Poslední socialistická škodovka byla v tehdejších podmínkách menším zázrakem, dokonce se mohla srovnávat s automobily západní provenience. S italskou karoserií, pohonem předních kol a technikou doladěnou u Porsche. Moderní karoserii měl také Opel Kadett. A vlastně i podobný osud.
Pro československé motoristy byl Favorit po dlouhé době moderní škodovkou. Skoro až autem snů. Vždyť v osmdesátých letech prodávané Škody řady 105/120 i pozdější 130 stále konstrukčně vycházely z modelu 1000 MB, představeného už v roce 1964. Nová Škoda Favorit měla nahradit nejen je, ale také východoněmecké vozy značek Wartburg a Trabant. Jenže z domluvené spolupráce nakonec Němci vycouvali.
ČTĚTE TAKÉ: Škodovka v kabátě od Italů oslavila dvacet let
Škoda Favorit, známá také pod továrním označením Š781, se tak po svém představení na brněnském veletrhu v červenci roku 1987 stala nejmodernějším autem v socialistickém bloku. I přesto, že byla její sériová výroba rozběhnuta až o třináct měsíců později. Novinka měla praktickou karoserii hatchback, motor vpředu, pohon předních kol a tehdy módní hranatou karoserií navrženou italským studiem Bertone. Původní italské návrhy vypadaly ještě lépe, ale to by se Favorit nesměl vyrábět v socialistickém ČSSR. Zdejší dodavatelé dílů velmi neochotně něco měnili a tak se muselo přistoupit na řadu kompromisů. Proto má Favorit například tak velké přední světlomety, na vývoj navrhovaných menších neměl závod vytížený výrobou svítilen pro Ladu Samara kapacitu.
Moderní karoserie byla typická také pro Opel Kadett, jehož šestá generace (mezi znalci známá jako Kadett E) se představila v roce 1984. Díky na svou dobu vynikající aerodynamice a dalším přednostem ještě téhož roku novinka Opelu získala evropský titul „Auto roku 1985“. Karoserie nejrychlejší verze GSi měla odpor pouhých 0,30 cx. Ve skutečnosti ale Kadett zas tak pokrokový nebyl, mnohé totiž převzal ze svého předchůdce D, prvního Kadettu s pohonem předních kol.
ČTĚTE TAKÉ: Škoda 105-136 kontra Ford Escort
Přestože byl Favorit oficiálně o třídu menším autem než Kadett, velikostně by se dal zařadit mezi jej a menší Corsu, přičemž prostorností se blížil spíše Kadettu. Mnoho majitelů Favoritů tvrdí, že je v nich více místa než v kulatější Felicii, která z Favoritu vychází. V Kadettu se ale pasažéři cítili lépe. Hranatý interiér prvních Favoritů trpěl ledabylým zpracováním. Dost dílů vyvolávalo různé pazvuky, některé dokonce odpadávaly. A kombinace několika odstínů hnědé a béžové se také nemusela líbit každému.
Ani u motorů si nešlo moc vybírat. Škodu Favorit poháněly jen dvě verze benzínové třináctistovky. Ve verzi 135 s výkonem 58 koní/43 kW, silnější 136 se „pyšnila“ výkonem 63 koní/46 kW. Alespoň že převodovka byla již standardně pětistupňová. Díky uložení motoru vpředu a také spolupráci s automobilkou Porsche, která navrhla úpravy jeho uložení, byl Favorit mnohem tišší než škodovky s motorem vzadu. Také mnohem lépe jezdil, jeho podvozek byl konečně moderní, stejně jako přesné hřebenové řízení.
ČTĚTE TAKÉ: Škoda Rapid kontra Porsche 911
U Kadettu si šlo vybírat nejen z barev a čalounění interiéru, ale také z mnohem širší škály motorů. Řadu benzínových čtyřválců 1,2 až 2,0 litru doplňovala naftová šestnáctistovka. Nejslabší dvanáctistovka měla ubohý výkon 53 koní/39 kW, naopak nejsilnější sportovní verze GSi 16V s výkonem 150 koní/110 kW zrychlila na stovku za 8 sekund a dosáhla u auta této velikosti impozantní maximální rychlosti 217 km/h. Kadett se také prodával nejen jako tří- a pětidveřový hatchback, ale také kombi, sedan a dokonce i kabriolet, který pro Opel vyráběla karosárna Bertone. Která navrhla Favorita.
Kariéru Favoritu ale nějaký Kadett rozházet nemohl. V ČSSR byl nedostatkovým zbožím, jeho neochvějnou pozici ohrozil až pád totalitního režimu. Avšak i ten díky své moderní koncepci přežil, ani ve srovnání s novými západními konkurenty nebyl vyloženě špatným autem. V roce 1990 rozšířilo nabídku kombi nazvané Forman, Bertoneho návrhy kombi, sedanu a třídveřového kupé již takové štěstí neměly. V roce 1991 koupil škodovku koncern Volkswagen, který je smetl ze stolu. Během kariéry Favoritu se motory přizpůsobovaly přísnějším emisním limitům. Byly osazovány katalyzátory, nejprve neřízenými a pak řízenými. To se projevilo na jejich výkonech, ale nijak zásadně. Favorit se poměrně úspěšně prodával i v západních zemích, vyvážel se také do Asie a Jižní Ameriky. Tam ocenili jednoduchost tohoto auta, které se snadno opravovalo. Poté, co Škodu převzal koncern VW, byl Favorit na některých trzích prezentován jako nástupce Volkswagenu Brouk.
ČTĚTE TAKÉ: Socialismus kontra kapitalismus
Světové auto se stalo také z Kadettu. Pod značkou Chevrolet se prodával v Brazílii, alias Pontiac s trochu nešťastným jménem LeMans sloužil jako levné auto v USA a československým motoristům jsou dobře známy jeho jihokorejské klony nazvané Daewoo Racer, po modernizaci přejmenované na Nexia. I ty se u nás prodávaly. Ale to už nemá se socialistickým blokem nic společného.
Foto: Škoda Auto, Opel, archiv
