Nejmenší auto na socialistickém trhu by se při porovnání s pomyslnou západní konkurencí setkalo se svým nástupcem. Což je pro vozový park zemí RVHP příznačné. Jenže v socialistických státech takzvaný „maluch“ nesloužil jen jako městské vozítko.
Ač je to dnes k nevíře, nejmenší polský Fiat 126p zamýšleli soudruzi plánovači jako auto pro rodinu se dvěma dětmi. Stejně jako ostatní Polské Fiaty šlo i tentokrát o v polsku vyráběný klon italského originálu. V tehdejších poměrech šlo o konkurenta východoněmeckého bakelitového vozítka Trabant. Malé, relativně levné a nenáročné auto, se kterým šlo najít místo k zaparkování takřka všude.
Podobně jako s italským Fiatem Panda. Ten však žádné velké ambice na vození rodin neměl, na to italská značka Fiat nabízela hned několik dalších modelů. Přesto bylo ve větší Pandě mnohem více místa, než v „maluchu“, jak se říkalo polskému Fiatu 126p. To by se dalo přeložit jako „děťátko“ nebo „maličký“. Tento Fiat ostatně dostal více přezdívek jako „mrňous“, „chraptítko“ nebo „telefonní budka“. Byl totiž nejen malý, ale také docela pomalý a přitom hlučný.
V socialismu si však nešlo moc vybírat a pro mnoho chudších rodin se Fiat 126p skutečně stal prvním autem. Na silnicích bylo vidět mnoho těchto malých fiátků obtěžkaných haldou zavazadel na střeše. Došlo tak k bizarním scénám z hraničních přechodů, kdy jeho posádkám celníci kontrolovali hromady zavazadel skoro větších než vedle stojící Fiat 126p.
„Maluch“ Poláci vyráběli od roku 1973, první generace Pandy se představila až v roce 1980. Takže šlo o mnohem modernější vůz, už proto, že polský Fiat 126p byl vlastně hranatějším nástupcem Fiatu 500, jehož první verze se zrodila již koncem padesátých let minulého století. Od roku 1987 se prodávala verze 650 se silnějším dvouválcem o objemu 0,65 litru a výkonu 24 koní/17,6 kW, se kterou „maluch“ zrychlil na rychlost 80 km/h za dlouhých 21,9 sekund. I přestože vážil pouhých 600 kilogramů. Roku 1988 se tato verze v tehdejším ČSSR prodávala za 47 900 Kčs.
Ani ne o metrák těžší a skoro o třicet centimetrů delší Panda (podle verze) však nabízela mnohem více možností. Ta se prodávala s několika benzínovými čtyřválci, z nichž ten na konci osmdesátých let nejslabší o objemu 0,77 litru měl téměř dvojnásobný výkon než polský pseudokonkurent. To však nebylo vše. Západní motoristé si mohli vybírat nejen ze silnějších motorů, ale také z dieselu či verze s pákou připojitelným pohonem zadní nápravy (Panda se tedy mohla stát „čtyřkolkou“). Fiat nabízel také modely se stahovací plátěnou střechou nebo rovnou kabriolet.
Tito dva pomyslní konkurenti se liší také koncepcí. Fiat 126 byl nástupcem slavné pětistovky, po které podědil prostorově úspornou a jednoduchou koncepci s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Stejně jako tehdejší škodovky dokázal v zimě vyšplhat na zasněžené kopce lépe než většina tehdejších aut. To Panda již byla vozem moderní koncepce s motorem vpředu a pohonem přední nápravy. U malých aut ale na těchto věcech tolik nezáleželo, navíc Poláci si nemohli vybírat.
A co se týče prostornosti, tou se tito pomyslní konkurenti snad ani nemohli srovnávat. Návrhář Pandy, slavný designér Giorgetto Giugiaro o ní v jednom rozhovoru nedávno prohlásil, že ji považuje za svůj nejzdařilejší návrh. Účelově hranatá Panda je totiž docela líbivá a hlavně až neuvěřitelně prostorná. Myslelo se na každý detail, například sedačky starších pand tvoří jen vypratelné polštáře připevněné na trubkových základech sedaček. Jsou dostatečně pohodlné, ale zabírají minimum místa. Panda prostě skvěle plní svůj účel. Což dokázala svou dlouhověkostí. Díky průběžným modernizacím se první hranatá generace vydržela prodávat až do roku 2003, kdy ji nahradil současný model. Celých třiadvacet let!
Ale jak už to se socialistickými auty bývá, "maluch" měl ještě delší kariéru. Po pádu železné opony převzal kontrolu nad polskou továrnou italský Fiat. V roce 1992 představil modernizovanou verzi „maluchu“, kterou zde vyráběl spolu s jeho nástupcem Cinquecento. Zájem o malé 126p však s nástupem nových konkurentů postupně upadal a tak byl tento fiátek v září roku 2000 stažen z výroby. Přežil sedmadvacet let a dodnes na něj mnoho lidí v dobrém vzpomíná. V Česku dokonce funguje několik klubů jeho příznivců.
ČTĚTE TAKÉ: Socialismus kontra kapitalismus
Foto: Fiat, archiv
