Když zákonodárci představovali rozvodovou novelu, slibovali moderní, rychlejší a citlivější rozvody. Jenže podle odborníků napříč profesemi jde o jeden z nejproblémovějších právních projektů posledních let. Místo aby novela posílila ochranu dětí, může je vystavit ještě většímu riziku.
„Novela obchází to nejpodstatnější: ochranu dítěte před násilím,“ říká senátorka Hana Kordová Marvanová, která se tématu dlouhodobě věnuje. A její slova potvrzuje řada advokátů, psychologů, psychiatrů, učitelů, sociálních pracovníků i soudců, kteří mají s opatrovnickými spory každodenní zkušenost a účastnili se semináře k takzvané rozvodové novele, kterou spoluorganizovala Nadace Naše dítě.
Domácí násilí jako „detail“ – a dítě jako rukojmí systému
Jedním z nejvážnějších selhání novely je podle odborníků fakt, že neukládá soudům povinnost zohlednit existenci domácího násilí. „Dítě, které vyrůstá v prostředí násilí, není svědek. Je oběť, vždycky. Ignorovat to je odborný i lidský omyl,“ vysvětluje klinická psycholožka Mgr. Helena Petrová, která pracuje s dětmi z traumatizujícího prostředí.
Právě opakovaná neschopnost systému rozpoznat násilí v blízkých vztazích vede podle advokátky Mgr. Markéty Chudáčkové, která se specializuje na vysoce konfliktní spory, k tragickým selháním: „V praxi vídáme děti, které somatizují, styk odmítají, ale soud vyhodnotí jejich stav a postoj jako manipulaci druhého rodiče. Novela s tímto problémem nepracuje, naopak umožňuje dítě svěřit agresorovi, neboť druhý rodič dostane nálepku tzv. bránícího rodiče. Jde o zásadní problém praxe, který dětem vytváří komplexní trauma.“ Podle odborníků se tak systém chová, jako by násilí bylo jen nepříjemná kulisa, nikoli faktor zásadně ovlivňující život dítěte. Tím se ale systém chová jako agresor, který zpravidla skutečnou realitu popírá.
Soudy bez pravidel: každý kraj jinak, každý soudce jinak
Odborníci upozorňují, že novela ponechává rozhodování o dětech v široké diskreci soudů, bez jednotných zákonných kritérií. To vede k extrémním rozdílům mezi jednotlivými kraji i soudci. „Máme právní rámec, který nepracuje s pojmem nejlepší zájem dítěte v podobě, která odpovídá Úmluvě o právech dítěte,“ říká doc. Michaela Hendrychová, jedna z nejvýznamnějších českých odbornic na rodinné právo. Rozvodová novela podle ní dítě jako subjekt potřeb ochrany v podstatě nevidí. Výsledkem je, že stejný případ může mít v různých regionech úplně jiný výsledek. A právě to děti ohrožuje nejvíc.
Kauzy posledních měsíců ukázaly, jak nebezpečné může být, když se postupuje bez metodiky nebo dokonce v rozporu se zákonem. „Vidíme děti, které jsou odváděny násilím, bez respektu k jejich strachu, nebo dokonce bez právního titulu,“ upozorňuje senátorka Marvanová. Připomíná především případy Tomáška, který obletěl na sociálních sítích republiku. V těchto medializovaných případech navíc soudy reagovaly na kritiku tím, že zakázaly zveřejňování informací. Podle advokátky Chudáčkové je to znepokojivý trend: „Když soud zakáže mluvit o tom, co nezákonného se stalo dítěti, nechrání dítě, ale systémové pochybení. Právo občanů na informace je zásadní pro důvěru a kontrolu veřejnosti, jde o jeden ze základních atributů právního státu.“
Podle psychologa Mgr. Martina Galbavého, prezidenta Asociace manželských a rodinných poradců, není problém jen v jednotlivcích: „Dlouhodobě chybí metodické vedení a odborná supervize. Systém, který má chránit, je přetížený, roztříštěný a někdy jedná způsobem, který dítěti ubližuje více než samotný konflikt rodičů.“
Trauma jako neviditelné zranění, se kterým musí dítě žít dál
Psychologové i psychiatři se dlouhodobě shodují, že trauma z rodinných sporů patří k nejčastějším a nejdéle doznívajícím dětským zraněním. „Násilné odebrání dítěte, ignorování jeho strachu nebo opakované nucení stýkat se s rodičem, který mu ubližoval, to jsou situace, které mohou vyvolat těžké posttraumatické reakce,“ potvrzuje psychiatr a terapeut MUDr. Ladislav Polák. A dodává: „Není to něco, z čeho dítě vyroste. To jsou jizvy, které si nese celý život.“
Novela však trauma ignoruje. Jak říká klinická psycholožka Petrová: „Nemáme jediný paragraf, který by soudům ukládal povinnost hodnotit dopady na psychické zdraví dítěte. Je to, jako by duše dítěte byla právně nezajímavá.“ Jedním z nejvážnějších rizik ignorace násilí je pak i jeho transgenerační přenos. „Dítě, které v dětství přihlíží násilí, má mnohem vyšší riziko, že v dospělosti skončí v roli oběti nebo agresora,“ vysvětluje psycholog Galbavý. Nejde jen o individuální osudy. Jde o celospolečenský dopad, který se projevuje vyšší kriminalitou, větší zátěží pro zdravotnictví, psychiatrii i sociální péči.
Legislativní změnu je potřeba udělat hned
V současné podobě rozvodová novela podle odborníků chrání rodičovská práva, nikoli děti. A to je omyl, který si Česká republika nemůže dovolit. Odborníci napříč spektrem se shodují, že je potřeba zásadní legislativní přepracování. „Dítě není majetek. Dítě je člověk. Musíme přestat předstírat, že děti jsou pobočkou rodičů,“ shrnuje závěrem ředitelka Nadace Naše dítě PhDr. Ivana Kozáková.
