Ústavní soud (ÚS) se zastal řidiče, jemuž po nezaviněné nehodě pojišťovna uhradila jen část oprav. Pojišťovna tvrdila, že opravy vůz zhodnotily, a tak by plná úhrada nákladů znamenala pro šoféra neoprávněné obohacení. Podle ústavních soudců je takový výklad zjednodušující. Ignoruje například skutečnost, že havarovaná vozidla mají obecně nižší cenu, byť jsou dokonale opravena.
Nález poslouží justici jako vodítko, a to zejména u starších sporů, které sahají do období účinnosti starého občanského zákoníku. Nový kodex už problematiku upravuje podrobněji, konkrétně zmiňuje nárok na účelně vynaložené náklady. A právě účelnost konkrétních oprav by měly soudy přezkoumávat i ve starších sporech.
"Po poškozeném samozřejmě nelze požadovat, aby například objížděl vrakoviště a hledal náhradní díl odpovídající stářím dílu, který byl při nehodě poškozen. Na druhou stranu, pokud takový díl k dispozici je, není v zásadě důvod jej k opravě nevyužít," uvedla soudkyně zpravodajka Milada Tomková.
Oprava auta v projednávané kauze stála 78 616 korun. Částku měl uhradit viník nehody, respektive jeho pojišťovna. Šofér však dostal jen 55 691 korun s vysvětlením, že zbytek tvoří zhodnocení vozidla oproti stavu před nehodou. Při opravách totiž auto dostalo nové náhradní díly ve značkovém servisu, zatímco dříve mělo staré součástky, na které pojišťovna uplatnila padesátiprocentní amortizaci.
Rozdíl v hodnotě auta vyčíslil znalec na 22 925 korun. Vyplacení této sumy by podle pojišťovny představovalo neoprávněné obohacení. Řidič s tím ale nesouhlasil a uspěl se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 6, který dospěl k závěru, že provedená oprava byla účelná, údajné zhodnocení bylo šoférovi vnuceno okolnostmi a že povinnost k úhradě oprav nelze přenášet na poškozeného.
Městský soud v Praze však prvostupňové rozhodnutí změnil a žalobu zamítl. Poukázal na názor znalce, podle kterého by vozidlo mohlo být po opravě prodáno za vyšší cenu. Nyní musí městský soud žalobu projednat znovu.
