Polopravdy, nepravdy a pozemky
11.11.2007 12:00
Proč každý ministr zdravotnictví s takovou chutí odvolává lidi, hlavně profesory? David Rath odvolal profesora Černého z brněnského kardiocentra, Julínek zase vás.
To nevím. Já jsem ve funkci ministra také odvolával, ale to bylo v první polistopadové české vládě a bylo jich na tehdejší poměry docela málo. Jejímu předsedovi Pithartovi tehdy chodily dopisy, že tam nechávám staré struktury. Odvolával jsem jen opravdu zavilé soudruhy. Dokonce jsem dlouho nemohl sehnat ekonoma. Pak jsem jednoho sehnal, on mi řekl, že se mi ještě musí k něčemu přiznat, že je členem KSČ a nehodlá položit legitimaci. Já jsem ho vzal, protože na ministerstvu byli ve straně všichni a po listopadu ještě docela dlouho čekali, jak to dopadne.
Tak to jste měl možná vyhazovat víc.
Ale ne. Spíš jsem z nich měl legraci. Na ministerstvu vznikla dvě Občanská fóra. Tehdy jsem je hodně naštval. Jmenoval jsem novou vědeckou radu a přišlo za mnou Občanské fórum a stěžovali si, že jsem s nimi nekonzultoval její složení. Uslyšeli ode mě, že doby, kdy vedoucí pracoviště musel svá rozhodnutí konzultovat, jsou dávno pryč. Oni ještě měli takovou přiblblou nástěnku Občanského fóra. Nemohl jsem jim říct, ať to dají pryč. Pak začaly volby, já jsem kandidoval za Občanské fórum: nařídil jsem, že na chodbě budou buď nástěnky všech čtyřiadvaceti partají, které jdou do voleb, nebo tam nebude žádná. Tak ji dali pryč.
Proč se ale řídící posty ve zdravotnictví čistí po každých volbách?
Na Západě je běžné, že ministr vymění náměstky. U nás přišel Rath, všechno vyházel. Pak přišel Julínek, zase všechno vyházel. Dělají to pro své kamarády, jiný důvod nevidím. To je ale velmi nerozumné! Úředníci dobře vědí, co se kterým spisem udělat a kam ho poslat.
Není to spíše tak, že jsou lékaři natolik vzpurní, že ministr musí pouštět hrůzu, aby měl respekt?
To bych neřekl, i když přiznávám, že lékařský stav je velmi svérázný a není snadné ho nějak kočírovat. Post ministra zdravotnictví ve většině zemí je velmi horký. Zdravotnictví nefunguje nikde úplně perfektně.
Může být ministr zdravotnictví populární?
Nikdy se nezavděčíte všem. Každá reforma bolí a něco stojí. V té funkci ale nemůžete naprosto ignorovat názory druhých. Když přece dostanu přesvědčivé argumenty, musím být schopen upravit svůj názor. Ministr Julínek chce zřídit univerzitní nemocnice, ale nekomunikuje s rektorem ani s univerzitou. Já jsem na ministerstvu také připravoval reformu zdravotnictví, vytvořil jsem tehdy pracovní skupinu a všemi připomínkami jsme se zabývali. Na vědecké radě to samé.
Pamatujete si, že jste jako ministr nebo někdy později ustoupil?
Tady v přízemí fakultní nemocnice se zřídila posluchárna za milion korun. Já jsem strašně protestoval, když z ní chtěli udělat lékárnu, ale přesvědčili mě. Dnes je ten milion už desetkrát zpátky. Ale o všech těch věcech se musí diskutovat. Dám další příklad k Julínkovi: pan ministr má také vědeckou radu, sice ji nezrušil, ale ještě ani jednou ji nesvolal.
Ale ministr přece založil komisi, která měla o osudu vašeho nápadu rozhodnout.
To je komise pro reorganizaci pražského zdravotnictví. Ta komise se ale naposledy sešla před prázdninami a o slučování Ústavu hematologie a krevní transfúze s Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze ji nikdo neinformoval. Celé mi to připadá bizarní.
Kdy jste se dověděl, že vám chce ministr Julínek zrušit ústav a převést ho pod fakultní nemocnici?
Tušil jsem to, protože takové zprávy kolovaly. Dověděl jsem se to devátého října, kdy jsem byl pozván na ministerstvo zdravotnictví spolu s ředitelem fakultní nemocnice Janem Břízou. Náměstek Marek Šnaj-dr nám řekl, že se ministerstvo rozhodlo začlenit ústav hematologie do Všeobecné fakultní nemocnice. Já jsem mu říkal, že nevidím důvody proč. Vysvětlil mi, že ministr chce založit univerzitní nemocnici a ústav hematologie má být její součástí. Ministr s univerzitními nemocnicemi počítá až od roku 2009. Ale zákon o nich ještě ani není připravený.
Ministr chtěl nejdřív slučování a teprve poté měl přijít zákon?
Ano, ale hlavně mě zarazilo, proč ten spěch? Oni mi řekli, že máme pouze dvě možnosti. Ústav zůstane zachován po sloučení, anebo mi nepřímo naznačili, že ústav zruší, mají k tomu prostředky. Když utáhnou kohoutky, půjde ten ústav do háje.
Vážně vyhrožovali?
Ano, řekli, že není jiná možnost než ústav spojit s nemocnicí, a já i Bříza jsme dostali zadání, abychom vytvořili takové slučovací týmy. Pozoruhodné bylo to, že chtějí návrhy do čtrnácti dnů, což bylo téměř nemožné. Vypracovali jsme nějaké materiály a já jsem volal na ministerstvo, že k tomu potřebujeme trochu více času, a náměstek Šnajdr řekl „ne“, trval na 31. říjnu. Tak jsme to tam odevzdali, ale samozřejmě nám řekli, že ty naše připomínky jsou špatné.
Co jste na té schůzce náměstkovi řekl?
Že Všeobecná fakultní nemocnice, kde pracuji čtyřicet let, má daleko k tomu, být excelentní univerzitní nemocnicí. Je tu sice několik špičkových pracovišť, ale také tady má pracoviště průměrná a něco s tím bude muset dělat. Oni opáčili, že tím začleněním hematologického ústavu chtějí zamezit tomu, aby se zdvojovala pracoviště. Ale to se přece nikde neděje. Tady nejsou duplicity, ústav hematologie se s hematoonkologickou klinikou na fakultní nemocnici doplňuje. Máme to k sobě přes ulici a spolupráce byla odjakživa dobrá.
Ty problémy viděl i ředitel Všeobecné fakultní nemocnice?
Abych to řekl zcela po lopatě; kdyby panu řediteli Břízovi řekli, ať tady postaví stan a přestěhuje tam ústav hematologie, tak to udělá.
Další ministerský argument: ušetří se na lécích. S tím souhlasíte?
Říkají, že se budou objednávat najednou, ve větším množství, a že bude množstevní rabat. Ale já jsem se ptal, jestli mají nějakou kalkulaci. Oni, že ne, že ji chtějí ode mě. Je málo pravděpodobné, že by se ušetřilo, protože ústav hematologie kupuje některé léky, které vůbec nemocnice neobjednává. Například jeden hemofilik nás v loňském roce stál osmnáct milionů jen za léky v předoperační přípravě. Takové léky nemocnice vůbec neobjednává, množstevní rabat tady ani být nemůže. A ještě když jsme u těch osmnácti milionů – náměstek Šnajdr říká, že ústav hematologie byl koncem loňského roku v kumulativní ztrátě deseti milionů. Dobře přitom ví, že jsme toho hemofilika platili ze svého, a pojišťovna proplatila léky až druhý rok. Takže říkají polopravdy, nepravdy, každou chvíli mění názor a já jsem se dosud nedověděl, proč se to má slučovat.
Ústav i fakultní nemocnice leží v centru města. Vy nevidíte ta obchodní centra a luxusní byty, které by na jejich místech mohly vyrůst?
Já jsem se dokonce ptal pana Julínka, jestli je hlad po těch pozemcích, a myslím si, že je to velice pravděpodobné a klíčové. A to by se netýkalo jen toho ústavu, to by se týkalo celé fakultní nemocnice. Ještě jsem se ho ptal, jestli je takový záměr, proč nenechá ústav fungovat alespoň do doby, než se přestěhuje někam do novostavby. Tomu bych se nebránil. A oni říkali, že to vůbec není jejich záměr, prodat ty pozemky. Tak jsem navrhoval, že bližší připojení k nemocnici se dá zařídit i jinými formami, například formou holdingu nebo akciové společnosti.
Vy byste se dokonce nebránil privatizaci? Dřív jste s ní nesouhlasil.
Ano, ale chci za každou cenu zachovat ten ústav, protože je prestižní. Jakmile ztratí právní subjektivitu, všechno zanikne. Na ministerstvu říkají, že to je maličkost. Jsou naivní. Nedovedu si to představit ani administrativně. Protože všichni pracovníci, těch 430 zaměstnanců, by muselo u nás dostat výpověď a v nemocnici by museli být znovu přijati... Navíc jsme nyní podstoupili akreditaci, která byla velice přísná. Je to Joint Commission International, byli tady tři experti z Ameriky s tlumočníky a kontrolovali vše od odpadkových košů, požárních směrnic až po osobní spisy. To je strašně přísné, dalo nám to spoustu práce. Toho ve fakultní nemocnici vůbec nedosáhli. To bychom s nimi měli dávat dohromady! Máme i jinou dokumentaci pacientů. To kdyby se mělo sladit!
Asi se vám nechce do horšího. Stačí porovnat třeba jen chodby vašeho ústavu a fakultní nemocnice.
Stačí porovnat výtahy nebo park pod klinikou. Dříve to byla džungle. A teď je ta džungle jenom pod cestou, co patří k Všeobecné fakultní nemocnici. Z toho, co patří nám, je krásný park, v létě tam pacienti mohou chodit. Já jsem pozval zahradnickou školu, která to tam osázela. V našem ústavu šlo všechno jednoduše. Když chce člověk ve fakultní nemocnici třeba jen vyměnit žárovku, všechno strašně dlouho trvá. Těch úředníků, co tam je! To ale chápu, takový kolos je potřebuje. Vůbec ale nechápu, proč do toho kolosu ještě něco přidávat. Až se z něho stane univerzitní nemocnice a vyřeší si problémy, mohlo by mít připojení smysl, ale v této situaci to považuji za naprosto nerozumné.
Neměl byste jednodušší život, kdybyste se nehádal a vedl tu sloučenou instituci?
Když jsem si byl pro odvolání, pan ministr mi řekl, že to sloučené pracoviště potom mohu řídit. Odpověděl jsem mu, že se nebudu angažovat v něčem, co není rozumné. On na to, že není jiná možnost než mě odvolat. Na to má právo. Řídit ten slepenec by opravdu nedopadlo dobře. Teprve potom by měl ministr pravdu, kdyby mě odvolával pro manažerskou neschopnost. Já jsem mohl sklapnout kufry a říct si, že půjdu do penze, ale to nemám v povaze. Já jsem v tom ústavu nechal hodně potu. Má zahraniční renomé. Ministr mi řekl: „To není renomé toho ústavu, to je kvůli vaší osobě.“ Tak proč mě odvolává?
Myslíte, že rozhovory v médiích ještě můžete něco zvrátit?
Ne, ale jsem rád, že aspoň můžu projevit svůj názor.
Foto: Jan Schejbal
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.