dynamičtější.
Na tiskové konferenci jste se zmínil, že pro vás byl šok, když jste přijel v roce 1986 do Prahy a lidé se s vámi báli na ulici otevřeně mluvit o politice. Skutečně to mohl být takový šok?
Co máte na mysli? Mělo mi to snad připadat normální?
Celý rozhovor si můžete přečíst v novém vydání časopisu Týden.
Foto: Lucie Pařízková
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.